Hurá za ním (1988)

Československý dětský detektivní film, v němž se vyšetřuje odcizení rysa ostrovida ze zoologického koutku domu pionýrů. Děti nesou ztrátu své milované vzácné šelmy zvané Macek velmi těžce, a se souhlasem kriminalistů vytvoří pátrací skupiny, které pozorují všechny podezřelé osoby. Hlavní vyšetřující kriminalista kapitán Váňa v podání V. Menšíka dokáže nalézt společné prvky v krádeži zvířete s odcizením vzácných známek a mincí, a jelikož okruh podezřelých je velmi omezený, jde po pachateli téměř najisto. Pátrání dětských hrdinů je nejen zábavně naivní, ale přece jen dokáže přispět jistou indicií k dopadení zloděje. Pro pana Menšíka to byla jeho poslední role a na jeho hereckém projevu i fyzickém zjevu lze rozpoznat únavu a ztrátu energie. Kriminalistického kolegu pana Menšíka ztvárnil P. Mikulík a příslušníka veřejné bezpečnosti si zahrál J. Tomek. Z řady slovenských herců, kteří byli do tohoto filmu obsazeni, mě zaujal P. Debnár coby vousatý hromotluk, ošetřující zvířata v zoologickém koutku a K. Čálik, zrzavý číšník, patřící mezi podezřelé. Jako posledního mohu zmínit K. Semeráda, který byl omylem považován za pachatele a byl pronásledován dětským pátracím komandem na každém kroku. Domnívám se, že se jedná o příjemně natočený dětský film s detektivní zápletkou, který určitě režisérovi R. Cvrčkovi, autorovi řady podobných dětských filmů, neudělá ostudu.

"Udělala jsem žemlovku." "Já dneska taky nemusím večeřet."Detská pionierska úderka spolupracuje s políciou na odhaľovaní zločinu a keďže časy diverzantov a sabotérov sa skončili v 50. rokoch, normalizačným nepriateľom sú rozkrádači kultúrneho a prírodného bohatstva našej socialistickej vlasti. Nezletilí zvedi si nájdu svojich podozrivých, ktorým sa prilepia na päty, aby nakoniec toho nesprávneho hromadne pritlačili k múru a už len málo chýba k poctivého lynču. Nakoniec ale všetko dobre dopadne a záchrana hodnôt sa oslávi malinovkovým prípitkom za skandovania hesla "ať žijou černoši". Jedna z tých slabších cvrčkovín so stabilnými obľúbenými tvárami pána režiséra, ktoré hrajú dobre a hromadou detských nehercov, ktorí hrajú menej dobre. Žiadny zázrak, ale má to svoje momenty.

I v létě rok před revolucí se pionýři proháněli hned za auty Vendy s Bohoušem a fušovali soudruhům do řemesla, aby se z nich v budoucnu mohli stát uvědomělí svazáci. Vladimír Menšík už viditelně bez sil, Peter Debnár nadabovaný strýčkem Mirko Skrblíkem Musilem. Hodně otravných dětí, ale i pár vtipnějších scén. Málo letní atmosféry. Věděl by někdo, kde se to natáčelo?

Jednu * to dostalo za to, že tam hraje zopár dobrých hercov, ako Menšík,Čálik,atď, a druhú * aj preto, lebo keď som mal asi 11 rokov, bol som platonicky zaľúbený do tej Kataríny Šulajovej. :))) ten malej žaby s krátkymi vlasmi :))) Hehe, staré spomienky, viem že som ako dieťa celý čas túžil, aby som mohol jedného dňa hrať po jej boku v tom filme, a mohol ju tu a tam pobozkať na pery, že by sme sa do seba "buchli" a tak. :))) Ani som netušil, že tá baba ešte hraje, že sa venuje herectvu, nikde ju nevidieť. Byť týmito hercami, točím nejaké alternatívne filmy, s dvomi DV HD kamerami, na jednom dobrom kompiku, kde si všetko sám strihám, prípadne v spolupráci so študentami z vysokej školy. Akurár sa dívam, a holka robí sama nejaké filmy, píšu tu, že je režisérka. Film v podstate o ničom, taký pre deti, aby sme sa chovali pekne voči prírode (to je ešte oukej), a aby sme boli úprimní, pravdovravní, dobrí (to všetko oka), a aby sme spolupracovali s políciou na "dobrej veci" :))) No dobre, a Menšík sa zdal byť unudený (alebo v depresii?), on je zvyknutý na iný druh filmov :) český humor, a nie slovenská deťurinská sága. Ale emócie dieťaťa som mal, emócie detskej lásky, teda skôr spomienky, tie mi zostávajú, síce jemne stratené pod nánosom spoločnosti,ale sú tam,všetko je v nás, navždy,sme ako cukrová vata, neustále sa obaľuje nové, a to staré je navždy v nás,a všetko sa ráta, everything counts :). Film blbosť, ale pozrel som si ho, zo zvedavosti, aj kvoli spomienke. Farewell to you all my buddies... ;)

Málo akce, nudná zápletka točící se kolem červených škodovek, nepřesvědčivé výkony v dětských rolích, zbytečně moc soudruhování. Jedinou vtipnou hlášku obstaral – kdo jiný – Vladimír Menšík ve scéně se žemlovkou. Líto mi bylo Evy Matalové narvané do postavy z pohledu dětí jakože natvrdlé babičky, která nepozná škodovku. Navíc ve zcela nelogické scéně, kdy zjevně nikoho nečekala a přitom měla nachystanej plech s koláčem se slovy „Já to stejně nejím.“ Škoda, ze základní dvojité zločinecké zápletky se dalo vykřesat víc. Tohle mě ale naprosto otrávilo.