Invaze: Operace Mincemeat (2022)

Ewen Montagu a Charles Cholmondeley, členové MI5, mají plán, jak vyhrát největší válečný konflikt v dějinách. Potřebují jediné. Tělo nebožtíka. Budou jej vydávat za britského pilota, jehož letadlo s falešnými vládními dokumenty se náhle zřítí nad neutrální španělskou půdou hemžící se německými špiony. Celý plán spočívá v tom, že špioni předají dokumenty plánující údajnou invazi do Sardinie svému vůdci. Ten má falešným dokumentům uvěřit a odvrátit pozornost od skutečného cíle britské armády – Sicílie. Začínají týdny příprav tohoto válečného podvodu, kde hlavním hrdinům bude kde kdo, a nejvíce čas, házet klacky pod nohy…Vyjde nakonec jejich léčka, nebo pošlou tisíce vojáků na smrt?
Ještě před shlédnutím filmu jsem měla více méně představu o čem bude pojednávat, tudíž samotné představení premisy pro mě nemělo úplný „wow efekt“. Diváctvo neznalé militární historie britské armády však bude překvapeno minimálně tím, že se nejedná o úplně typický válečný film plný akce, na jaké narážíme v televizi dnes a denně. A na tomto tvrzení bohužel celý snímek stojí.
Příběh je totiž to nejlepší, co vám může tato hodina a půl strávená u televize nabídnout. Vše ostatní totiž spoléhá právě na něj a ostatní aspekty působí šedě a nezajímavě. Rozhodně se nejedná o vyloženě špatný film, jen je škoda, že se tvůrci rozhodli po vybrání velice zajímavého tématu dát si nohy na stůl s myšlenkou „Ono se to nějak natočí, hlavně, že je o čem točit.“, protože nelze úplně pochválit ani prvoplánový scénář. U kamery se setkáváme se standardem, který neruší, ale žádné neotřelé, či estetické kompozice nelze očekávat. Záběrování je rovněž naprosto průměrné. Co se však snímku upřít nedá je pocit, že sledujete poctivě řemeslnou práci, a ne žádný levně natočený brak. Hudba neruší a spíše zcela unikne divákově pozornosti.
Nutno jistě ocenit filmovou atmosféru, ovšem i ta má svá úskalí. Je pěkné, když jsou do šedomodrého filtru zasazeny scény z mlhou zahaleného Londýna, zatímco se hlavní hrdinové snaží svůj plán dát do pohybu, horší je, když je šedomodrý v podstatě celý film.
Hlavní hrdinové v podání známých britských herců odvádí svůj standard. Umím si však v titulní roli Ewena Montagua představit někoho o pár let mladšího než v době natáčení šedesáti dvou letého herce Colina Firtha. Přeci jen, Skutečnému Ewenu Montaguovi bylo v době odehrávání snímku něco okolo čtyřiceti. A k této poznámce se váže i ne příliš věrohodná část příběhu, kdy se oba hlavní hrdinové zamilují do stejné ženy a nastává tak ve filmu paralelní dějová linka v podobě milostného trojúhelníku, kde ale všichni zúčastnění vypadají, že z něj chtějí co nejrychleji pryč.
Když se vše vezme kolem a kolem, film není úplně to nejhorší, co může současné televizní vysílání nabídnout, přesto si myslím, že po několika hodinách už ani nebudete vědět, že jste snímek vlastně viděli. Pokud Vás ale premisa příběhu zaujala (a to by měla, protože je dle mého názoru vážně skvělá) dejte šanci o dost lépe hodnocenému The man who never was (1956), či stejnojmenné knize napsané samotným Ewanem Montaguem. Pro mě ovšem na plné čáře vyhrává zpracování tohoto příběhu do muzikálu. Operation mincemeat v londýnském West Endu a momentálně také na Broadwayi je neotřelé zpracování s chytlavým soundtrackem, skvělou výpravou a režií, kdy v celé hře vystupuje pouze pět herců, zvládajíc několik rolí najednou.

Natočit dvouhodinový film o válečné epizodě, která v dokumentech zabere maximálně několikaminutovou sekvenci, je poměrně odvážné. Očividně si to mysleli i autoři, kteří špionážní drama proložili spoustou vedlejších linek aktérů, ať už to byl podivný milostný trojúhelník, nebo postava Iana Fleminga, kterého tato práce inspirovala k vytvoření Jamese Bonda. A je to vlastně škoda, protože tím ději ubírají spád. První náznak jakéhosi napětí dostáváme až ve druhé hodině filmu a ani tady se autoři nepřibližují potenciálu příběhu.

