Joru no Shanghai (2007)

Škoda, že nám neukázali z toho města více. Škoda podle mě zbytečných některých vedlejších postav a příběhů (co to mělo být s tou policistkou?). I když to na první pohled nevypadá, je to krásně poetické. Sice mi japonština i čínština zní stejně, tak ta jazyková bariéra a její postupné bourání je fakt skvěle natočené. Libí se mi, že to je trochu jiné než obvyklé čínské a japonské filmy podobného ražení, je tam daleko více toho vnitřního pnutí, jeho dopadu na venek a díky tomu máte pocit, že těm postavám daleko více rozumíte.

Proflákaná noc v Šanghaji. Znuděný vizážista a taxikářka v citových zmatcích jezdí, jedí, chodí na policii, schovávají se před deštěm a pomalují chodníky takovým množstvím rtěnek, že by do konce života stačily i Ivaně Trumpové. V závěru se taxikářka stane vizážistovou obětí. Muž se z ní pokusí udělat lvici salónů za pomoci rozpárané spodničky a starého ubrusu po babičce. SHRNUTÍ: Nikdy nenechte cizího chlapa, aby vám uprostřed noci šahal na vlasy.

Yoru no Shanghai je jedinečný film, protože se v něm kříží dva úplně odlišné jazyky - japonsky mluvící návrhář Mizushima (Masahiro Motoki) a čínská taxikářka Xi Lin (Wei Zhao). Leckdo by si řekl, že čínština a japonština musí být to samé, ale to je sakra velký omyl a tady je to nádherně demonstrované. Japonština je krásně fonetická a srozumitelná, zatímco čínština je kombinace asi 50 zvířecích zvuků, takže i když se budete snažit jak chcete, nebudete rozumět ani prd, a stejně tak se cítil i Mizushima. Bylo obdivuhodné jak se s touhle jazykovou bariérou dokázali vypořádat. Musím říct, že mě jako člověka, co už dokáže dobře rozumět japonštině, to strašně bavilo a nemohl jsem se prakticky přestat smát. Oba to jsou fantastičtí herci, s Wei Zhao už jsem se setkal ve skvělém Shaolin Socceru a Masashira Motokiho jsem viděl jako pohřebního ritualistu ve skvělém japonském dramatu Okuribito. Doufám, že tohle není poslední takové dílo, protože jazykové interakce jsou nejlepší zábava a má to vážně skvělou uvolněnou atmosféru.

Něžné, klidné, milé a hodně sympatické. Mělo to své neduhy, ale krásné chvilky je převálcovaly. Navíckrásný soundtracktomu dodává šmrnc. Najde se sice spousta mnohem lepších filmů, mě se však tento snímek ohromně líbil a zanechal ve mně jen ty nejlepší pocity. Líbila se mi hlavně vztahová stránka, která byla pouze o dvou cizích lidech, kteří se pomalu poznávají.

film s recovou barierou, kde si kazdy hovori svoje, ale aj napriek tomu, ze si dvaja nerozumeju, mozu vidiet na vyraze toho druheho na co mysli a ako sa citi. sice tam bolo par prvkov, ktore im neuverim, aj tak je to stale skvely romanticky film z prostredia ulic nocneho Shanghaja. V modernej dobe asi nie je problem pre shanghajsku taxikarku zaviezt strateného cudzinca hned (nie po polnoci) na japonsku ambasadu, ale to by bolo asi prilis jednoduche :) a cudujem sa ze ich až v 46. minute napadlo zacat si na ruku pisat v znakoch (co ich po hodine a pol osvietilo a konecne zacali komunikovat; btw mnohé znaky su stale cinske, len ich vyslovnost sa v japoncine lisi, takze pisanim sa vedia pochopit, aj ked samozrejme nie na 100%), co by v reali spravili ako prve. a keby si tak vzal so sebou mobil a nejaky cash tiez by nebolo odveci. Wei Zhao, dat eyes! komentar: Vavča