Hotel Bagdad (1987)

Tak tenhle film jsem viděla jako dítě a hrozně se mi líbil - nejspíš kvůli té zvláštní atmosféře, která celým filmem prostupuje, protože dějově to není zas až tak horký!;-). Na takový druh filmu musí být zkrátka ta správná nálada. No a protože včera na něj nálada byla, tak jsem si ho po letech zase pustila a přišlo mi vtipný, že dnes shodou náhod byla na masáži do relaxačního mixu zařazená i ústřední píseň z filmu:-)

Tenhle film mě neuvěřitelně baví. Asi je to pro jeho klidné tempo, nekonfliktní téma, happy end a spoustu dalších jiných věcí. Náladou mi připomíná Smoke a podobně se při jeho sledování i cítím. Kdybych to měl vyjádřit jedním, nicméně nepřesným, slovem tak pohodovka. Film udrží pozornost i když se v něm nic dramatického neděje a už dlouho se mi nestalo, že bych se v průběhu blaženě usmíval jak koblížek.

Hey Kamaraden, Bavoraken, toto je ine Kafen. Žiadne latte, žiadna VIedeň, ale dokonalý Bagdad, ktorý dáva nový význam slovám ako: termoska, bumerang, stan, umelecký portrét, ženská krása. Film končí a ja, zakaždým, ležím (ideálne) a usmievam sa. DOKONALÉ, slovami jednej postavy "(too much) HARMONY".

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. A hned z mnoha důvodů. Divák, který tomuto snímku věnuje jen letmý pohled, může odejít s pocitem, že viděl takovou milou a úsměvnou féerii. To je ale pouze první plán. Film začíná jako poměrně syrový pohled do života lidí v mohavské poušti a postupně přechází v krásnou, chvílemi až nostalgickou oslavu života jako takového. Nehledě na vynikající výtvarnou stránku - vše je točeno převážně v teplých barvách, lehce stylizovaná je kamera i hlavní hrdinové. Velmi důležitá je také atmosféra díla, která se od úvodních až dusivých sekvencí postupně proměnuje na radostnou až hedonistickou. Celý film provází ústřední píseň Jevety Steel - Calling you, za kterou obdržel autor - Bob Telson Oscara a kterou jste mohli krom Bagdad Cafe slyšet třebas přezpívanou od George Michaela. Ta atmosféru filmu výborně dotváří a podporuje, stejně tak jako na jiných místech použité Bachovo Air. Proč ale tenhle film řadím do své soukromé Top 20? Je to pro jeho nezdolný optimismus, který na mne po každém opakovaném shlédnutí dýchne a úžasně pozitivní a vřelou lidskou atmosféru, kterou museli jistě cítit i tvůrci na place. Tohle bych dávkoval místo Prozacu!

Zpočátku mi film přišel jako komediální počin nějakého nezávislého amerického filmaře z 90. let (což hlavně zapříčinila dokumentatistická kamera), nicméně po hodině sledování a pozvolném vplouvání do děje bylo jasné, že to tak nebude. Pravdou je, že závěrečné vyustění je opravdu moc sentimentální, celkově film působí dost nostalgicky, nicméně atmosféra dusného městečka v poušti je opravdu výtečná. A herecké výkony také nejsou k zahození. Musím konstatovat, že právě proto, že tenhle film vznikl před 15-ti lety a ještě k tomu je německý, a ač se dneska možná zdá moc sladký, má zajisté kouzlo, kterému jsem prostě neodolala.