A bůh řekl Kainovi (1970)

Prichádza muž. Muž, ktorému sa stala krivda. Prichádza si po spravodlivú pomstu. S ním kráča desivé tornádo. Jeho zraku neujde jediná myš, jediný nepriateľ. Zasieva strach do sŕdc svojich protivníkov, no jeho priateľom sa to javí ako oslobodenie spod jarma tyrana. Jeho príchod oznamuje kostolný zvon. Zvon, ohlasujúci prichádzajúcu Apokalypsu...Antonio Margheritiv najlepšej forme aKlaus Kinskiv jednej zo svojich najprepracovanejších rolí. 95%

Klaus Kinski a spaghetti westernový příběh pomsty se vším všudy. Je to námět klasický, tudíž předvídatelný, ale v rámci subžánru správně westernově démonický. Jako obvykle příběh začíná scénou trestanců na nucených pracích, z nichž je jeden propuštěn. Touha po pomstě a její vykonání tak může začít. Jeho nenávist k dotyčným jednotlivcům, kteří ho do vězení poslali, je impozantní a předčí veškeré divácké představy. Brutální scény jeho činů i činů hlavního nepřítele tak dávají za své, čímž se vyobrazuje hutnost a poutavost všeho následujícího dění. Vše také adekvátně atmosféricky podtrhuje výprava a soundtrack. Mstitel sám o sobě toho dohromady moc konverzačně nenamluví, což zvyšuje jeho lakonickou tajemnost s prvky neobyčejné bolesti. Vlastně je to takový příběh souboje kočky s myší, kdy s napětím čekáme, kdo s koho. Dějová linka je samozřejmě jednodušší, než by se mohla zdát, ale má ambice plně zaujmout. A zaujme. Klaus Kinski v roli mstitele a v plné parádě.

Přijde mi, že postava KK má velice málo prostoru, aby se více ukázala. Atmosféra fajn, pár scén (jako třeba ten padající zvon) super, ale na konci mě to už pomalu přestávalo bavit. Čekal jsem pořádné tornádo a něco trochu vyhrocenějšího. Zajímavost - ve většině westernů jsou stříleni ti praví v pravou chvíli, tady však mnoho postav umírá náhodou a rukama vlastních lidí;-)

Klaus Kinski byl deset let na nucených pracích, kam se dostal za zločin, který nespáchal. Vrátí se do města, aby se mstil. Nic víc. Průměrný western, nic nového, by se dalo říct. Jenomže způsob, jak je to natočené, z toho dělá nadprůměrnou záležitost. Celým filmem prostupuje skvělá dusná atmosféra, strach, napětí, skoro celé se to odehrává v noci, když se vysloví hrdinovo jméno, začnou krákat ptáci, vítr roznáší prach po celém městě, jsou tu tajné chodby pod městem, hlavní hrdina mizí jako duch, zvoní zvony, hrají varhany... Antonio Margheriti (QT si půjčil do Panchartů jeho jméno) nejspíš trénoval na nějaký horor. K tomu je tu skvělá hudba a v jedné z vedlejších rolí (syn hlavního záporáka) se objeví budoucí Matouš (Šimon a Matouš jedou na Riviéru) Antonio Cantafora. Při závěrečné přestřelce v místnosti plné zrcadel jsem přemýšlel o plném počtu, nakonec, protože pár hlušších míst se tu přece jen objeví, i když krátce, jenom 4*.

Velmi oceňuju, že už v sedmdesátých letech dokázali přijít s takovou zajímavou kombinací žánrů, i tak si ale myslím, že i ta hodina a půl byla dost dlouhá na tak jednoduchý děj o pomstě, a na víc jak průměrné tři hvězdy to nevidím.