I Am Influencer (2022)

o pozérech co budou brzy bez práce, AI srágory zahltí prostor do té míry, že lidi přestane bavit na cokoliv koukat, imploze

Jedni dementi se předvádějí a druzí jim ty jejich sračky žerou. Jen tak dál až na úplné dno.

Zbytečně dlouhý vhled do života zbytečných lidí.

Celej internet, stejně jako celej svět, řídí prostě... prsa!A dozvěděli jsme se, jak na náhledovkách vystřihávat zadky. Jako moderní člověk mi přijde trochu zbytečné nějak výrazně řešit nebo prožívat, že má veřejná osobnost tělo a nestydí se za něj, přijde mi to přirozené. Proto dokument mohl jakoukoliv konfrontaci s tímto vynechat, bylo to tam trochu na sílu a na vytvoření bulváru. Proto se ke snímku stavím poněkud jinak. Ačkoliv jsem totiž vším, jen ne věkem (soon, baby, soon) boomer, tak stejně si influencerů vážím a věřím, že to jsou talentovaní lidé. Jakkoliv je tento dokument představuje dost nejasně, jednou jako vzory mladé generace, jednou jakothirst traps, pak zas jako šašky, nebo budižkničemu, stále představil lidi, kteří skutečně něco dokázali a kteří si očividně život dokáží skutečně užít. Co ale asi nepochopím, jsou lidé, kteří k nim tolik vzhlíží. Jestliže influenceři se prezentujísvýmběžným životem, neučinil by jejich divák lépe, kdyby prostě taky začal žítsvůjběžný život a neztrácel čas cizím? Zní to možná paradoxně ode mne jako člověka, který svůj život zasvětil částečně nejen zkoumáním životů jiných lidí, ale i vnucování těchto životů jiných lidí ostatním, na svoji obranu se však nebojím přiznat, že konzumuji své vlastní influencery - jen to tedy nejsou čeští teenageři, jednoduše si vyhledávám osobnosti, které jsou mi životním stylem bližší a které dle mého skutečně dokázali hodnotné věci, z nichž rád čerpám inspiraci (ať už je to napsat dobrou dekadentní knihu, uskutečnit šílený hike, postavit školu bulharským cigánům, řvát že po nás přijde potopa a další blbosti). Osobně bych sice ocenil, kdyby se víc prostoru dávalo mým influencerům, ale překvapivě nejsem středobod vesmíru, tudíž považuji za rozumné a vlastně i za užitečné informovat i o těchto klaunech, kteří jdou mimo můj zájem. Ale abych nezněl jako reakční kanály, které jsou v tomto dokumentu až zbytečně demonizované (ne, to fakt nejsou vždy jen incelové sedící za kamerami doma, to jsou prostě lidi, kteří argumentují proti aktivitě jiných,se stim smiř!), tak Lukefry, byť levná a trochu směšná verze Kovyho, má jako youtube kanál celkem potenciál formovat mladé lidi a Naty Hrychovou cením za její zpěv. Ten zbytek mě skutečně nezaujal, včetně té creepy tváře celého dokumentu. Anglický název českého filmu mi přijde směšný, já rozumím, že to má znít cool, ale přiznám se, že angličtinu nepovažuji zacoolerjazyk než češtinu (nejsem Šugrdeny) - sic ji používám celkem pravidelně (ovviamente, no?) a běžně je jí (nejen jí) též ovlivněn můj každodenní jazykový kód, ale troufám si tvrdit, že takto levně bych ji jen tak nepoužil. Dokument, ať jsem napsal, co jsem napsal, nemohu dokument hodnotit příliš pozitivně, čistě proto, že si nemyslím, že odvádí dobrou práci. Nemyslím si, že o influencerech podává zrovna dobrou zprávu, byť se (viditelně) snaží o opak. Spíš mě přesvědčil k tomu, abych se tyto lidi ještě méně zajímal. Proč taky sledovat Martina Creepa, když tu mámeMichaela Che, že jo? A zkuste to popřít!!!(07.03.2025)(méně)(více)

Moderní technologie se sociálními sítěmi přinášení novou možnost být slavný a k tomu si bez skutečné tradiční práce i vydělat. Začalo to před patnácti lety s pár prvními youtubery a dnes chce být takový každý mladý konzument. Člověk může jen doufat, že z toho snad vyrostou, protože svět plný mluvících hlav na internetu se o tuhle planetu určitě nepostará.(12.10.2024)