Jsem fotogenický (1980)

Nevím, ale podle mě se jedná o úplně jiný film, než jsou Nástrahy velkoměsta. Už jenom proto, že to režíruje Dino Risi. A tenhle film bych povinně pouštěl všem absolevntům nejrůznějších hereckých škol a kurzů v této zemi, aby se viděli a dost často i poznali. Ono je zatraceně málo vyvolených v tom davu povolaných. Film není rozhodně komedie ve stylu Maléry pan účetního nebo Bonny a Clyde po italsku. Spíš mně to vzdáleně připomíná třeba Včera, dnes a zítra. No a hvězdu navíc za vždy božskou Edwige. Vlastně jednou z mála komických scén, kdy jsem se od srdce zasmál, bylo ono vyvrcholení její postelové scény s Pozzetem...

Loni na podzim mě potěšila  nejslavnější komedie s Renatem Pozzettem Nástrahy velkoměsta a hned ve stejné době jsem si stáhl tento další film s Pozzettem. Nakonec na něj došlo až po roce a čtvrt (:D). Asi budu stejně jako další komentující nakažen potřebou oba tyto filmy srovnávat.  Základ příběhu je dost podobný jako v pozdějších Nástrahách. Renato Pozzeto se coby obyčejný chlápek z malého města Antonio vydává pod vidinou splnění snů a lepší budoucnosti (tentokrát vysněné herecké dráhy) do Říma, často projevuje svou naivitu a ve ,,velkém světě´´ se trochu ztrácí, marně si hledá uplatnění a zamiluje se do holky, která si ho dostatečně neváží, a přemýšlí tak trochu jinak. Přestože ta podoba je na první pohled fakt velká, taková ta příjemná atmosféra , která provází podobně naivní Nástrahy velkoměsta se zde nekoná. Snímek se sice z části  odehrává v mém oblíbeném show-byznysovém prostředí a hlavní hrdina by mi mohl být mnohým sympatický (a on většinou  i byl.) Jenže  na můj vkus tady až moc prosakují ony sklony italských komedíí  sklouzávat k až moc výstřednímu humoru, který záchází až oplzlostem, fekálnostem, ale zároveň  není ani moc rozpracován a doveden do vtipnosti. Tohle všechno  se podařilo v Nastráhach  kočírovat.  Tady už to spíš vážně asociuje našeho Trošku (vím, jak je to otřepané přirovnání.) Antonio taky na své marné cestě za úspěchem potkává samé výstřední podíviny, kteří jím jenom manipulují. V rolích třech z nich se objevují i herci dobře známí z francouzských filmů: Julien Guiomar, Aldo Maccione (to je sice Ital jak poleno, ale český divák si ho spojí hlavně se Zvířetem a jako skvělého parťáka Pierra Richarda) a dokonce Michel Galabru.  Byť hlavně Aldo si asi tak nějak odvedl svůj standard, tak Michel měl stejně minimum prostoru a prostě mě ani tyhle pánové nedokázali v takovém formátu v uječených karikaturách nějak zvlášť zaujmout. Samotný Renato  Pozzeto mi tady se svým minimalistickým jednotvárným herectvím ovšem  opět  tak nějak záhadně sedl (dostal mě především v momentě, kdy měl za úkol předvádět různé emoce jako strach apod. - jeden z mála opravdu vtipných momentů.).  Až na pár nečekaných zasmání je ale  komediální úroveň téhle komedie zkrátka celkem bídná. Dost je taky zkaženo nepříliš zdařilým českým dabingem s vyjímkou hlavní postavy (opět v tomhle Nástrahy standardním dabingem ČST vedou.)   Dělalo mi to skoro až problém dokoukat. Ale pak tam skoro začalo prosakovat vážnější sdělení o smutném Antoniově nenaplněném snu a zbytečným iluzím. Chtěli nám tvůrci ve skutečnosti předvést hlavně smutný příběh? A říct, že show byznysem ovládají hlavně podivní úchylní manipulátoři kvůli kterým  se slušný neposkvrněný člověk  nemá šanci prosadit? Občas jsem si v závěru nad takovými myšlenkami zapřemýšlel.  Ale souhlasím s uživatelem GiLEstelem, že na takové sdělení byly použitý špatné výrazové prostředky a v kombinaci s nepovedenou komediální stránkou vznikl v celkovém dojmu nepovedený nezábavný kočkopes. Otázkou je, jestli si zaslouží tak dlouhý koment, ale pokud to někdo dočetl až jsem.....tak je dobrý, je dobrý.

