Hunger Games: Balada o ptácích a hadech (2023)

Príbeh:Sme 64 rokov pred Katniss Everdeen. Mladý Coriolanus Snow (budúci krutý prezident Panemu) je nádejný, ale chudobný študent, ktorý dostane za úlohu mentorovať splátka z 12. obvodu – prostorekú speváčku Lucy Gray Baird. 10. ročník Hier o život je v plnom prúde a Snow musí urobiť všetko pre to, aby Lucy vyhrala, čím by zachránil česť a majetok svojej rodiny. Prvá časť sa sústredí na arénu a politické pletky v Kapitole, zatiaľ čo tá druhá nás presúva do 12. obvodu, kde sa láme Snowov charakter.Herecké obsadenie:Tom Blyth ako mladý Snow je fenomenálny – tú jeho postupnú premenu na chladného manipulátora mu veríš v každom pohľade. Rachel Zegler (Lucy Gray) spieva ako o život (doslova), čo niekomu môže liezť na nervy, ale do postavy sedí.Prevedenie:Réžia Francisa Lawrencea (ktorý robil aj pôvodnú trilógiu) je v prvej polovici brutálna a surová. Aréna v tomto filme nie je high-tech les, ale rozbitý betónový štadión, kde ide o krk každú sekundu. Vizuál raného Kapitolu, ktorý sa ešte len spamätáva z vojny, má skvelú „retro-totalitnú“ atmosféru. Problém nastáva v momente, keď sa Hry skončia. Film zrazu zmení žáner, tempo aj prostredie a začne pôsobiť ako úplne iný, oveľa nudnejší príbeh.Pocity:Do polovice filmu som mal chuť dať aj plné hodnotenie. Ten úvod, tréning a samotné Hry v aréne mali neskutočný náboj a napätie. Lenže potom, keď sa dej presunul do 12. obvodu, to išlo totálne do hoven. Z akčného sci-fi thrilleru sa stala rozťahaná psychologická dráma, ktorá sa snažila narvať príliš veľa vnútornej premeny postavy do pár desiatok minút. Ten záver v lese pôsobil uponáhľane a nelogicky v porovnaní s tým, ako skvele bol film rozbehnutý.Pridaná hodnota:Mrazivý dôkaz toho, že monštrá sa nerodia, ale sú cieľavedome vychovávané okolnosťami a vlastnou ambíciou... a že niekedy je lepšie skončiť film o pol hodinu skôr. 🐍🐦🏹70%

Po dlouhé době jsem si připomenul tuto sérii a neskákal jsem úplně nadšením do nebe. Nejvíce oceňuji výborné herecké obsazení. Nepodílel jsem se na všeobecném povyku kolem nejnovější verze Sněhurky, protože považujiRachel Zeglerza milou, inteligentní, přitažlivou a nesmírně talentovanou mladou ženu, jež v poslední době září na divadelních prknech (samozřejmě v oblasti muzikálu). Ostatně co může být více, když slyšíteAndrew Lloyd Webera, jak se vyjadřuje, že neviděl dlouhá léta takový výkon jako ten od Rachel v Evitě... Ale nehraje tu jen Rachel,Viola Davisje skvostně děsivá a krutá,Peter Dinklagepřesvědčivý, možná trochu škoda nevyužití potenciáluHunter Schafer. Příběh je logicky trochu jiný než trilogie, která časově následuje, možná zbytečně dlouhý rozpadající se na dvě hlavní poloviny, z nichž ani jedna nemá dostatečný náboj. Suma sumárum, čistý průměr, tři hvězdičky.

Nuda. Ta společně se zoufalstvím předcházela puštění tohoto díla, a ta ho taky celých 157 minut provázela. Závěr naštěstí neprovázelo zklamání, jelikož očekávání taky nebylo. Nepomohl tomu ani Náš oblíbený malý muž, jehož absence by vlastně děj skoro vůbec neovlivnila a akorát by nám ušetřil čas o 10-15 minut. Kromě hlavního mužnského protagonisty byly herecké výkony nepřítomné, což možná vedlo k nesympatičnosti k většíně postav. A ano, to naražám především na naší slečinku Rachel, v jejíž postavě jsem viděl ji samotnou. Vlastně jsem si občas nebyl jistý, jestli koukám na hungergames, sněhurku, nebo její instagram. Kamera ujde, ale hudba ve mě stejně jako děj nic nezanechala... 3/10

Pokud patříte mezi fanoušky původní trilogie s Katniss Everdeen, pravděpodobně jste od tohoto prequelu čekali strhující podívanou, která vysvětlí zrod největšího tyrana Panemu. Bohužel,Balada o ptácích a hadechje v porovnání s původní sérií studenou sprchou. Zatímco první filmy s Jennifer Lawrence měly drajv, emoce a jasný tah na branku, tento snímek působí rozvlekle a v mnoha ohledech prázdně. Největším problémem filmu je paradoxně jeho hlavní hrdina. Sledovat osmnáctiletého Coriolana Snowa by teoreticky mělo být fascinující, ale film nedokáže diváka přimět k tomu, aby mu fandil, nebo ho alespoň se zájmem nenáviděl. Chemie mezi Snowem a Lucy Gray (Rachel Zegler) je téměř nulová. Jejich vznikající city působí vynuceně a nevěrohodně. Zatímco u Katniss a Peety jsme cítili každý záchvěv strachu a naděje, zde jde o sled scén, které vás emocionálně nechají naprosto chladnými. Film je rozdělen na kapitoly a po skončení samotných Hladových her (které jsou mimochodem mnohem komornější a méně vizuálně zajímavé než v původních dílech) se tempo úplně zastaví. Třetí akt v dvanáctém kraji působí jako úplně jiný a mnohem nudnější film, který stopáž neúměrně natahuje. Desáté Hladové hry měly ukázat syrovost začátků této brutální tradice. Místo toho jsme dostali špinavou tělocvičnu a souboje, které postrádají jakoukoli nápaditost nebo osudovost. Lucy Gray jako „zpívající vyvolená“ může být pro někoho osvěžující, ale její neustálé pěvecké vložky spíše narušují dynamiku filmu a působí jako z jiného žánru. Pokud byla původní série výkřikem do tmy proti útlaku, Balada je jen unaveným šeptem, který se snaží vytěžit značku, ale nemá k tomu dostatek dechu. A proč se mi to nelíbilo ? Bez silného charakteru, jako byla Katniss, zůstává jen politické pletichaření, které není dostatečně chytré na to, aby utáhlo tříhodinový film. Snímek se neuvěřitelně vleče. Pasáže, které měly být psychologickou studií zrodu zla, jsou jen únavným čekáním na konec. Panem v tomto podání vypadá fádně a chybí mu ta mrazivá velkolepost Kapitolu, kterou jsme znali dříve.Balada o ptácích a hadechje pro milovníky původní ságy zklamáním. Je to film, který sice doplňuje historii světa Hunger Games, ale dělá to způsobem, který vás unaví dřív, než se Snow stane tím hadem, kterým má být. Suma sumárum, filmBalada o ptácích a hadech ode mne získal dvě hladové hvězdy **.

Hráli jsme přešívanou, vždyť to znáš! Hollywood má pořád talent, ale stejně by se tvůrci nad sebou měli zamyslet. Když je nejhezčí herečkou ve filmu předělaný chlap, tak je asi něco špatně. Další Hladové hry jsou znovu zábavná blbina pro děti, která se tváří hrozně velkolepě a tajemně, ovšem ani mezi řádky nenajdeme jedinou chytrou myšlenku. Prostě se kuchne pár dětí, pak to půl hodiny vůbec nedává smysl a konec.