Liam Gallagher: Jak to bylo (2019)

Jeden z těch případů, kdy nelze nemilovat něčí tvorbu a naopak je těžké milovat jeho osobnost. Nikdy jsem moc neřešil pozadí rozpadu Oasis a těžko můžu hodnotit autenticitu tohoto dokumentu. Pokud ale chcete být objektivní, musí zaznít také Noelova verze. A ta mi tady chybí. Bohužel jsem viděl pouze dabovanou verzi, takže můj dojem bude ještě pokřivenější.

Jasně, není to dvakrát objektivní dokument. Spíš taková sebestředná, stopáží notně přetažená reklama na Liama. Což je na jednu stranu možná trochu škoda. Protože jistě nejen já, mám Liama rád navzdory jeho nedokonalostem, navzdory tomu, že Oasis považuji za průměrnou kapelu. Takže víc objektivity a nadhledu bych nejspíš ustál. Na druhou stranu ten pohled zevnitř bubliny života Liama Gallaghera (ačkoliv to nejspíš nebyl záměr) nám nejspíš dává nahlédnout do jeho života jeho očima. Což má taky lecos do sebe

Toto asi oslovi len fanatickych fanusikov Oasis.Ale pride mi prehnane nazvat skupinu legendou.Je to smiesne a trapne zaroven.Posobili v rokoch 1991 ked ozajstni rockeri pomali zacali utlmovat svoju cinnost a pomyslat na dochodok a zanikli v r.2009 ked ti skutocne legendarni rockeri zacali vymierat.ked toto su legendy,tak co je potom Deep Purple,Black Sabbath,Iron Maiden,U2,.....atd atd atd atd....a to zamerne menujem len Britske skupiny....Oasis bola polo umela marketingovo zlepena skupina a preto aj dopadli tak ako dopadli.No a co sa tyka toho hudobneho majstrovstva....v porovnani s hudobnikmi z vyssie menovanych skupin , by Oasis boli dobri akurat tak hranie na polovnickom plese.

Dostal jsem zhruba to, co jsem čekal. You know, what I mean? Dokument Supersonic se mi líbil, hudba Oasis mě bavila a samostatná tvorba Liama Gallaghera mě taky baví dost. Tenhle dokument byl tak nějak natočenej jako promo před druhou deskou (Why Me? Why Not.), ale já si ho pustil až teď, před naposloucháváním třetí desky (C'mon You Know), tak snad to bude pořad šlapat.

Nepozornosť sa nevypláca. Pomýliť si Rory Gallghera s pandrlákmi bol veľký omyl.
Zo zvedavosti som zotrval, čo som patrične oľutoval. Okolo populistickej Oasis, o
ktorej vzniku išiel nevýdany chýr, ale za tým len prehnaný afekt, ktorého hudba
mala pripomínať The Beatles bolo priam urážkou chrobákov. Celý tento dokument
oplzlého tárania, kecania a trepania už tak liezol na nervy, ako ich celá propagácia z ktorej žili.
Jednoducho, jedno prázdne ploché lajno o ničom, tobôž nie o hudbe