Il pianeta errante (1966)

Tuna reziser Margheriti sa pozrel na realie vesmiru zas, zem sa ma skrizit  s akousi planetou a je to bieda - o rozkazoch velitela vesmirnej lode Taliani diskutuju, neposluchaju, drzo  odvravaju, pytaju sa na koniny a to este skakanim do reci. Tuna musim so zelvopyrom suhlasit, toto bolo plne plexiskla a bakelitu  doslova bakelito - plexisklovy film. A nekecam, fakt nekecam, toto bol film v ktorom velitel vesmirnej lode  vydal rozkaz a dostal za to po papuli  50 %

Talianský klasik Tono Margarita si strihol vo svojej kariére okrem giallo zárezov a unikátnych mixov fantasy a sci-fi ( YOR ) aj space operu, ale bez opery. VOJNA PLANÉT je brutálne zavádzajúci názov, ktorý hlavne nevediacich ( a neveriacich ) upíše k tomu, aby sa tešili na akčné ´´vojny hviezd´´, pričom sa im dostane len obludne nudný a remeselne (ne)spracovaný flák eurojužnej kinematografie.

Prestoze vizualne je to fajn barevne a kosmicke, film neudrzel moji pozornost. Kosmonauti bojuji s neznamou planetou (ne mimozemstanama). Podivne... 2+

Naivní bizárek. Vesmírná stanice, která zevnitř vypadá jako nějaký podzemní bunkr, je obývaná z půlky vojáky v uniformách a z půlky vědci v bílých pláštích. Polovinu stopáže filmu tu slyšíme cvakání dálnopisu (na té vesmírné stanici). Nechybí v ní např. nástěnka, kde frajer přesouvá barevné špendlíky, značící polohu vesmírných lodí. Ty parkují kolem stanice ve volném vesmíru a létá se na ně několik set metrů dlouhým skokem ve skafandru v beztížném stavu. Jinak posádku stanice tvoří banda nedisciplinovaných oportunistů, kteří se rozhodně neřídí rozkazy a na vlastní pěst se vrhají do hrdinských sólo akcí. Semtam se dokonce ozve hlas vypravěče, který zřejmě nahrazuje chybějící budget na natočení scén. A o čem to vlastně je?SPOILER:Z vesmíru se vynoří bludná planeta, jejíž povrch tvoří želé a která dělá gravitační problém matičce Zemi. Její přitažlivost je tak silná, že na ní dopadají okolo kroužící asteroidy - teda dopadaly by, kdyby je planeta prděním neodfukovala (jenže ony se stejně vracejí). Těmito prdy mimochodem volně prolétají atronauti, kteří se rozhodli na želéplanetě přistát, ale o tom později. Kolem Země krouží už zmíněná vesmírná stanice, která dostane za úkol se se želéplanetou vypořádat. Takže tam pošle kontingent zmiňovaných neukázněných borců. Ti s pomocí několika vesmírných lodí k planetě, jejíž enormní gravitace přitahuje všechno kolem, dorazí a v pohodě si zaparkují na orbitu a doletí na planetu ve skafandrech. Jednu raketu to přitáhne a utopí v želé, taktéž jednoho výsadkáře. Ostatní si poletují nad povrchem a užívají si průlety skrz výrony planetárních prdů. Všichni mají na hlavě tak obrovské natužené háro, že musejí mít vysoké přilby. Pak najdou v želé díru a do planety vlezou. Nápad je, že to celé vyhodí do luftu antihmotovou bombou, která vypadá jako sifonová lahev. Planeta je z nějakého důvodu plná obřích špaget (film je italský) a pivní pěny, asi ze z toho vytvářejí ty prdy. Uvnitř je sice nějaký vzduch, ale hrdinové se nadechnou a radši si znovu nasadí helmy, prdy jsou holt prdy. Dokonce si helmy navzájem vymění (každá má jinou barvu), aby mohli na konci způsobit drama v hádací hře "kdo přežil a kdo ne". Taky je tu slyšet bzučení much, mouchy se ale neukážou.  V jednu chvíli se astronauti dostanou do potíží se špagetami, naštěstí má velitel výsadku v kapse skafandru schovanou valašku. Během řešení problému se špagetami dojde i na boloňskou omáčku. Problém je, že se při tom ztratí detonátor antihmotové bomby. No dobře, ale co teď? Naštěstí má bomba na sobě čudlik, kterým se dá odpálit, ale někdo tu s ní musí zůstat. Viz zmiňované drama. Nakonec se všechno povede, Země zase jednou přežila a já si musím z toho zážitku dát panáka.(15.12.2025)

K tomuto vizuálně silnému (zlatá éra plexiskla a bakelitu) italskému dílku mám trochu jiný typ výhrad než ke staršímu pokusu stejného režiséra o vesmírné drama,http://www.csfd.cz/film/40551-pianeta-degli-uomini-spenti-il/.Zde je krásně dokumentován jiný klasický rys italské povahy -- naprostá neschopnost subordinace (což ilustruje, proč mají italové tak "skvělou" pověst jako vojáci). Zkrátka, kdokoli vydá jakýkoli rozkaz, je ignorován, i když se vzteká a dupe nohou. Podřízení o rozkazu diskutují, nadřízeného přemlouvají, případně mu rovnou dají pěstí (nedělám si legraci). Pak je tu takový drobný problém se selektivně fungující logikou (např., cizí planeta má tak silnou gravitaci, že dělá na velkou dálku na Zemi obrovské poruchy a zmítá se vším okolo, ale kosmonauti se na ni z výšky snášejí jakoby v beztíži nebo ve vodě). Další krásná italská drobnost je, že helmy skafandrů jsou velmi vysoké, protože se do nich musejí vejít extra načesané účesy kosmonautů -- pokud stavějí vesmírnou stanici italové, každá třetí místnost je kadeřnictví. No, patetické skoro jak americký nebo ruský film.(21.03.2012)