Moc dobré špionážní drámo, výborně obsazené a dramaturgicky a režijně znamenitě uchopené. Po premiéře v kinech západní Evropy v dubnu 2022, byl film uveden další měsíc na Netflixu v Severní a Jižní Americe. S dobrými kritikami a komerčním úspěchem. 🤓 Tolik umně rozehraných subplotů, které se přirozeně nabalují s vývojem a gradací vyprávění se nevidí příliš často. Jejich témata pokrývají snad všechna zákoutí špionážního žánru: zapálená příprava fiktivního života podvržené mrtvoly plynule přejde ve skutečné city a milostný trojúhelník inscenátorů (jediná a divácky vítaná fikce v této známé story podle skutečných událostí), a zatímco zákulisní mistři špionáže nebezpečně míchají svoje city do pracovního nasazení a topí se v propracované romantické psychologii a napětí, pracanti v terénu musejí dát do akce všechny ruce a údy, aby nám připomněli samotné slizké dno špiónského řemesla, k tomu gradující válečná úzkost a všeobecná paranoia, a překvapivý twist ve finále s tajemným německým protihitlerovským spiklencem, který nás vede k úvaze, že tato nejslavnější a současně nejbizarnější klamná operace WWII se možná povedla jen díky pomoci z útrob nacistického režimu, jak se nakonec musejí hrdinové v neuchopitelném metafyzickém momentu vyprávění spolehnout na svůj instinkt. V existenčním dějinném zápase vždycky rozhodne křehký a nepředvídatelný lidský faktor, což dělá špionážní příběhy tak vzrušující a přitažlivé. 🤓 Johnny Flynn v roli Iana Fleminga je zde náruživým pozorovatelem, jako by nebyl jen vypravěčem šťavnaté story, ale jejím skutečným stvořitelem - v originále s titulky si film opravdu užijete - takže v příběhu nechybí suchý humor, nadhled, ani sebereflexivní rovina, slibný to základ bondovek, jak je máme rádi. 🤓 A samozřejmě, vždycky je fajn vidět Colina v pořádné dramatické roli, navíc zde případně pro roli ‘rozvráceného’ - před komplikovaným natáčením (prosinec 2019 - březen 2021) v začátcích covidové pandemie, se v roce 2019 definitivně rozešli s jeho manželkou Livií Giuggioli.

Zajímavý námět, napínavý příběh, skvělé zpracování, přesto zůstává několik otazníků. Jak je možné,  že pracovníci nejtajnějších skupin a kanceláří za války, kdy šlo o všechno, si normálně chodí v noci po Londýně, bydlí v bytech s chatrnými dveřmi, kam se každý může dostat, mučit je, nebo rovnou oddělat. Za druhé, že při přípravě obsahu kapes použili fotku jedné top secret pracovnic těchto skupin, zejména, když bylo uvedeno, že náckové budou pitvat každý detail, knoflík, řasu, záhyb. Nepochopitelné. Zatřetí, smyslem celé operace bylo uvést do pohybu masy německo italských vojsk ze Sicílie kamsi do Řecka. Ani v den vylodění spojenci nevěděli, jestli ta vojska skutečně odtáhla. To musel být přece přesun na stovky až tisíce km, kterej přece nemohl zůstat bez povšimnutí. Za další: mrtvý hrdina se jen tak objeví někde u pobřeží, přitom by se jistě pátralo po nějakém zříceném letadle. No, dost, stačí. Dobře zobrazená linka žárlivosti brejlatýho knírače, kterej nepochopil, že charisma se nedá naučit. Podobné téma zaznělo i v "Nepřítel před branami", kde žárlil politruk na Zajceva. Suma sumárum: i přes uvedené výtky to bylo napínavé a zajímavé.

Válečné špionážní drama, které nechce bavit každého diváka akcí, ale chce odvyprávět zajímavý příběh a to, se taky povedlo. Scénář je dobrý. Dialogy také. Vykreslení postav tu je, ale ne velké. Kamera s hudbou jsou příjemné a dobře ladí. Nasvícení v temných scénách je možná někdy nedostačující, ale to je jen detail. Všichni herci hrají dobře. Chvílemi se zdá, že film se snaží zaměřit na romance místo hlavního příběhu a někdy je „příběh“ o dopisu až moc neuvěřitelný. Celkově se jedná o poměrně povedené válečné špionážní drama, které určitě poráží film Mnichov na prahu války od Netflixu. Líbilo se mi, že se člověk dozví i trochu historie o Ianu Flemingovi, autorovi Jamese Bonda (což byl takoví malý příjemný zvrat). Nejedná se o válečný film, u kterého bych byl šokován příbehem nebo emocionálně zasažen, ale byl jsem s filmem příjemně překvapen.Známka: 6,5/10