IO (2019)

A tak nám Netflix začal cpátAnthony Mackiehoúplně všude. A je to otravnější než nejnovější video od Sugar Denny o hubnutí. Anthony má asi tolik charismatu jako chrt po mozkové obrně a nevidím v něm tak dobrého herce, aby na něm stál celý film. Na něm a na jeho jediném výrazu. Ale pojďme se vrátit k "Io". Jsou filmy, které jsou pomalé a mají co říct. Jsou filmy, které jsou pomalé a nudné. A pak je tu "Io" - super pomalý nudný film, kde mi každou minutu umírala jedna mozková buňka za druhou. A to nejen kvůli tempu ale zejména kvůli tomu, jak nesmyslné postavy jsou a jak proplánovitě se vše děje.

Jak hodnotit film, kde se za celou dobu vůbec nic nestane? Dost těžko, natož v něm najít navíc nějaká pozitiva. Mohl bych tedy zmínit alespoň obsazení v podobě půvabné Margaret Qualley a výrazného Anthony Mackie, ovšem ten dobrý dojem patří skutečně jen těmto dvěma samotným hercům, jelikož už jen jejich postavy nestojí vůbec za nic, a to ve smyslu, že působení a činy ústřední vědkyně jsou vážně hodně nevěrohodné a postava Mackieho je zas pro změnu zpracována tak tajuplně, že musí být každému totálně ukradený, co se s ním nakonec stane, z čehož pak vyplývá, že je až nemožné k oběma hrdinům navázat jakékoliv empatie, a jelikož po celou dobu se tam objevují jen právě oni dva, tak je to docela svízelná situace. Největší průšvih nicméně přináší zápletka, respektive to něco málo, co se tam odehrává, jelikož to zápletkou ani nazvat nelze, každopádně to něco je tedy fakt krutě nezáživné a prázdné, po celou dobu se zde neobjeví ani jedna jediná dramatičtěji vyhrocená scéna, či alespoň nějaké emoce, a tak obsah tvoří jen nepřetržitý sled nudných myšlenek a konverzací, které nedokáží ani na chvíli zaujmout. Žánr sci-fi je zde jinak zastoupen jen též slovy o úprku ze Země a několika lacinějšími postapokalyptickými záběry, s čímž se svezla i mdlá atmosféra, a co se týče závěru, tak ten je fakt hodně moc předvídatelný a rovněž zcela bez jakéhokoliv vytržení z pevně zakořeněné letargie. IO je zkrátka vážně jeden z nejprázdnějších filmů vůbec, žádný děj, žádný vývoj, jen dvě postavy, produkující spousty bezvýznamných slov, tudíž jak jsem již zmiňoval, toto skutečně nelze hodnotit příliš dobře.

Tu ide predovšetkým o to, či podobné komorné postapo so zopár postavami sú vašou šálkou čaju, napríklad už od Omega Man. Tieto filmy majú väčšinou veľmi pomalé tempo a sústreďujú sa na budovanie atmosféry. IO je asi ešte pomalší než temné vízie budúcnosti poľských tvorcov 80. rokov, ale jeho vizuál a všadeprítomná depresia ma uhranuli. S príbehom je to trochu slabšie, v podstate sa rieši iba otázka, či hlavná postava odcestuje, alebo ostane na Zemi. Jej motiváciám rozumiem, ale opakujem, že ak podobné filmy nie sú pre vás, tak vám bude Margaret Qualley úplne ukradnutá.

Levná sci-fi ve stylu přizpůsob se, nebo umři. CO2 a další skleníkové plyny zasvinily planetu a kdo mohl uletěl na vesmírnou stanici poblíž Jupiterova měsíce Io. Krom pár naivů a vědců kteří zkoumají jestli to je trvalé nebo se včelky a prasátka dokážou přizpůsobit. Tu se z ničeho nic u základy mladé vědkyně (Margaret Qualley) zjeví podivný, zachmuřený chlap a říká si Micah (Anthony Mackie). Bohužel se krom menší bouře, příletu balónu a několika nepříjemných pravd nic moc nestane. Herecky je to OK, ale v průměrném příběhu holt nikdo nemůže excelovat. Na sobotní poobědové dřímání se to ale dá. P.S: Elon odletěl do vesmíru.

Io se nedostavilo. To je tak asi všechno, co se o této ničím nepřekvapující nudě dá napsat. Vlastně kecám, něčím to přece překvapilo: jak se dá udělat film úplně o ničem. Pokud je jedním z účelů umění přimět člověka se zamyslet, tak já se zamýšlím nad tím, čím by si lidstvo mělo polepšit přestěhováním ze zdevastované Země na Jupiterův měsíc, kde permanentní vulkanismus přeorává povrch každých pár týdnů a radiace je tam silnější než v Černobylu na vrcholu slávy, takže i smogem zamořená pozemská loučka se chcípajícími včelami je ve srovnání s tím rajskou zahradou.