Leviathan (2012)

Fascinujici experiment, zda jde dokumentarni formu ohlodat na absolutni dren. Vyslo to? Chvilemi to je na rychly posun, chvilemi to je fascinujici, casto to je svymi extremnimi detaily na nezvykle obrazy velmi znepokojive. (Namornici poslouchaji Mastodon a zrovna jejich nejlepsi album. To mam radost.)

Kľúčovým slovom v tomto jedinečnom dokumente je orientácia, (pokiaľ ho ešte možno nazvať dokumentom). Veľké množstvo detailov kamier snímajúcich priestor lode alebo mimo nej z nezvyčajných uhlov, niekoľko málo deformovaných dialógov prítomných postáv bez ďalších komentárov, tmavý a temný nádych jednotlivých výjavov za doprovodu okolitých zvukov, a rybolov ako jeden z odvetví priemyselnej výroby sveta prisvojenej a likvidovanej spoločnosťou prispieva k celkovej dezorientácii a nerovnováhe. Naopak dopomáha k nesmierne pohlcujúcemu až hypnotickému zážitku, aký v týchto vodách nemá obdoby. Jeden z radu ďalších audio-vizuálnych napojení, kde veľkosť obrazovky, tmavý priestor a blízkosť zvuku hrá esenciálnu úlohu. Výnimočné. Inovatívne. Fyzické. Démonické.90%

Dokument, co se snaží naskočit na tu únavnou vlnu záběrů maličkých kamer, která těží hlavně z toho, že záběr můžete pořídit odkudkoli. S trochou fantazie by šlo udělat stejný dokument o výlovu kaprů nebo vesnické zabijačce. Kakofonie nesnesitelných zvuků a obrazů, žádná přidaná hodnota, dokument per se. První film, ze kterého jsem odešel ze sálu.

Trochu mi na tom vadí ta určitá nahodilost a lehká samoúčelnost (asi budu to muset vidět asi ještě jednou, abych se s těmito problémy úplně vypořádal), každopádně je to pravděpodobně první film svého druhu a to se nedá jenom tak přejít - přesto se jedná spíše o ukázku možností a věcí budoucích, než o ucelené, promyšlené a dokonalé dílo. První minuty mě nechávaly na pochybách, ale jak se s postupem času rozšiřovaly možnosti využití prostoru a obsahu lodě, bavilo mě to čím dál víc. Rybí a ptačí záběry fantastické (zejména když kamera doslova leze po zádech neklidnému rackovi), vůbec by mi nevadilo, kdyby se film skládal pouze z nich.

Jak praví klasik: "Některým se podařilo publikum rozplakat tak, že já už to líp nedokážu. Jiným rozesmát, některým znudit. A na mě zbývá poslední meta: aby se lidem udělalo špatně." Klaustrofobický, rybinou zapáchající zážitek, jehož jedinou vadou je, že není o půl hodiny kratší (nebo o 3 hodiny delší - když už, tak už).