Labyrint srdce (1961)

Ideologická propaganda, jaké se točí v každém režimu, ten dnešní nevyjímaje. Jen je to zpravidla sofistikovanější, aby to tak nekřičelo na první dobrou. Když si ale odmyslím to ideologické zadání, po formální a řemeslné stránce není filmu prakticky moc co vytknout, vždyť se na něm podíleli profesionálně zdatní umělci od režiséra, scénáristy, kameramana, hudebního skladatele až po všechny hlavní postavy. Dívat se na to dá zkrátka i dnes, psychologie postav je výborně vykreslená a patřičné napětí tomu taky neschází. Počátkem 60. let se už ale rodila slavná čs. nová filmová vlna a v tomto smyslu již tomuto snímku poněkud ujel vlak.

Tady se mistr tesař utnul. Jiří Krejčík natočil tak okatě propagandistický blábol, kde se očerňují emigranti, kteří po roce 48 utekli z naší "milované" vlasti a ti, kteří se dobrovolně vrátili mohou normálně pracovat, ostatní, kteří tam zůstali tak jsou vrazi nebo špióni, zatímco pracující člověk poctivě vítězí nad touhle "chamradí". Hnus! Z některých scén se mi vyloženě obracel žaludek, odporně slizký Luděk Munzar (zahrál to jako super), který se nastěhuje do bytu k matce (úchvatná Marie Vášová), do pokoje po jejím synovi, jenž emigroval. Jenže on poctivě pracuje a za prací musí dojíždět, tak mu stát přidělil místnost po uprchlíkovi a následně ještě balí jeho holku (Jana Brejchová), která na něj stále čeká, ale brzy se její hodnoty přemění. Fuj! Poslední scéna, když Vášová pronese větu - "Proboha chlapci, co to tam z vás udělali" by se dala tesat do bolševického pomníku! Jinak je film po celkové filmařské stránce skvěle odveden, jak jsme u formátu Jiřího Krejčíka již zvyklí, ale ten kontext vyloženě bolí a odpuzuje. František Pavlíček byl do roku 68 zapáleným komunistou a je to z jeho scénáře hodně cítit. Divím se však, že takové látky se ujal Jiří Krejčík, jehož ostatní tvorba jsou vyšperkovaná dramata a psychologické filmy. V podstatě i Labyrint srdce takový je, až na ten přehnaný a nepříjemný agitační podkres.

Česká televize píše v úvodním textu, že vzhledem k době vzniku je třeba brát s odstupem pozadí příběhu. Jenže právě v tom je kámen úrazu. Příběh brát s odstupem nelze. Už jen proto, že nepravd a lží je v něm uvedeno mnoho a ne tedy ta jediná, že navrátilcům vězení nehrozí. Film cílí na západ jako na ty špatné. Jonáš říká, že podmínky v táborech se prakticky dají srovnat s těmi v koncentrácích. Také se dozvídáme, že zahraniční agenti varují navrátilce před hrozícím vězením a lákají je do řad cizích armád. Prý proto, že mají informace a po nich západ jde. Zrovna ta druhá informace je nejspíše pravdivá, protože jsem viděl mnoho dokumentů a například USA by hodně zajímalo, jak to v komunismu chodí, ale též komunisté utečence hodně vyslýchali. Slyšíme také například: "Kolik lidí udělali nešťastnejch." Ale také naopak: "Teď, abych se bála promluvit ve vlastním domě." Propaganda z filmu doslova stříká na všechny strany a je zaznamenána ještě v mnoha dialozích. Je na ní postaven základní kámen celého filmu, syn - utečenek/emigrant, se má vrátit, protože amnestie, a nehrozí mu vězení, takže ji opravdu nelze brát s odstupem. Bez ní by z toho bylo docela zajímavé drama s dobrými hereckými výkony, jenže kdyby nebyl komunismus, tak by zase nebylo drama, protože by neměli emigranti důvod emigrovat ani problém se vrátit. Závěrem dodám, že je hodně zajímavé zapojení Vladimíra Menšíka, který se ve filmu objevil na pár sekund a měl jen jednu větu.

Děkuji České televizi za uvedení, naštěstí moc nedám na zdejší hodnocení a udělal jsem dobře. Jedná se totiž o velmi dobrý film, pan Krejčík zde prokázal svoje kvality. Přiznávám, že v politickém pozadí jsem se moc neorientoval, ale to nakonec tolik nevadí. Sledujte ty pohyblivé obrazy, ty herecké výkony a snad uznáte, že tohle JE kvalitní snímek. Navíc zde můžete vidět mladou Janu Brejchovou s černými vlasy (ale jako plavovlásku ji mám raději).

Málo uvěřitelné drama o emigrantovi, na kterého doma čeká matka i přítelkyně, aniž by o něm měly nějaké zprávy. Matka je neuvěřitelně naivní, když u sebe ubytuje cizího člověka, který se vydává za emigrantova kamaráda, o kterém ani neví, jak se jmenuje, má divný přízvuk a podezřelé chování. Nejlepší z filmu je napínavý konec, kdy se provalí záškodníkova pravá totožnost.