Ivetka a hora (2008)

Z fascinujícího příběhu Janeček vytěžil obecnější téma vztahu nadpřirozeného a všedního. Zjevení, nehledě na jeho věrohodnost, změnilo a zkomplikovalo protagonistce život, ale ona se s tím vypořádala a nadpřirozené a všední uvedla do jistého souladu. Janeček ji o tom nechává dlouze mluvit a přesvědčivost výpovědi stupňuje tím, že šikovně zůstává v pozadí. Jen jednou se k němu Ivetka obrátí, aby nenatáčel. Pointa o filmování coby nepravdivé verzi skutečnosti, kterou v závěru při svatební řeči formuluje kněz, pěkně reflektuje celý koncept a částečně ospravedlňuje volbu co nejjednodušších filmových prostředků: vlastně jen kamery namířené na mluvící hlavu. Éteričnost protagonistky, exotičnost prostředí a jazyka nebo zvukomalebnost jména hory Zvir ale vybízely k více filmovému než televiznímu zpracování a k odvážnějším estetickým volbám, které mohly z Ivetky a hory udělat lepší film, aniž by nutně oslabily důraz na přirozenou a autentickou výpověď.

Vždy jsem měl úctu k Panně Marii, jak si ostatně mé katolictví žádá. Když měl ale před premiérou dokument Ivetka a hora o slovenské dívce, jíž se na začátku 90. let kdesi na Lubovnianské vrchovině na severovýchodním Slovensku zjevovala Panna Maria, byl jsem značně ostražitý. Jaké bylo mé překvapení, když Ivetka vyhrála českou sekci na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě! Jakmile jsem film viděl, pochopil jsem. Vít Janeček nechtěl zachytit nezachytitelné - samotné zjevení - ani nechtěl nikoho a nic glorifikovat nebo naopak urážet něčí víru. Janečkovi se podařilo pro svět, či alespoň pro mě samotného a moji manželku, objevit samotnou vizionářku Ivetu Korčákovou. Bezprostřední ženu, která se sobě vlastní autenticitou a lidskou zralostí reflektuje neuvěřitelné události vlastního života. Díky ní film dokáže pozitivně oslovit i ty, kteří se rozhodnou film shléd-nout třeba s tím, že člověk, jemuž se zjevila Panna Maria, nemůže být úplně normální. Ano, kolem Ivetky se leckdy vyskytuje pěkné panoptikum, ale ona sama do něj nepatří. Ať už na zázraky věříte nebo ne, v tomto filmu jeden rozhodně najdete: Ivetka nejen že je úplně normální, ale navíc je natolik charismatická, že vlastně tak úplně normální není a už jen v tom lze onen zázrak spatřit. Měl jsem možnost se s Ivetkou Korčákovou osobně potkat během její návštěvy v Praze a strávit v její přítomnosti několik hodin. Krátké setkání se ve mne uložilo na celý život. Ivetka vyzařovala klid a charisma jako málokdo. Václav Havel, dalajláma…a Ivetka.

U dokumentu Ivetka a hora jde především o obhajobu toho, co Iveta viděla společně se svou kamarádkou. Sama totiž uznává, že i její vlastní matka jí nevěřila. Dalším důvodem je pak vysvětlení postojů jak hlavní protagonistky tak církve samotné či lidí okolo. Autoři se ale snaží zamyslet se i nad současným významem církve jako takové, novými výzvami, kterým musí čelit a k tomu všemu přidává místní zvyky a tradice. Je to takový mix všeho, kdy chybí silnější dramaturgie, tudíž je dokument chvílemi hodně zajímavý a chvílemi by divák okamžitě usnul. Ivetka a její hlas a monotónní vyprávění k tomu silně přispívá.

Je to teda dost průměrně a nezáživně natočené, ale rozhodně ten dokument má něco do sebe. Hodně se mi líbí, že je maximálně nestranný a tímhle způsobem tady přistupuje ke všemu, tak trochu nenápadně jen zaznamenává, co se okolo toho všeho stalo. A padne zde i dost zajímavých vět a kupodivu ten film primárně není jen o těch zjeveních, ale také se podstatnou část věnuje tomu, co prožívala Ivetka po tom, kdy zjevení skončila - a tahle část je asi nejzajímavější, protože zobrazuje situaci člověka, který prožil něco neuvěřitelného, jedni mu věří, druzí ne a on s tím takhle žije dál, přičemž si uvědomuje, že něco takového už nejspíš nezažije. Snad jsem to napsal aspoň trochu srozumitelně. Obsahově to fakt má co nabídnout po celou dobu, ale filmařská stránka to shazuje dolů, protože je prostě nijaká a mdlá. A je to škoda, protože jinak by to byl skvělý dokument. Takhle to vidím jenom na 3*

Na to jsme koukali na řečtinářskym táboře s ETF. Pamatuju si zvláštní pocit úzkosti, vlastně mě to vyděsilo víc, než některý dokumenty, co se snažej děsit nějakejma konspiracema. Nevím proč mi přišlo, že zjevení panny Marie té paní vlastně zničilo život. Neobvyklá atmosféra při promítání, zvláštní místo v chatkovém středisku Karlovky u Chotěboře, moji noví věřící kamarádi a spolužáci, s kterými jsme to potom rozebírali, společně s tím, co je to vlastně ta Occamova břitva, o čemž nás zasvěceně poučoval týpek, co se mu říkalo Luther. Zvláštní událost, dobrý námět na dokument, zajímavá ženská, to co se dělo potom vypovídá hodně nejen o slovácích a myslim, že nikoho to věřit nepřesvědčí, teda aspoň doufám, protože k víře si snad lidi najdou i hlubší a přesvědčivější důvody.