Hned po projekci bych byl asi s hodnocením mnohem přísnější, ale tady jsem nakonec uzrál k smířlivějšímu názoru. V komediální rovině jsem se sice nedočkal prakticky ničeho, zasmál jsem se dvakrát, podruhé úplně poslednímu vtípku. Valná většina předem připravených akcí, čti gagů, stála za opravdu velmi starou belu a trošku mi připomněla Trošku, možná i proto ten prvotní odpor. Na druhou stranu jsem neměl vysoká očekávání a de facto se celou dobu těšil jen na vystoupení božské Edwige a ta mě pochopitelně svou erotickou etudou nezklamala, u jejího "sexu" s Antoniem jsem se pak smál poprvé. Příběh trochu neschopného prosťáčka, tedy typická Pozzettova role, ale nakonec vezme vlastně za srdce. První výraznější úder jsem dostal při vzteklé a vlastně zoufalé snaze Antonia udržet si důstojnost, když je označen za blbce a celý ten příběh o
zneužívaném dobrákovi, neschopnosti překročit vlastní stín, marnosti a předurčeném osudu dostává s posledním zatroubením parníku na moři hořkou tečku a za to nakonec čtyřmi klapkami klapnu. A taky za kozy Edwige, pochopitelně.

Poměrně slabej film, jediný, co mě pobavilo, byla občas nějaká hláška a scéna u fotografa, když chtěl, aby se Toník různě tvářil :-). Nástrahy velkoměsta jsem zatím neviděla, ale už dle ukázek nabývám dojmu, že půjde o líp propracovanou komedii na zhruba stejným principu - buránek míří do města... Toto se vidět dá, ale počítám jednou postačí...

Tento film je poněkud nesprávně házen do jednoho pytle s u nás populárním filmem NÁSTRAHY VELKOMĚSTA. Oba snímky vznikly ve čtyřletém odstupu. Mají stejného hlavního herce Renata Pozzetta. Ten hraje v obou dobrosrdečného, přihlouplého a naivního maloměšťáka. Výstřední, méně intelektuální humor, založený na přehánění a na tom, že někdo nechápe norální věci, nebo je chápe jinak, najdeme v obou filmech. Tím ale srovnávání končí. Film JSEM FOTOGENICKÝ režíruje Dino Risi, který se rozhodl pojmout snímek spíše jako trpkou tragikomedii. Podle komentářů mi to tu přijde, že spousta lidí to nemůže skousnout. Hlavní hrdina toužící po filmové kariéře, snažící se stát celebritou a dosáhnout uznání svého posměvačného okolí, je tragickou postavou od začátku do konce. Nemá šanci splnit si sen, který je spíš produkt jakési vnitřní nereálné vidiny. Vidiny nastavené jako životní cíl sloužící osobnímu odůvodnění, že jeho život směřuje k něčemu většímu. Chce si vyžehlit vlastní vnitřní zahořklost, která pramení z obecného nerespektu k jeho osobě. Hlavní sdělení chápu jako poukázání na nebezpečí kultu celebrit a varování před neuváženým nadhodnocováním televizní popularity nad vlastní životní hodnoty. Rizika s tím spojená jsou veliká. Zde prezentovaná zneužíváním člověka, který těmto vizím a snům podlehne. Svým námětem se film mnohem více podobá Scorseseho snímku KRÁL KOMEDIE. Okolnosti a chování hlavního hrdiny jsou samozřejmě jiné, ale obsahové sdělení si je velice podobné. Filmu musím vytknout kolikrát často špatné výrazové prostředky, spojené s trapností některých scén, které se dle mého názoru neladí k obsahovému sdělení, čímž vzniká takový kočkopes. Proto se film u mě nedostal na čtyři hvězdy. 60%