Jsem božská (2018)

Jednou za čas dám šanci podobnému filmu, abych se přesvědčil, že fakt ne....nic proti, když to má nějakou úroveň, tak ok...ale tady mne to nechytlo vůbec. Co hodnotím kladně, je fakt, že sice někdy to bylo fakt až trapné, ale Amy se nesnížila k nějakým sexuálním nebo fekálním vtipům... a za to lehce tleskám.

Viděno v kině, celkem se dalo, avšak plno věco mě na tom sr*lo. Ty Šumerko jedna, když ti chlápek sedící na záchodě naznačí, že v tuto chvíli by byl raději sám, tak sakra vypadni a nech ho v klidu vysr....t! Ještě teď mi je toho chudáka líto. Film je postavený na myšlence, že jde všechno lépe, když si věříte. A to bez ohledu na to, jak vypadáte. Tato myšlelka má boužel své limity, obzvlášť když Schumerová není zas až tak tlustá (na americké poměry určitě ne) a kdyby se na pohovor přivalila typická milovnice KFC, tak by ji ani nenechali sednout na židli (a tím by té židli zachránili život). Zároveň se neustále protlačuje myšlenka, že sebevědomí ženských závisí na tom, jestli nad ní slintají všechna nadržená čuňata v okolí. Zkrátka sebevědoví a sebeúcta nejsou to samé. Avery LeClaire (M. Williams) je zde mnohem sympatičtější než hlavní postavy. Jako komedie to jakžtakž funguje, jako romantický film ani omylem.

Od často nechutné Amy Schumer jsem čekala daleko odpornější záležitost, ve finále se ale jedná o celkem ucházející holčičí film pro ty z nás, které trápí nízké sebevědomí. Na rozdíl od jiných jsem-víc-sexy-než-nevyžrané-holky filmů není "Jsem božská" tak trapná a dokonce má i opravdové poselství (wow!), kroucení tlustým zadkem a nesoudnosti se ale ani tak neubránila.3,5*.

Proboha, ona je tak trapná, nevtipná, vulgární, fyzicky i osobnostně odpudivá. A její "umělecké" výstupy jsou stejné. Stand-up comedy, u které se nezasmějete, jen se stydíte za tu ubohost na pódiu, a pak filmové "komedie"...Vykolejenáještě byla překvapivě ucházející, asi díky Apatowovi, ale tohle je fakt děs. A není nic horšího, než když "girl power" reprezentuje uřvaná obtloustlá trapka - to má naprosto opačný účinek.

Film má velice zajímavou psychologickou myšlenku. Ukazuje, co dokáže pouhé vysoké sebevědomí a jak se i z průměrně vypadajícího člověka, co se utápí v neustálé sebenejistotě, rázem stane naprostá hvězda, jejímuž šarmu propadne každý okolo. Bohužel tuto myšlenku špatně uchopuje a spojuje s typicky hloupou komedií. V první řadě už jen ten důvod hrdinčiny náhlé vnitřní proměny, že se uhodí do hlavy a od té chvíle se vnímá jinak, není úplně dobře vyobrazen. Nevím, jestli tím nechtěli urazit hlavní herečku, ale příběh nás nedostatečně sblížil s tím, co se děje v její hlavě - kdyby alespoň jeden odraz v zrcadle ukázal, že se skutečně vnímá jako jiný člověk, ale nebylo tomu tak. Vzpomínám si na kultovníhoTěžce zamilovaného, který se nebál na plná ústa ukázat kontrast mezi podprůměrností a nadprůměrností, a nijak se s tím navíc nekadil. Svým způsobem mi zrovna tento snímek přišel až moc feministický, snažící se cílit čistě na ženy a nejlépe prosazovat poslání, že vnitřní krása je to, na čem záleží především. Což je absolutní nesmysl, takhle to rozhodně nefunguje. Zbytek tvořil snahu o nějakou komediálnost, která vlastně vůbec vtipná nebyla; plytkou romanci, jež za cukající sval taky nechytala; a zkrátka typicky pojatý děj, který se snažil cílit na to, že ztráta soudnosti dokáže i uškodit a zabít to, co předtím fungovalo. Vše mi přišlo značně nedovařené. Do poloviny fajn, zajímavě uchopený nápad, od poloviny to, co jsme viděli už milionkrát. Škoda, protože samotné jádro mělo potenciál, snímek je hezky natočený a ani po herecké či hudební stránce bych si nestěžoval. Jen už jsem jaksi rozmazlený lépe zpracovanými filmy, které jdou víc do hloubky a hlavně se striktně nezaměřují jen na problematiku jednoho pohlaví. I chlap se může cítit hnusný a nehodný čehokoliv dobrého. Jeden takový zrovna píše tuto recenzi a film mu tak byl aspoň minimálně sympatický.