Joni Mitchell, splín a vztek (2022)

Květinové děti děsili rodiče v tom, že dosáhli cíle kapitalismu hédonistické slasti  dosáhli zkratkou skrfze drogy a ne tvrdou prací. Ale časem zjistili, že volná láska zase nebyla tak volná a zůstalo po ní spousta zhrzených lidí a dětí bez rodiče. Jak říká Miloš Forman, který hippies neměl moc rád, hippies jsou velmi líní. Celý den leží, kouří marihuanu přídaně tvrdší drogy, leží n akarimatce a koukají do nebe. A večer je vyžene hlad vyžebrat něco k jídlu. Joni Mitchell vlastně nikdy neměla folkovou melodii a nakonec skončila u hudebního chaosu se saxofonem. Musela se stáhnou do ústranní a ještě chaotičtěji malovala. "Možná jsem trochu extrémní, ale zase v sobě optimismus" říká na závěr, což je myslím výstižné.  Dokument na České televizi Artu.(16.11.2024)

Hodně zajímavý a obsažný dokument o legendární autorce a interpretce Joni Mitchell. Přiznám se, že z té spousty vznikajících hudebních dokumentů až tak moc nemusím ty, kde hudební ukázky jsou spíše na vedlejší koleji, spousta všemožných "mluvících hlav" trousí svá moudra, postřehy a "odborné" rozbory a kritiky a ústřední postava se v dokumentu jen tak mihne, aby se neřeklo ...  U tohoto dokumentu je ale všechno jinak a funguje to dokonale. Těch hudebních ukázek tam sice až tak moc není, ale to se dá omluvit omezenou stopáží dokumentu. Těch "mluvících hlav" je méně a převažuje "mluvící hlava" ústřední postavy dokumentu. Navíc v různých časových obdobích, takže dokument vypovídá zajímavě o její hudební kariéře a obsahuje i mnoho z jejího osobního života. Dozvíme se jak mnoho zajímavého z jejího mládí, pro její hudební kariéru možná klíčové vystoupení na festivalu ve Woodstocku, absolvování turné s formací čtyř superhudebníků CSNY - Crosby, Stills, Nash and Young, o jejím intenzivním vztahu s Grahamem Nashem, který předtím působil v rovněž velice úspěšné kapele Hollies, o její rozsáhlé diskografii (nejvíce ceněna je asi deska "Blue", ale těch výborných alb stvořila daleko více i s přesahy do jiných hudebních stylů), o jejím hodně neobvyklém ladění kytary, o ranách osudu, které ji v životě potkaly a mnoho dalšího z jejího osobního i profesního života. Nemůžu si pomoci, ale myslím, že šedesátá léta (myslím tím roky počínající šestkou) byla možná vrcholem hudby (a nejenom hudby), která přinesla velkou spoustu písní i interpretů, kteří se stali "nesmrtelnými). A podobný boom byl tehdy i u nás. I když ty "politické podmínky" byly trochu odlišné : protesty proti válce ve Vietnamu, JFK resp. "postupné uvolňování u nás" s pozdější internacionální pomocí Velkého Rudého Bratra v srpnu 1968 :-(  Ale kvéry i tanky v tom hrály v obou případech významnou úlohu a jak můžeme sledovat v přímém přenosu, stejnou úlohu hrají bohužel i nadále ...(09.05.2024)