Dave (1993)

Tak tohle je kurva nečekaně funkční anomálie v tom hollywoodským septiku. Ivan Reitman se tu vykašlal na slizký ektoplazmy a naservíroval nám politickou báchorku, která má ale víc koulí a upřímnosti než celej volební program jakýkoliv moderní partaje. Sledovat Kevina Klina, jak si dává tuhle dvojroli, je jako sledovat chirurga s motorovkou – je to brutálně přesný, ale přitom neuvěřitelně lidský. Společně se Sigourney Weaver vytvořili prezidentskej pár, vedle kterýho vypadají skuteční obyvatelé Bílýho domu jako komparz z lacinýho porna.
Scénář Garyho Rosse není jen nějaký unylý blábolení o demokracii. Ten chlap věděl, kam šáhnout, aby to bolelo i hřálo zároveň. Ta scéna, kde Dave u kuchyňskýho stolu škrtá miliardy v rozpočtu, aby zachránil dětský domovy, je tak kurevsky satisfakční, že by se měla povinně promítat v každý sněmovně. Žádnej patetickej hnůj, žádný mávání vlajkou do zblbnutí – prostě jen čistá ukázka toho, jak by to vypadalo, kdyby se k moci dostal někdo, kdo nemá místo srdce kalkulačku a v prdeli zaraženej lobbistickej šek.
Reitman tu mistrovsky balancuje na hraně mezi mrazivou realitou politickejch intrik, který zosobňuje ten slizkej zmrd Frank Langella, a hřejivou nadějí, že i jeden obyčejnej chlápek může nakopat systém do koulí. Do toho tam pobíhá drsňák Ving Rhames a hromada reálnejch politickejch celebrit, co si ze sebe umí udělat prdel. Je to řemeslně dokonalý, vtipný a eticky tak čistý, že z toho tuhne krev v žilách všem těm parazitům, co se pakujou na lidech.
Tohle není jen „příjemná komedie“. Je to výsměch všem těm lhářům v oblecích a zároveň pocta lidskosti, která v tomhle žánru nemá obdoby. Pokud vás tohle nedojme nebo aspoň nenasere na aktuální politickou situaci, tak jste pravděpodobně už dávno mrtví a jen jste si toho nevšimli. Čistá esence naděje zabalená do špičkovýho filmu, kterej vás nenechá na pochybách, že vládnout by se mělo kurva pro lidi, a ne pro koryta.

Vlastně docela obdobný syžet jako u Werichova "Císařova pekaře a Pekařova císaře", dokonce možná jako u Burianova (a Vavrečkova) "Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese". Tedy vlastně něco rodově spřízněného s dětskými pohádkami. To vynikne obzvlášť v dnešní době, ve srovnání s níž i ty nejstrašidelnější pohádky kvapem blednou.

Film, který jsem si po letech pustil rád znova. Milý, pozitivní, trochu naivní, přesně to ale čas od času potřebuji. ■ Jedinou výtku mám k tématu "plné zaměstnanosti" - pravděpodobně by nefungovala. Pokud by bylo málo nezaměstnaných, firmy by musely začít zaměstnancům platit víc, aby pro ně pracovali. Zvýšené náklady firem na mzdy by se promítly do cen zboží a služeb. Byla by plná zaměstnanost, ale vše by časem bylo dražší. Firmám by se víc vyplatilo investovat do automatizace, robotiky a AI (ok, o které se v roce 1993 ještě nesnilo). Málo kvalifikovaní lidé by začali ztrácet práci, protože jejich přínos by neodpovídal výšce jejich platu. Ti nejzranitelnější, za které film bojuje, by byli tam, kde předtím. Vlastně ne, byli by na tom hůř. Ceny vyšších cen zboží a služeb, které, přestože by byly vyšší pro všechny, by nejzranitelnější zasáhly nejvíc.

Príjemná oddychovka s pôsobivým podaním oplyvajúca rozprávkovou naivitou bez väčších ambícii než pozitívne vzbudiť chvíľkové zamyslenie nad súčasným stavom politického riadenia a možností adekvátneho využitia cudzích právomocí. Uvedomenie sa však rýchlo stratí na smetisku ideálnych predstáv o neskorumpovanom svete. Ani Dave v tom nevyužíva svoj plný potenciál a pláva len na prúde rodinnej zaujateľnosti s takmer nijakou hĺbkou a pointou aká by sa dala nájsť v hociktorej romantickej komédii. Tým mám určite na mysli jedine scenár, pretože zvyšok je relatívne fajn odvedené remeslo. Niektoré scény (zastavenie fízlami, sprcha, charita atď.) sú dosť trápne. Dospelácka pohádka pre deti.

Ani nevím proč mi to tak sedlo. K naivní představě že stačí aby to politik "myslel dobře" a všechno začne fungovat chovám silnou skepsi, a při pohledu na Sigourney Weaver se mě rozhodně nezmocňují romantické myšlenky. Jenže Kevin Kline jako prezident je prostě třída a Ivan Reitman zná míru, takže výsledkem je výborná hřejivá komedie v níž funguje pracovní i milostná zápletka. Tohle je přesně ten typ filmu k němuž se dá po letech vracet, a nikdy nezklame. Nejlepší snímek dua Schwarzenegger - Reitman.