Krokodýl zabiják (1989)

Italská filmová tortura, toho nejtěžšího kalibru! Díky vynálezu zvanému satelit, německé televizní stanici RTL a shovívavosti mého dědy („hlavně o tom nemluv před rodiči, Járo“), jsem mohl zhruba v deseti letech zhlédnout oba dva díly této roztomile tupé zábavy na jedno použití. Každý díl sice točil jiný režisér, ale na tom ve výsledku opravdu nesejde. Obrovský krokouš, jehož nekonečný apetit a nepřirozené rozměry zajistil přísun radioaktivního odpadu (jak jinak), si to razí hustou džunglí či kalnou řekou a trhá na kusy vše, co mu přijde pod rypák: ženy, muže, staré, mladé, děcka, jeptišky, nebo rybáře. Zastavit jej nemůže nikdo jiný, než parta odhodlaných ekologů (jako fakt). Atrapa gumového krokodýla, kterého skrytý člen štábu patrně tahá na provázku je geniálně debilní, stejně jako tristní scénář, mizerná kamera, mimořádně idiotské chování postav a úsměvné herecké výkony. Italský skladatel Riz Ortolani zcela beze studu vykrádá legendární partituru Johna Williamse (Čelisti), scény na sebe mnohdy ani nenavazují a některé identické záběry můžeme dokonce nalézt v obou dvou filmech, což platí především pro finále. Ve druhém díle narve hlavní hrdina do tlamy krokodýla dynamit, načež se plaz krásně rozprskne po vodní hladině. Ovšem v tom prvním mu do huby vhodí nastartovaný lodní šroub z motorového člunu. Nejvtipnější ovšem je, že šroub způsobí úplně stejnou explozi. To víte. Oba filmy se točily naráz v Dominikánské republice aby se patřičně ušetřilo. Co z toho všeho vyplívá? Inu, pro milovníky braků, filmových rarit a beznadějných zastánců nostalgie jasná volba. No, a pro ostatní asi tolik. S partou přátel, načnutým sobotním večerem a zásobou kvalitního alkoholu určitě nešlápnete vedle, ale jinak si případnou projekci doporučuji důkladně rozmyslet. Subžánr takzvaných „Animal hororů“ nastartoval a zároveň dokonale vytěžil Steven Spielberg. PoČelistech(1975) už se ale neobjevil žádný rovnocenný konkurent, přičemž jednotlivé filmy se od sebe odlišují pouze podobou úhlavního zabijáka: přerostlý krokodýl, gumové piraně, chlupatý grizzly, nasrané včely, nasraní mravenci atd. Na druhou stranu, co má být, že? Právě rozmanitost je na kinematografii nejlepší. Jako jednorázový nástroj pro vypuštění přebytečného stresu, je Krokodýl zabiják vlastně docela fajn, a to se počítá 😎

Nečakal som nič iné ako plastového krokodýla útočiaceho na každého živého človeka a splnilo sa to do bodky. Spracovanie je typicky taliansky jednoduché a lacné, postavy sú viacmenej nezaujímavé, efekty amatérske, hlavne že každú chvíľu počujeme ženské výkriky, aby bol asi účel filmu splnený. Ale vybuchujúci krokodýl po tom, čo mu do tlamy hodili vrtuľu z člna, to som veru nečakal, to je niečo naviac. Ako-tak potešili aspoň dobrodružne vyzerajúce riečne prostredie a už postarší Van Johnson v roli sudcu.

Totální katastrofa, která nefunguje ani ve stylu: " Je to tak blbé, až je to dobré ". Děj unudí k smrti, a model Krokodýla je trapný, ale jako fakt mega trapný. O některých hereckých výkonech ani nemluvě. Pokud jste nějaký blázen do béčkových braků, a čekáte dobrou zábavu, tak podle mě jste na špatném místě. Ale ok, někomu se to líbit bude, jelikož je tu pár lidí na ČSFD, kterým se to líbí (Teda aspoň tomu dali 4 a 5*.)

Videl som veľké množstvo filmov o vraždiacich zvieratách, ktoré agresívne útočia na ľudí. Takže mám už skúsenosti aj so zabijáckymi krokodýlmi. V prevažnej väčšine to boli americké, béčkové, nízkorozpočtové snímky. Môžem kľudne napísať, že to boli takmer všetko braky, ktoré to ledva vytiahli na jednu hviezdičku. Teraz som si však pozrel krokodýla zabijaka (Killer Crocodile), ktorý je súčasťou klasickej horrorovej talianskej školy z konca osemdesiatych rokov minulého storočia. Je to lacné béčko, ale poviem vám pravdu, že mi táto stará talianska pizzovina chutnala omnoho viacej ako novodobý digitálny americký popcorn. **

Je to taká letná cheesy pohodička. Tvorcovia občas vykúzlia serióznu atmošku, dajú vyniknúť tropickému prostrediu a pomerne dobre vyzerajúcemu krokodílovi, ale stále akoby zaradia spiatočku a urobia film viac cheesy. Chcelo by to viac gore, viac útokov krokodíla, Sacchetti kedysi písal bombastické horory, napríklad pre Fulciho, ale tu mal asi producentami zviazané ruky. Každopádne, zábava to je a finálne zúčtovanie s titulným monštrom je asi najlepšie a najzábavnejšie v histórii animal hororov!