Hypnotizér (2012)

"Jsme jedné krve."

Dva nesouvisející případy vražd, vyšetřující motajíc se v kruhu, bývalý doktor sjíždějící se prášky, který používal k léčbě hypnotické metody... Toť obsah hypnotizéra. Hodně zvláštně pojatá Švédská kriminálka, ale fungující. Já přistoupil na jejich "hru" a bavil se od začátku do konce. Mikael Per Sbrandt mi opět dokazuje jak je skvělý herec!

Hallström nikdy nebyl nositelem dějové divokosti a nestatické formy, ale čeho je moc, toho je na skandinávské detektivce příliš. Navíc když brzy přijde bezdůvodně dlouhý záběr na jistou osobu a vytrvale se servírují indicie k potvrzení domněnky, je to na facku. Medděd měl v rámci hypnózy své ženy spíše řešit, proč je taková megera..

65%. Mikael Persbrandt. To je chlápek který film udělal. Hypnotizér... Laskavě vynechávám jeho umělecky neurotickou manželku, synka na injekcích, a nakonec mladého zrůďáka, který si jinak zaslouží hlubiny nejspodnějšího pekla za zabití své malé sestřičky a rodiny obecně. ***Stálo to za jedno shlédnutí.

Knižní předloha má plnohodnotný děj, který musel být pro filmové zpracování patřičně upraven, což je nakonec ve výsledku znát. Hlavní dějovou linkou je samozřejmě vyšetřování hodně brutální vraždy, kdy vrah neměl soucit ani s malou holčičkou. A dá se říct, že zrovna tato scéna, po divácké stránce, hodně zasáhne. Atmosféra je docela dusná, čemuž přispívá vcelku i povedený sugestivní soundtrack. Skandinávský thriller tedy šokuje scénami zjevného násilí, přičemž styl nadhledu a přímočarostí nevybočuje ze známé skandinávské perspektivy. Jako obvykle je realisticky zobrazena atmosféra v každodenním životě skandinávské společnosti, čímž právě  snímek získává svoji diváckou přitažlivost. Nepovedené dějové přepracování do scenáristické podoby se však daný příběh jeví všednímu dojmu, což je pro pokrytí snahy si udržet zajímavost vcelku nedostačující. Temný kriminální thriller, manželské drama a celkově psychodrama. Není toho málo, ale jak se zjednodušeně používá, chybí tomu patřičný tah na branku. Snímek, mimo jiné natáčený také v Česku, tak zůstal někde na půl cesty, což znamená, že zase až tak špatný není, ale nelze z toho nic výnosného očekávat. Vůči autorovi nejprodávanější knižní předlohy to není zrovna lichotivé.

Nedávno jsem dočetla knihu a tak jsem byla natěšená na film, ale čekalo mě velké, velké zklamání. Na to, že film měl dvě hodiny, tak se v něm skoro nic neděje. A že autoři filmu změnili docela všechno, tak tomu vůbec nerozumím. 
Mohla bych se rozepsat, ale se mi nechce kazit jiným divákům, kteří knihu četli, dojem. Zfilmovaná je i druhá kniha, Paganiniho smlouva, kterou mám rozečtenou, film tady zatím hodnocení nemá, ale po téhle tragédii to už radši ani vidět nechci, nehodlám si kazit chuť.