Hrůza v Connecticutu (2009)

Hrůza v Connecticutu je zvláštní film založený na skutečných událostech, který představuje něco v hororu velmi neobvyklého: dobře propracované postavy a zápletku, která se silně zaměřuje na drama této rodiny se synem trpícím rakovinou. V podstatě proto mu dávám palec nahoru. Dramatická stránka tohoto filmu je poutavější než jeho hororové prvky, které připomínají strašidla v sáze Amityville. Film je velmi dobře natočený a zahraný, ale zdůrazňuji, že příběh rodiny v krizi funguje lépe než hororové prvky s médii a mstivými duchy ztracených mrtvol.

Filmovú horrorovú tvorbu mám veľmi rád. Nevyhýbam sa žiadnemu jej subžánru. No najmenej obľúbený je pre mňa duchársky horror. A obzvlášť skeptický som k snímkom, ktoré o sebe tvrdia, že sú natočené podľa udalostí, čo sa naozaj stali v reálnom svete. To je aj prípad titulu "Hrôza v Connecticute" (The Hauting in Connecticut), ktorý v roku 2009 zrežíroval Peter Cornwell. Duchárčina, čo o sebe prehlasuje, že je spracovaním skutočných udalostí, a natočil ju neskúsený režisér. To teda fakt nie je moja šálka kávy. Ale nakoniec "Hrôza v Connecticute" nebola až taká hrôza ako som si myslel. Je to taký šede priemerný americký duchársky horror. Na jedno pozretie to celkom ušlo, ale vracať sa k tomu už viac určite nebudem. ***

Film prakticky o ničem, občas mi to přišlo jako rodinné drama. Když už se tam konečně objeví nějaký "strašidelný" moment, tak je to většinou přesně ta typická hororová halucinace, kdy postava vidí něco creepy a o dvě vteřiny později už je všechno pryč. Funguje to jednou, možná dvakrát, ale tady to jede pořád dokola. Po hodině už jsem věděl, že mě nic nepřekvapí. A taky nepřekvapilo. Finále je totální chaos, kde se film snaží tvářit, že všechno najednou dává smysl, ale nedává vůbec nic. Vysvětlování, co se tam vlastně dělo, působí jako by to psali až při střihu. Celkově to má vibe filmu, který se snaží být hluboký a šokující, ale skončí jako absolutní trash. Jestli tohle má být dobrý horor, tak nevím, co mám čekat od těch špatných. Bohužel, další (tentokrát nepovedená) tuctovka a za mě odpad.Hodnocení: 0/10

Tenhle film není žádný hororový milník, ale překvapivě dobře funguje přesně tam, kde spousta jiných duchařin selhává. Nabízí atmosféru, tíseň a zneklidňující vizuály, které se nespoléhají jen na laciné lekačky. A hlavně: má nějaký příběh. Ne geniální, ale dostačující na to, abys nečučel na hodinky.
 
Rodina v nouzi se nastěhuje do baráku, který by z dálky měl varovný nápis „VSTUP NA VLASTNÍ SMRT“. Jenže chudoba je sviňa, a tak se jede klasická pouť: podivnosti, hlasy, stíny, skryté dveře, hnijící těla za zdí a morbidní minulost. Syn má rakovinu, takže k psychickému vypětí to má blízko už od začátku, a když se začnou objevovat duchové, je jasné, že tohle nebude běžné zotavování po chemoterapii.
 
Velkým plusem je odhalení, že údajný záporák není žádný démon ani sadista, ale vlastně oběť okolností, která nakonec pomůže rodině najít klid. Takové zvraty mají v hororech své místo – není to jen o tom, kdo je zlý, ale proč a co za tím vězí.
 
Atmosféra je dusná, chladná a nepříjemná. Záběry na mumifikovaná těla a flashbacky z pohřebního experimentování působí patřičně znepokojivě. Nehraje si to na brutalitu, ale zanechává mrazivý dojem – a právě díky tomu to nevyznívá lacině.
 
Finále potěší: žádné “všichni umřou”, ale zároveň to není žádná hollywoodská cukrová vata. Spíš jakýsi očistný výdech – bolestivé, ale ne beznadějné.

častokrát si doma pustím horor, protože si říkám, že se přece nebojím duchů.. ale tohle si fakt nepouštím, když jsem sám. vlastně ani celkově to radši nepouštím. jsem rád, že jsem to viděl a je to skvělej film. možná mě ale děsí, jak všechny ty rituály se ve světě skutečně dějí a tady v evropě jsme všichni tak dokonale odpojený, že ani nemáme a nebudeme mít tucha, o co tu jde. nadpřirozeno je podle mého názoru jen úhel pohledu a umění vidět svět z různých perspektiv.. nikdo z nás nemůže říct, že tomu rozumí..