Kletba z jihu (2020)

Emma se s dcerou Sofií a Francescem  vydají za jeho matkou na jih Itálie do rozlehlého domu se sadem. Tento kus země je sice prozářený sluncem, avšak ve stínech se skrývá cosi zlověstného. Emma vše vcelku zvládá a dokonce i navrhne, že by se s Francescem mohli vzít tady, kde se narodil, páč zatím žijí jen na kopičce. Pak ale Sofii kousne tarantule a vše už začne směřovat jen k temnotě. Sofie onemocní, je to stále vážnější a Francesco příliš pozdě vyjeví Emmě své děsivé tajemství. Skvělá připomínka mysteriózní a hororové Itálie. Dům jak vystřižený z gotického hororu, tajemné rituály, přesah do pagan a démonického hororu. Výborná kamera podpořená zlověstnou hudbou, co vytváří neustále atmosféru napětí a neklidu. Snad jen některé temné scény byly až příliš temné. Po herecké stránce není co vytknout. Líbila se mi ta nejednoznačnost Francescovy matky, jak pořád nevíte, co je zač a jaké má záměry. Snímek pro okrajového diváka, kterému by se mainstreamový měl raději vyhnout. Krásné.

„Tchýně divně mumlá, křivým prstem lektvar míchá, v kotlíku cos bublá, holčička už sotva dýchá.“ Matky samoživitelky, pozor! Ne každý otčím, který s dceruškou na klíně preluduje na piano, je ideální partner. Dvojnásob pozor, má-li vaše nastávající tchýně špajz narvaný zaprášenými bylinkami a páchnoucími výluhy, ale má utkvělou představu, že je skvělá přírodní léčitelka. Prý umí léčit lidi i stromy! No nevím. V sadu jí už půlka stromů uhnila a vyvrátila se i s kořeny, a ani léčba copaté treperendy Sofie, kousnuté pavoukem, moc neklapla. Nepatrnou ranku jí bába potřela vlastním výrobkem zn. „Tchynina mast, mokvajících vředů slast“a bylo vymalováno. Břečťanem zarostlá zahrada i zanedbaný zámek byly však excelentní a k návštěvám byla mamá Teresa vstřícná. Faustka si pochvalovala svůj pokojíček, stylově vyzdobený hnusným flekem u stropu [sic!] a to, že na verandě havran klove mršinu. Já dumal, zda to, co straší na zdech, je jen ohyzdná zelenkavá malba nebo už kvalitně rozlezlá plíseň. Jaké tajemství tyto zdi asi ukrývají? Na zaostalém jihu Itálie na fasádách domů kvete jedovatý břečťan, uvnitř okultismus všeho druhu. Vesničané udržují tradice, návštěvu uhranou, kdy si zamanou a racionální ateistka Emma brzy pozná, zač je toho záhrobní loket. Protože astrální entita Ada má i fyzické tělo (ach jo) a z nadějné duchařiny se stane zápas v kleci MMA. Na fair play zapomeňte, Adu bodnu krejčovskými nůžkami. Třikrát.

Italský snímek „Kletba z jihu“ rozhodně nedělá italskému hororu nějak velkou službu. Je to film, který je spíše hrou na jistotu v tom smyslu, že nepřináší žádnou originální zápletku, jede se podle zažitých klišé, do nichž tvůrci zapadli, aby si nemuseli trochu víc namáhat hlavu s tím, jak natočit alespoň trochu jiný snímek. Co si ale budeme povídat, na jeden večer, který chcete jen tak zabít, to stačí.

Parádny film, začne to veľmi "rýchlo" a prvú hodinu sa vôbec nič nestane. Po hodine konečne spoznáme démona alebo čo to je, ale netešte sa, veľké fópá to teda nebude.To, že to je obohratá pesnička mi nevadilo, ale celý film je tak nudný, že na konci už len čakáte na titulky. Za mňa bieda a určite sa vyhnite oblúkom. Lakačky žiadne, masky slabé a jediné čo pochválim je ten obrý jebák čo mala tá mala na krku. U mňa ledva ledva *.

Začína to posadnutou ženou a vŕzgavými husľami. Také typické hororové. A rezy do chrbta naozaj neboli veľmi príjemné. Mimochodom to bola v minulosti aj metóda šialeného lekára Benjamina Rusha, otca americkej psychiatrie, pritom sám bol asi psycho - ako najlepší nápad na liečbu psychicky chorých sa mu zdalo narezať pacientov chrbát a vyliať na neho kyselinu. Potom nechal pacienta s otvorenými ranami aj niekoľko mesiacov s predpokladom, že pacient sa vylieči „sústredením sa na bolesť“. Zrejme z tohto si zobrali príklad aj v tomto filme. A práve táto stredoveká či novoveká scénka tortúry alebo okultizmu bola najstrašidelnejšia zo všetkého. Ďalej je to už len o štekajúcich psoch, dutinách stromov a pár ľakačkách, ktoré sa vydarili tak napoly a celá pointa pomaly mizne do stratena.