Láska bez bariér (2018)

Lásku bez bariér považujem za jednonápadový film, v ktorom ma zaujala iba Alexandra Lamy. Mal som pocit, že som ju už niekoľkokrát videl, ale jej filmografia ma presvedčila, že ide o omyl spôsobený jej zapamätateľnou tvárou. Zvyšok som nezaujato pozoroval, takže inak, ako s troma hviezdičkami ani nemohol skončiť.

Zajímavá romantická komedie ukazující rozdílné lidské povahy i životní osudy. Jocelyn, je muž postaršího věku, generální ředitel velké nadnárodní společnosti prodávající boty, jezdící v červeném porsche a především nepoučitelný sukničkář, který se otáčí za každou krásnou mladou ženou. Když se jednoho dne vrátí do bytu své matky, která právě zemřela, z ničeho nic se u něj ve dveřích objeví dlouhonohá pohledná sousedka od vedle. On si akorát prohlíží staré věci po zesnulé matce a přitom sedí v jejím invalidním křesle, když právě sousedka v přímo kročí do místnosti. Překvapen návštěvou a sexappealem ženy hraje postiženého na křesle. Po nějaké době po seznámení, je Jocelyn pozván na grilování k její rodině na venkov. Zde se potkává s její starší nezadanou sestrou, houslistkou Florence, která je skutečně připoutaná na jezdící křeslo, do které se tak bláznivě zamiluje, že i nadále a ještě více hraje muže na invalidním vozíku. Film skvěle těží s ústředního páru a jejich odlišností. Na jedné straně muž, jenž má v podstatě všechno, na co si vzpomene a díky své prolhanosti dokáže také získat každou ženu, kterou si zamane a na straně druhé, vyrovnaná a úspěšná žena, která sice překonala svůj handicap, ale tak trochu už ztratila naději na nějaký opravdový vztah. Zejména, scény, ve kterých musí Jocelyn předstírat své ochrnutí jsou velmi zábavné, jelikož se ocitá v netradičních až bizarních situacích jako např. při skoro každé manipulaci se "svým" vozíkem nebo když sedí ve své práci na pracovním stole. Je sice pravda, že ze začátku mě hlavní postava hodně vytáčela svou arogantností a namyšleností, postupně jsem k ní přeci jen přiblížil. A díky závěrečnému odhalení hlavní ženské postavy, zase snímek dává docela smysl. Za mě velmi příjemný a vtipný romantický film.

Príjemná romantická komédia o postaršom Don Juanovi, ktorý padne do vlastnej pasce a zamiluje sa. Zhodou okolností do niekoho, koho by si za normálnych okolností nevšimol. Herci hrajú dobre, príbeh plynie hladko a romantiku dopĺňa jemný humor. Scenárista sa snažil na naplnil film množstvom vtipných situácií. Škoda len, že záver príliš naťahoval a tlačil romantické muky scénami s autobusom a maratónom. Určite sa dalo nájsť aj lepšie ukončenie. 70%

Drzé čelo lepší než poplužní dvůr – a tady měli autoři tolik drzosti, když snímek označili za komedii, že by to vyvážilo několik poplužních dvorů. Vždyť příběh o slizkém obstarožním obšourníkovi, který markýruje handicap, aby dostal do postele vozíčkářku, v sobě neměl jediný vtip. Většina situací se naopak utápěla v trapnosti. Lidé – hlavně hlavní protagonista – se chovali jak děti z pomocné školy a humory se tvořily třeba tak, že se hrdina poslal na vyšetření prostaty, kterou je divák nucen absolvovat s ním. Peripetie jsou založené na tom, že si lidé normálně neřeknou, co by si v běžném životě řekli okamžitě a bylo by po problému. SHRNUTÍ: Vážně kriplózní záležitost.

Kedysi patrili francúzske komédie medzi svetové TOPky, ale v posledných rokoch je to skôr taký priemer. Tout le monde debout však bolo veľmi svetlou výnimkou a konečne prišla z Francúzska nápaditá a kvalitná komédia s kopou irónie a dôvtipu. Aj keď vo svojej podstate bolo pozadie deju smutné, tak to prevedenie pôsobilo uvoľneným a úsmevným dojmom. Ja osobne som sa dobre zabavil, aj keď mi bolo pochopiteľne ľúto Florence, ktorá sa narozdiel od Jocelyna nemohla len tak hocikedy postaviť z vozíka. Každopádne, romantická komédia ako sa patrí. Originálne, dôvtipné, ironické ... 4*!