It's All Gone Pete Tong (2004)

Hudební styl tvořený hlavní postavou se raději ani nepokouším nazývat, jelikož mu stejně nerozumím, natož abych mu propadl, ale bariéru k tomu užít si mimořádný film mi ani tento aspekt nezpůsobil.Mockumentarypočinů z hudebního prostředí už jsem viděl vícero, tudíž kvituji, že ona hra na dokument tentokrát spíše sporadicky ozvláštnila rámec barvitého vyprávění, než aby na ní stál celý film. A stejně jako zde zazní stylově mnohem pestřejší výběr hudby, než bych od filmu o stylově vyhraněném DJi čekal, podobně překvapuje i často se měnící, přesto zdařile ukočírovaná forma vyprávění příběhu o hudebníkovi bojujícím s prudce rostoucí drogovou závislostí a zejména hluchotou. Scéna osudného lékařského vyšetření je zpracována nesmírně poutavě, u probleskujících až úplně ovládajících stavů hluchoty vytváří rozkolísaná kamera i se zvukovou složkou (často úplně ztlumenou) zase až hypnoticky nepříjemný prožitek, v němž se začínají stále více objevovat střípky alternativně vnímaných zvukových podnětů (přes jedno ucho, zesilující sluchátko či rytmus dotvářený rukama / nohama). Svérázně pojaté souboje s vlastními démony, které zde ztělesňuje výtvarně laciný furry přízrak s hlavou jezevce, by mě za jiných okolností rozesmály, kdyby ovšem nevtahovaly tak sugestivní atmosférou na hraně až nechtěně fascinujících halucinací. Ale vtipu se zde najde také dost, ačkoliv ze začátku jsem s ním nebyl vždy kompatibilní. Náhlé zvraty ale dokážou nasměřovat ke změně postoje: v životě i u filmu. Nakonec jsem nemohl uvěřit, jak rychle mi utekl zrovna tenhle, od nějž jsem původně moc neočekával... ale naprosto mě nadchl jak kreativní nezávislou filmařinou, tak hutným příběhem s těžkými tématy podanými bez patosu a ocenit jsem musel i perfektní výkon hlavního herce Paula Keye./Teď se už jen zvídavě ptám:Může být tematicky spřízněnýZvuk metaluještě lepší?[90%]

Příběh inspirovaný skutečným příběhem DJ, který neslyší na jedno ucho a na druhé ucho slyší pouze z 20 % a přesto se stal úspěšným a uznávaným tvůrcem elektronické hudby.  V It's All Gone Pete Tong je tato premisa trošku převrácená na hlavu a hlavní postava svůj sluch v průběhu teprve ztratí a následně se s tím musí vyrovnat. Překonat tuto událost a začít opět tvořit. Film je to hodně low-cost a mě zas tolik nebavil. Nepřišel jsem na chuť hlavnímu představiteli a tak pro mě bylo sledování trošku bolestivé. Není to film nutně pouze pro fanoušky taneční hudby, věřím že si tam kdekdo může něco najít, jenom mě se to úplně nepodařilo.

Kokos, čakal som film o vyfetovanom dídžejovi a dostal som poctivú a slušne zfilmovanú drámu o tom, že kde je vôla, tam je i cesta. Fakt, veľký rešpekt pred chlapíkom! Vo filme ma akurát srala spotená držka toho jeho 'vychcaného' manažéra. Ale až k nepríčetnosti! Záverečná scéna s deťmi to však všetko dala zase do pohody. Len ma trochu mrzí, že nepustili aspoň päť minút z jeho setov, lebo tiebítyzneli pekelne dobre!

