Legenda o Tarzanovi (2016)

Ako decko som frčal na starom kreslenom Tarzanovi. Tu bol trocha pomalší rozjazd, občas zbytočné momenty, bez ktorých by sa film určite obišiel a celkovo tomu niečo chýbalo. Na druhú stranu, kopec všelijakých druhov zvieratiek, pekná divoká príroda (chvíľkami až príliš) a k tomu kvalitné herecké obsadenie, ako Samuel L. Jackson, Christoph Waltz či Margot Robbie. Film sa dal pozrieť, no legenda sa nekoná. Dávam 6/10.

Původní příběh o Tarzanovi je silný – opuštěné dítě, které džungle vychová v opičího muže, jenž v dospělosti potkává svou vlastní rasu. Tento film se ale zaměřuje na Tarzana, který už je civilizovaný a do džungle se jen vrací, což působí zbytečně a klišovitě. Je to podobné, jako kdyby někdo natočil film Titanic 2, který vypráví o tom, jak se přeživší vracejí na záchranných člunech zpět na souš. Za mě naprosto zbytečné.

Toto je na míle vzdialené od Tarzana s Christopherom Lambertom. Kde „Greystoke“ priniesol hĺbku, autenticitu a psychológiu postavy, tu dostávame digitálnu bublinu bez duše. Skáče sa, bojuje, efekty lietajú – ale emócia? Nula. Tarzan ako plastová figúrka, príbeh sterilný, atmosféra absentuje.
Nesiahne Tarzanovi z roku 1984 ani po členky. Namiesto legendy máme len hlučný tieň.

Slabé 3. Ze začátku to docela šlapalo, ale vyústění rozporu mezi Tarzanem a náčelníkem leopardí hlavou, to byla tedy obr kokotina. A závěrečný útok na přístav, hanba mluvit. Klasický scénáristický průjem. Triky jsou příšerné a obzvláště ve scéně s vlakem absolutní absence jakékoliv fyziky a logiky (nekonečná liána, se kterou se dá doletět asi tak 5 km daleko, aniž by se změnil její úhel k danému stromu + navíc se chová jako hodně měkký dildo). PostavaSamuela L. Jacksonatam byla jako proč? Navíc v 19. století bylo naprosto běžné, že černoch s doktorátem popíjí se sněmem lordů čaj a debatuje o Kongu. Myslím, že k rasové vyváženosti stačilo ostatních 1000 afroafričanů.

Slušná podívaná, ale pro mě je stále nejlepší Tarzan v podání Johnny Weismüllera a jeho známý křik, když si přivolává šimpanzici Čitu, kterou měl zřejmě raději než Jane. Přece jen to zvířecí pouto je pevnější. Užil jsem si návrat do Afriky společně s hrdiny, hlášky S. L. Jacksona o lízání koulí, a v neposlední řadě charisma dnes již zavedeného křiváka Christophera Waltze. Děj je poněkud naivní stejně jako sešitky o Tarzanovi z první republiky, které měl uschované můj strýc v Přibyslavi, kde jsem každý rok byl na prázdninách a trávil je na půdě v seně s Foglarem, Setonem, Mayem, Cooperem, W.Scottem; a stejně jako ty filmové příběhy z třicátých let, které jsem si užíval koncem šedesátých let v Ponrepu nebo při kinolektorátech v našem Filmovém klubu.