Jen řeka teče (2023)

Vizuální stránka filmu je přímo učebnicí noir žánru. Redukce barevnosti do černobílé, noční scény, chlad a tolik hlučného deště, že jen díky titulkům se orientujeme v dialozích. K tomu úzké tmavé uličky města a nevábné interiéry. Hukot deště střídá ale uklidňující Beethovenův Moonlight nebo Mirror Image od Howarda Shore a noirovský vizuál se rozpouští div ne v meditaci. Atmosféra snímku je dominujícím nositelem napětí, protože krimi zápletka selhává a od poloviny filmu diváka dokonale mate. Charismatický policista spíše než vraha honí své představy. Je takovým tím hrdinou, co jde za pravdou až do roztrhání těla. Ale co je ještě pravda? A kdo je skutečným vrahem? Kupodivu mi ty otazníky nevadily.

Čínska kriminálka, ktorá vás síce unudí na smrť, ale aspoň vám prinesie aké-také reálie z čínskeho spôsobu života a ich mentality odzrkadlenej aj v prístupe k vyšetrovaniu prípadov vrážd v príbehu. Musím ale priznať, že až príliš často som pri tomto filme pozeral na hodinky, čo nie je veľmi dobrá vizitka. Hodnotím preto podpriemerne a nie je to ako protestný hlas proti čínskemu režimu. 40 %

Již lákající filmový plakát ve stylu Munchova Výkřiku podotýká, že se asi nebude jednat o obyčejnou tuctovou krimošku. Možná je i dozajista lepší, když nebudete sledovat žádné upoutávky, ani číst žádné recenze, jako jsem to udělal já (což ani obecně nedělám téměř nikdy). Temná filmová báseň s  počátečním klasickým asijským (rádoby) obligatorním mícháním žánrů, je skutečně obžalobou lidství v totalitním kafkovském polosvětě. Průblesky čistoty a lásky vůči všudypřítomnému sarkasmu a cynismu snoubící se s pitoreskností lidské (zde zejména soudružské) a zřetelně nepomíjivé blízkosti smrti, jsou jen osamocenými výkřiky na plášť všeobjímajícího smutku a beznaděje.  Šílenství je možná jistá forma svobody. Nejednoznačnost a pochybování možná matkou moudrosti. Cesta k šílenství nikdy není tak dlouhá. Život je jako řeka a vždy poteče dál, od narození do smrti.

