Karel Hynek Mácha (1937)

Velmi mě zrazovala délka filmu. Na tehdejší dobu měl skoro dvě hodiny. To mi přišlo moc. Ladislav Boháč se zhostil role Máchy velmi dobře. Pořád byl lepší, než ta zženštělá figura stojící na Petříně. Taky si myslím, že Máchu nezabil zápal plic, ale že to byla infekce, kterou dostal, když pil vodu z věder na hašení. Musela to být nějaká úplavice nebo něco podobného. Taky jsem si z filmu odnesla, že to byl sobecký hajzlík. Škoda, že se Karla Oličová musela stáhnout do ústraní. Baarová s Vítovou a Mandlovou by měly talentovanou konkurenci.

Dílko snad první české filmové režisérky samozřejmě z dnešního pohledu trpělo řadou nedostatků, ale jako dramatické vyprávění o posledních měsících Máchova života vypovídá velice dobře, což je zase scénáristické plus pro Zet Molas. Obklopila se řadou skvělých herců své doby, zvlášť mě zaujala svým civilním herectvím Karla Oličová. A Jindřich Plachta a Marie Ptáková se představili svým osobitým projevem, jímž si je nikdy nemůžeme nepoznat. Snad jen Máchovo umírání bylo pojato zbytečně zdlouhavě.

Máchův román Cikáni je zamítnut cenzurou, což vyvolá mezi studenty a herci pobouření. Hynka to natolik rozčílí, že odmítá chodit na divadelní zkoušky a žárlivě střeží svou Lori. Druhá šancí, jak předvést svůj um, vidí ve složení oslavných veršů k příležitosti příjezdu císaře ke korunovaci. Ani v tomto případě však není úspěšný. Proto se plně soustředí na dopsání své básnické skladby Máj a dokončení studií. Když konečně Máj vychází, kritika ho nepřímá, ale mezi studenty dosáhne velkého ohlasu. Máchovi se podaří získat místo adjunkta v Litoměřicích a plánuje se oženit s Lori.. To jen krátkým úvodem :) FIlmová podoba Máchova románu je příběhem o lásce, zklamání i pomstě.

Osobnost velkého básníka a romantika ovlivnila celé generace umělců, ovšem důvodů, proč se čeští filmaři rozhodli v druhé polovině třicátých let oživit Máchův odkaz bylo nepochybně víc. Divadelní hra novináře a dramatika Emila Synka ležela na Barrandově již nějaký ten pátek a vyčkávala, jak se říká, na vhodnou příležitost. Velkoryse financovaný projekt se za výrazného přispění architekta Štěpána Kopeckého a mimořádně kvalitní práce barrandovských kostymérů nakonec neminul účinkem. Pro titulní roli byl vybrán Ladislav Boháč, který měl pro postavu introvertního básníka všechny předpoklady. O samotném natáčení ovšem kolovaly zkazky, že tehdy režíroval každý, kdo náhodou přišel do ateliérů a přinášel sebou zajímavé podněty a nápady. Ať to bylo jakkoliv, film francouzsky elegantní Zet Molas si dodnes uchoval atmosféru a ve své době patřil k dobrému uměleckému průměru.

Film hodně smutný a jednou to vidět asi stačí. Ale tu ponurost filmu alespoň zdobila krásná Karla Oličová která tam byla velkou ozdobou. Ostatní tam byli jak šedé myši a proto do tohoto filmu zapadli geniálně.