Last and First Men (2020)

.............................................................................. " Pocuvajte trpezlivo..." ...................................................................Urcite musite k filmu sadat oddychnuty a zrelaxovany. Plynie pomaly, prijemny zensky hlas (Tilda Swinton) z velmi dalekej buducnosti, nam opisuje ich civilizaciu na pozadi fajnovej, miestami ambientnej hudby a ciernobielych obrazoch "zvlastnej" betonovej architektury v pozadi s drsnou prirodou. Budiac dojem starobylosti a nehostinnosti. Pauzy su ozaj dlhe, posobi sa na mysel a vnimanie divaka. Idea spojenej mysle ma potesila. Mnohokrat som sa s nou stretol v knihach, a naposledy i v serialiPluribus.  " Toto je posledna sluzba ludstvu. " Zvlastny experiment, ktory moze navodit pocit melancholie.

Chybělo mi větší propojení třech složek. Nebo takhle, Jóhann Jóhannsson, Tilda Swinton a Sturla Brandth Grøvlen samostatně na výbornou, větší souznění jsem z toho však necítil. Především řazení jinak výborně nasnímaných brutalistních památníků (vůbec ty jejichž velikost umocňují okolní hory), mi přišlo náhodné. Nesouzní s vypravěčem, nesouzní s hudbou, což mi u takového projektu přijde zásadní. Úvodní nadšení se tak postupně vytrácí. Přesto je Last and First Men rozhodně zajímavým filmem.

FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023– země č. 46:ISLAND: Můžou za to pandemická omezení v době vzestupu COVID-19, že se v roce 2020 roztrhl v rámci sci-fi žánru menší pytel s filmy ve stylu pouhé série vizuálních výjevů doprovázených jedním hlasem? Nedlouho po rumunskémThe Astronaut of God, jehož vizuální stránku tvořily z 90% vesmírné scenérie, vidím tento islandský počin, jehož tak 98% obrazové stránky pozůstává výhradně ze statických zoomovaných černobílých záběrů na různé stavby a tahle video-fotografická prezentace tu pak tvoří doplněk k něčemu zvukovému, co připomíná ospale přečtenou audioknihu přerušovanou ještě víc monotónními hudebními tóny. Případná atmosféra této podívané žel na mě nefungovala, vzhledem k tomu, že tu nedojde ani snad na jediný pokus o její vyvíjení. Prázdnem oddělované kousky příběhu, čtené k absolutně nesouvisejícím obrázkům, na mě případným poselstvím v tomhle podání rovněž nepůsobily. Dávám jednu hvězdičku za více pěkných záběrů a nějakou tu zaznělou myšlenku. Jinak mi u tohoto snímku včera večer došlo, že doba, kdy jsem oceňoval podobné experimentální filmy, už zřejmě skončila, pokud se u mě vůbec někdy plně konala. Z tohoto druhu artových filmů ve stylu dokumentární videoeseje o naší planetě určitě stokrát víc doporučím ReggiovoKoyaanisqatsi.[30%]

Po hlášce, že jsme se museli vydat na pláně Neptunu, jsem to musel přestat brát vážně. Aneb umělci dělaj sci-fi, takhle to dopadne vždycky. Byl by to úžasný videoklip, kdyby trval deset minut. Ta děsivá jistota, že první minuta bude vypadat úplně stejně jako ta poslední, se samozřejmě naplnila. Nejvíc mi na tom vadily ty kecy vypravěčky. S obrazem absolutně nesouvisející, rádoby chytré, ale v jádru jen neskutečné bláboly beze smyslu, které nikam nevedou a nic neznamenají. Ty obrazy samotné jsou úchvatné, ale pořád stejné, není tam žádný vývoj. Střihač to mohl poskládat naprosto jakkoliv. Hudba je pochopitelně dobrá, však taky podobný film je na to jak dělaný a samostatně by na mě působila daleko lépe. Stejně jako ty jednotlivé obrazy. Když to mám ale hodnotit jako celek, tak jdou vlastně všechny tyto klady proti sobě a navzájem se vylučují. Navíc je úplně jasné, jakým způsobem to udělali. Našli pár monumentů, pár jich možná vytvořili ve zmenšené podobě, natočili to ze zajímavých úhlů a stran, hodili to do černobíla, aby to vypadalo dobře....a je to. Je to v podstatě sympaticky amatérská záležitost (krom hudby), kdyby si to nehrálo na něco víc. Nerozumím vůbec tomu, proč by tyto obrazy ukazující beton různých tvarů měly vzbuzovat pocity, že jsem v super vzdálené budoucnosti (jakože prý 2 miliardy let).

Ťažký art. Tento snímok možno hodnotiť v dvoch rovinách. Tou prvou je obrazová stránka, ktorá zachycuje monumenty v čierno-bielom prevedení a artovým spôsobom ukazuje futuristickú víziu, čo mňa ale maximálne nebavilo. Na druhej strane je tu zvuková stránka, ktorá bola excelentná. Tá hudba od Jóhannssona je maximálne podmanivá a keď do toho prirátame magický hlas Tildy Swintonovej, tak je z toho balzam pre uši. Inak povedané, keď si tento snímok pustíte bez obrazu a zavriete oči, vtedy by som dal 5 hviezdičiek. 55 %