Toto je dost zajímavý film, který jsem si pustil 2x, protože napoprvé jsem to zcela nepochytil. Naoko se to tváří jako neo-noirová kriminálka zasazená na čínském venkově v 90. letech, ve skutečnosti ten film podezírám, že se jedná spíš o sociální kritiku kvůli cenzorům zaobalenou do podoby kriminálky. Čínu mám rád (ne CCP), strávil jsem v ní půl roku cestováním převážně po jejích západních částech, a reálná Čína vypadala jako v tomto filmu.Děj filmu: film se odehrává v jakémsi čínském zapadákově ve městě Banpo, kde dojde na břehu řeky k vraždě staré ženy, která žila sama a pěstovala husy. Ve filmu se jí říka Granny Four (babička Čtyři). Vyšetřováním je pověřen komisař Ma Zhe, a dočasné pracoviště si i s kolegy zřídí v místním kině, které bylo před nedávnem zrušeno pro nedostatek zájmu. Na místě činu najdou malého kluka, který objevil tělo, a taky tašku s audiokazetou. Od začátku jsou dvě vodítka. Jednak Granny Four se ujala jakéhosi blázna (ve filmu se mu říká pouze Madman), který za ní občas chodil, občas mizel, a ten je podezřelý. Policie jej zatkne a dá do blázince. Jednak mají tu audiokazetu. Při přehrávání pásky objeví hlas jakési ženy, jak posílá romantické vzkazy jakémusi Hongovi. Při sledování tohoto vodítka vyplave na povrch tajný poměr mezi mladou ženou a básníkem Hongem, kteří kvůli sociálním konvencím nemohou být spolu. Hong řekne policistům, že na místě činu viděl nějakou ženu s vlnitými vlasy. Následně za pár dní je Hong nalezen mrtev u řeky, zabit Madmanem, ale kupodivu stačil zanechat dopis na rozloučenou své milé (docela nekonzistence, že?). Policisté jaké vodítko sledují tu ženu s vlnitými vlasy, a to je nakonec přivede k místními kadeřníkovi, což jak se ukáže, je skrytý transsexuál, který u řeky běhal s parukou. Díky vyšetřování se o tom dozví celé okolí, on se nejrpve předávkuje léky v pokusu o sebevraždu, a později skočí z budovy a rozplácne se komisaři Ma Zhe o auto. Následně je u řeky nalezena mrtvola toho chlapce, co objevil první tělo. Zabil jej Madman, který utekl z blázince. Nadřízení komisaře neustále tlačí na uzavření případu, což je pro ne důležitější než vypátrat skutečného viníka. Celým filmem se taky line osobní linka komisaře Ma Zhe, jeho žena je těhotná, ale u dítěte je zjištěn genetický defekt a je 10% pravděpodobnost, že budou mít mentálně postižené dítě, s ženou se hádají, zda dítě potratit nebo ne (je to v době politiky jednoho dítěte). V průběhu vyšetřování se komisař stává čím dál tím víc nejistým, začíná pochybovat o sobě, chce od vyšetřování odejít, osobní linka se začne prolínat s tou vyšetřovací linkou, a taky se filmu začnou objevovat snové sekvence a představy začnou splývat s realitou. A tak je ve filmu sekvence, kdy komisař Madmana zastřelil v chrámu, v další sekvenci jej uhodí kamenem do hlavy, ale přestože si komisař myslí, že Madman zemřel, tak on žije. Vrátí se zpět do blázince. Komisař Ma Zhe je vyznamenán za zásluhy a film končí záběrem z doby o rok po vyšetřování, kdy mají se ženou zdravé krásné dítě, které koupou ve vaně.Hodnocení: film je krásně natočen v temných barvách, a je rozhodně dost netypický, vůbec se nechová jako klasická kriminálka, nekončí žádným uspokojivým rozuzlením, spíš nechává víc otázek než odpovědí a působí tak podvratným dojmem. Komisař Ma Zhe není žádný vyšetřovací superman, spíš působí jako průvodce sociálním problémy číny. Otázka je, kdo je Madman. Ve skutečnosti film podezírám, že Madman je metaforou pro CCP. Když se podíváme na oběti Madmana, tak je to bezejmenná stará žena, bezejmenný kluk, a básník.

Drama s poetickým názvem Jen řeka teče je v české distribuci vůbec první snímek čínského režiséra Shujun Weie, který byl s tímto snímkem na festivalu v Cannes (2023) nominován na cenu Un certain regard, a se snímkem Yong an zhen gu shi ji byl na festivalu Hong Kong International Film Festival (2022) nominován na cenu Zlatý pták ohnivák. Jedná se o adaptaci novely čínského avantgardního spisovatele Yu Hua. V hlavních rolích hrají Yilong Zhu, který získal cenu pro nejlepšího herce na 35. ročníku předávání cen Zlatý kohout za roli Mo Sanmei v dramatickém filmu Rozsvícení hvězd, a Meihuizi Zeng, která byla nominována na 55. cenu Golden Horse Award za nejlepší herečku v hlavní roli ve filmu Tři manželé. Na první pohled se zpočátku jedná o docela obyčejnou kriminálku naplněnou ponurou atmosférou šedého soumraku, kterou natočila kamera v temných lokalitách ponořených do všudypřítomného smogu, mraků a deště. Kriminálka s policejní zápletkou se nakonec zvrtne v nepochopitelnou snovou iluzi, kdy divák netuší, zda sní či bdí, zda se jedná stále o realitu nebo už o pouhou fantazii. Vlastně na snímku není nic až tak pozoruhodného, až na tu potemnělou atmosféru a nepochopitelný nejednoznačný konec, který je obestřen tajemstvím s množstvím otazníků a zůstává k volné interpretaci každým jednotlivým divákem. Mám rozporuplné dojmy ze závěru thrilleru, který tak nějak vyšuměl do ztracena a do neurčita, takže jsem si neodnesla žádný souvislý zážitek z děje filmu, který mi jako celek nedával úplně racionální smysl. Tvůrce brnká na struny fantazie diváka a vytváří pro něj příběh bez určitého konce, který si bude muset domyslet každý divák po svém. Drama Jen řeka teče není pro každého diváka a rozhodně se nejedná o běžnou kriminálku. Snímek Jen řeka teče spadá do noirovému žánru pro svou potemnělou atmosféru a artové ladění. Snímek je určen pro náročného diváka a je přístupný od 15 let. Více na:kritiky.cz/jen-reka-tece-serie-podivnych-vrazd-na-motivy-novely-cinskeho-spisovatele-yu-hua/