Kazň (2021)

Už z otváracej scény je jasné, že sa nebude jednať o žiadnu jemnú záležitosť. Škoda, že sa tvorcovia rozhodli film zbytočne utopiť v krvi. Samoúčelná brutalita mierne zhadzuje inak celkom slušný námet, ducha doby posledných rokov (a dní) ZSSR a ducha každodennej pracovnej reality („my predstierame, že pracujeme a oni prestierajú, že nám platia"). Lenže dostavilo sa bohužiaľ príliš veľa v zúrivosti rozbitých hláv, polámaných nosov a rozťatých obočí. Príliš veľa v afekte rozmlátených kusov nábytku a skla. Silnejšie tri hviezdy.

Hon na sériového vraha v pomalu kolabujícím Sovětském svazu ve stylu severských kriminálek? Tak to si dám líbit. Jenže to točili Rusové, takže všechno je o kousek dál, než by bylo příjemné. K žánru patří psychicky rozložení vyšetřovatelé, jenže ti místní si pomalu sahají na dno své černé duše. Vrazi jsou adekvátně zkažení, prostředí patřičně zanedbané a vedlejší postavy dotvářejí obraz bídy a morální vyprahlosti. Atmosféra by se dala krájet. Nebýt zmateného a doslova idiotského střídání časových rovin, věřil bych, že se dívám na skrytý klenot. Extrémně silný závěr tuhle realitu téměř zhmotnil.

„DALI BYCHOM COKOLIV, ABYSME PŘEŽILI…“Ruskej příběh z časů, kdy systém nepotřeboval vraha, ale viníka. Nechronologický, místy artový vyprávění o člověku, kterej chtěl toho sériových otýpka odhalit. Se vším všudy… Hele, vobčas jsem v tom ztracenej. Nevím, jestli je to jenom moje chyba…. snažím se ze všech sil, ale dal bych tady přednost normálnímu vyprávění. Pak bych byl spokojenej. Takhle mě baví jen ty „nezmatečný“ pasáže. A pak závěr, na kterým už kurva fakt není co kombinovat!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem artově zaměřenej sériovej vrah. 2.) Sbírám holky. Do sérky.  /// Thx za titule „Piorun“.PŘÍBĚH****HUMORneAKCEneNAPĚTÍ*

Až kým sa nedostaví záverečná tretina, ktorá ponúka niekoľko twistov, ktoré by mali paradoxne pomôcť, tak sa stal presný opak. Ono nie že by to vyslovene nedávalo zmysel, akurát sa samotný námet minul účinku príbehov o "sériovom vrahovi", ktorý napĺňa, napĺňal svoje plány. Film ale dobrý! O tom potom ..

Trocha viac hereckej hystérie než som bol ochotný prijať. Inak to bolo trochu šľahnuté Škandináviou, silný skutočný príbeh ťahajúci sa 16 rokov, na konci ktorého neostane ani jedna otázka. Pochmúrnosť, surovosť i depresia akoby nezapadali len do príbehu, ale celkovo do sovietskej a postsovietskej atmosféry. Chýbala tomu lineárnosť, preskakovanie medzi časovými rovinami prináša aj zmätok.