Tak tohle mě teda vůbec nechytlo. Má to sice skvělý soundtrack a zajímavé zobrazení závislosti na drogách (zjevování velkého jezevce, který na hlavního hrdinu v jedné scéně hodí lopatou hromadu kokainu, což je asi nejzajímavější scéna na celém filmu), ale co potom? Žádné emoce z toho ke mě nešly, jenom jsem se královsky nudil. Jo, asi tak 25 minut je to zajímavé, ale hned po tom, co ohluchne a vytvoří nějaký neposlouchatelný mix, šel můj zájem tak rapidně dolů, že mi byl hlavní hrdina za pár minut celkem ukradený. A to, že pak jako hluchý zase dělá DJe a jde mu to, protože tu hudbu nějak čte, to tomuhle filmu fakt nesežeru. Chápu, má to být komedie, ale i tak mi to sem nesedělo. Hlavní hrdina ale svoji roli zvládá skvěle, celý film se tváří neskutečně sjetě. Mě tohle ale strašně nudilo a camea Paula van Dyka nebo Tiesta tenhle film nezachrání. Navíc to celé selhává i jako pseudo-dokument, protože částí, ve kterých to vypadá jako dokument, je málo. A to jsem tomuhle filmu docela věřil, protože jsem se jsem dostal přes Groove, ale Groove přece jenom ve mě zanechalo nějakou dobrou náladu, tohle ve mě zanechalo... Co to ve mě vůbec zanechalo? Já nevím. A to je to špatné. EDIT 10.4. 2022 - Fakt netuším, v jakém stavu jsem byl, když jsem se na to díval tehdy. Dokážu pochopit, že mě to nudilo, protože prostřední část mi přijde rozvleklá i teď, nicméně že jsem tak kritizoval to, že je hluchý DJ nakonec schopný stále skládat skvělou hudbu, tomu se mi fakt nechce věřit. To jsem to asi musel prospat, jinak si to nedokážu vysvětlit, protože to tam má dokonale vymyšlený důvod. Ten se mi na tom filmu líbil i nejvíc, jen mě mrzelo, že se mu to nevěnovalo víc do hloubky. Ona se hudba dá skutečně najít všude okolo nás a i hluchý ji může skládat podobným způsobem, jako právě Frankie. Nicméně to není jediné, co se mi na tom líbilo - camea slavných DJů, skvělý soundtrack a naprosto dokonalý výkon Paula Kaye jsem ocenil už tehdy, ale tentokrát musím ocenit i solidně gradovaný příběh, skvělou filmařskou stránku plnou dobrých nápadů ať už kamery či zvuku, pár vtipných scén a taky velmi pozitivní náboj v závěru, který jsem v tom tehdy asi taky vůbec neviděl, ale aspoň mě při druhém zhlédnutí potěšil o to víc. A ačkoli mi určité postavy byly celou dobu nesympatické včetně Frankieho (i když jsem ho postupně začínal snášet), i tak z toho filmu nakonec mám velmi příjemný pocit, dokázal mi i zvednout náladu a rád si ho někdy s chutí pustím znova. Dříve jsem dal čisté dvě, ale teď své hodnocení měním na čisté čtyři. A tak moc jsem hodnocení po druhém zhlédnutí (u filmu) snad ještě nikdy nezměnil... 4*

Asi jsem vůbec nepochopil smysl týhle mystifikace. Jestli bylo záměrem přiživit nesmyslnej ale za to rozšířenej stereotyp o tom, že jsou posluchači elektronický hudby a její tvůrci smažky vyjetý jak olej z trabanta, tak byla mise úspěšně splněna (a to ještě na dvou třetinách stopáže). Osobně bych radši viděl serióznější pojetí námětu a dost mě zajímalo, jak hluchej DJ (pokud opravdu existoval) za mixážnim pultem pracuje, což bylo naznačený jen hodně z daleka. Kdo se v oblasti DJingu aspoň trochu vyzná, musí uznat, že dát dobrej beatmatching bez sluchu a ještě k tomu z vinylu je fakt výkon téměř nemožnej. Neni to jen o srovnání BPM, ale udělat přechod tak, aby se v něm netloukly výšky, středy nebo vokály, což už jsou věci, který člověk bez sluchu nemá jak "odezřít". Při troše fantazie si to dovedu představit v pířpadě tracků, který má člověk tak naposlouchaný, že přesně ví, kdy jaká část tracku přichází, ale jinak je to podle mě nesmysl. Jsem hodně zklamanej, aspoň trochu zajímavá byla jen poslední třetina a ačkoliv jsem velkej fanoušek taneční hudby a "bedroom DJ", musim s politovánim konstatovat, že jsem se při projekci víc nudil než bavil. Dvě silnější hvězdy a víc nedám ani za "párty" atmosféru Ibizy, soundtrack nebo cameo roličky známejch DJs (Pete Tong, Paul Van Dyk, Carl Cox a Tiësto).