James White (2015)

To čo robí tento film zaujímavými určite nie je spracovanie. Príbeh Jamesa Whitea je totiž divákovi podaný takmer dogmaticky bez akýchkoľvek štýlových príkras a efektov. Kamera až dokumentaristicky prenasleduje hlavného hrdinu, takže som mal občas pocit, že sa pozerám na študentský film alebo Záhadu Blair witch (čo je vlastne tiež ako keby študentský film). Hlavnou devízou tohto filmu je existenciálny príbeh mladého muža, zachytávajúci ho od okamihu smrti jeho otca cez boj jeho matky s rakovinou až po jej smrť. Film spája pocitu odlúčenia, osamelosti a neschopnosti zvrátiť svoju situáciu, ktoré spolu s nutnosť postaviť sa na vlastné nohy vytvárajú skľučujúcu atmosféru. 70%

Drsné téma. Přiznávám, že jméno Christopher Abbott pro mě bylo nové. ve filmu První člověk jsem si ho nevšimla. Tady byl výborný, věřila jsem mu všechno, chápala jsem jeho vztek, bezmoc, únavu - kdo se někdy staral o někoho nemocného, možná prožíval podobné pocity. Dojemná byla zejména scéna, kdy syn líčí matce jejich společnou budoucnost v Paříži. Působivý herecký výkon, těším se na Abbotovy další role.

Sorry jako, ale tohle pro mě není konec filmu. Jasně chápu, že mnohé příběhy, jako život, jen tak nekončí a život jde dál, ale v tomhle případě to pro mě prostě není žádné vyústění a pro film je to dle mého názoru prost nedostatečný konec. Tohle je film, kde nejen, že bych přivítal prodlouženou stopáž, ale je pro mě přímo zásadní pro přijetí filmu jako celku.

Příběh příslušníka té části současné mladé generace, která nedokáže nést zodpovědnost sama za sebe a žije až příliš lehkomyslně, tj. sebedestruktivně. Snímek sleduje hlavního hrdinu, který žije s matkou, jež ho po rozvodu sama vychovala a na níž je nejen citově značně závislý, přestože si to nechce příliš přiznat. Teprve když se jí vrátí rakovina a musí se o ni stále intenzivněji starat, dostává "příležitost" postavit se k životu skutečně čelem. Bez pomoci přátel by to ale pro svou značnou psychickou labilitu stěží dokázal zvládnout. Potácí se tak ve dvojích kleštích - nedokáže si najít práci a postupně přichází i o svou jedinou dosavadní jistotu, když se mu matka ztrácí doslova před očima. Film končí její smrtí, kdy se otřesený James odchází do ulic "vydýchat". Podaří se mu uvědomit si svou vlastní odpovědnost za svůj další osud a vzít ho tak skutečně do svých rukou? Šance na změnu jsou ve snímku naznačeny, ale jak je James využije, to už záleží jen a jen na něm. Podobné problémy se svou identitou řeší mnozí mladí jistě nejen v Americe, i když třeba v poněkud jiných podmínkách. Hlavní hrdina si mé sympatie sice pro svůj způsob života moc nezískal, nicméně i tak bych mu přál, ať se ze svých problémů dokáže vymanit a konečně dospět. "Nervní" kamera, která měla zřejmě umocnit dojem Jamesovy psychické lability, mě spíš rušila, než že by přispěla k lepšímu vcítění se do postavy. I přes určitou roztříštěnost vyprávění, což je bohužel jakýmsi módním trendem v současné kinematografii, včetně onoho "nervního" způsobu snímání, hodnotím tento snímek jako jinak vcelku solidní počin.

V podstate som prežil niečo podobné, čo James White, paradoxne však práve táto paralela s osudmi rodičov ma od neho vzdialila a to čisto subjektívne preto, že som skrátka iný človek ako James. Ide o vydarený nezávislý film, kde mi ale na konci chýbala nejaká tá skutočná katarzia. Taktiež je od začiatku zrejmé, kam film smeruje, čo ale nemusí byť na škodu veci, od začiatku je totiž jasné, že na melodrámu sa tu nikto nehrá. Dilema s hodnotením, vzhľadom na hore uvedené subjektívne dôvody dávam za silné tri.