Horor v Manile (2008)

„I will prove to him what is it like to face a real man.“ Najprv Manilu vidíme, potom počujeme hluk stávkarov, ktorých nevidíme, a zrazu ich už vidíme. Pri zobrazovaní stávkovania na kohútenie zápasy tieto zápasy beloch prirovnáva ku zápasom ľudským. Muhammad Ali môže byť ikona boxu, ale určite nie ikona ľudského charakteru. Divákov, ktorí chceli vidieť jeho tretí zápas s Joeom Frazierom, nazval hlupákmi, lebo ho nepovažoval za seberovného, hoci ho porazil na body v ich prvom zápase. Zosmiešnil ho pred kamerami privnaním ku gorile (vyrobili sa aj tričká s gorilami a nápisom Manila, ktoré nosi černosi), ktorú nosil v náprsnom vrecku saka, neskôr ho nazýval negrom a otrokom. Černoch černocha. Smokin‘ Joe vo veku 63 rokov, 3 roky pred svojou smrťou, stále trénuje v rovnakom gyme, v akom sa pripravoval na zápas s Alim 1.10.1975, dokonca tu spáva v miestnosti, ktprú volá dungeon. Aliho v Manile všetci vítali, Fraziera si skoro nevšimli. Ali dourážal Fraziera okrem iných hlúpostí aj za to, že nepíše poéziu. Tomu sa hovorí prepnutý človek. 2 z ich spoločných zápasov za k nemu správal normálne, boli priatelia a pred tretím stratil všetky medze. Ali odmietol narukovať, obrátil sa proti nemu národ, no Frazier ho podporoval listami na správne miesta, požičal mu peniaze. Horšie správanie od Aliho voči súperovi som nevidel. Ali bol členom čiernych nacionalistov, ktorým nevadilo baviť sa s Ku Klux Klanom o separácii. Dokonca rečnil na Ku Klux Klan rally. Syn Joea Fraziera musel v škole riešiť konflikty umelo vyvolané Alim, ktorý nakazil médií. Ali reprezentoval pred prvým zápasom s Joeom Frazierom čiernych, mladých, a liberálov proti vojne vo Vietname. Frazier zasa bielych konzervatívnych Američanov. Dokument zobrazuje aj zlomové momenty zápasu Foreman vs Frazier. Frazier spočiatku dominoval, hlavne údermi na telo a Aliho tlačil na ku okrajom ringu. Neskôr však prebral vedenie Ali, no Frazier so zalepeným pravým okom a čiastočne vidiacim ľavým sa nevzdal. Po 14. kole vyčerpaný Ali chcel skončiť, no čiastočne vidiaci Frazier chcel stále pokračovať. Frazierovi bohužiaľ dali dole rukavice, čím sa zápas ukončil, no Ali odpadol od vyčerpania. Nakoniec chvastúň uznal tvrdosť Fraziera a povedal, žeby ho chcel mať po svojom boku, keď ho povolá boh na svätú vojnu. Ali sa mu ospravedlňoval cez médií, cez syna, ľutoval, čo povedal, no osobne za ním neprišiel. Obaj umreli bez toho, aby sa to stalo. Formálne ide o klasiku – výpovede účastníkov a ľudí okolo (nechápem účasť ženy bývalého filipínskeho prezidenta) pretkané dobovými zábermi, ktoré sú raz za čas púšťané v rýchlom slede, ktorý sa nedá kvalitne vnímať. Väčšinou však ide o poctivo natočený dokument občas s dramatickou hudbou, ktorý o legendárnom zápase prináša snáď všetko, čo by mal. Jazykové okienko: wishy-washy.

Som zvedavý, či sa v modernom svete športu uskutočnia takéto druhy rivalít, keďže stále viac na svetlo sveta svitne ku komercializácii a ziskovosti, čím sa trendy odvracajú v povrchnejšiu šou, než tradičnému súboju na nože. Tento dokument v podstate rekonštruuje slávny zápas v Manile (1975), kde dvaja možno najlepší boxeri, ktorí spolu súperili sa stretávajú v knokaut atmosfére, s fyzickou disproporciou za hranicami vyčerpania síl. Keďže Ali dopadol, ako dopadol, dozvedáme sa udalosti a pikošky od Fraziera. Miestami možno trochu strnulejšie, ale pre priaznivcov boxu sú tu pripravené aj dáke tie zaujímavosti, vplyv a rámcový presah do vzdialenej súčasnosti s jemným a citlivým nostalgickým nahliadnutím.

Joe Frazier to povedal jasne, Aliho na staré kolená potrestal pán boh, ští krv, ledva rozpráva a celý sa trase. Ali bol výborný boxer no aj provokatér a povýšenecké hovado. Za to Frazier bol čestný, tvrdohlavý a pravdovravný. Aspoň taký som mal pocit pri sledovaní oného dokumentu. Ktorý celkom prehľadne ukazuje, ako sa dvaja veľký boxér neznášali a brali svoje dnes už historické súboje vážne.

Opravdu jeden z nejlepších sportovních dokumentů vůbec. Zaujme i lidi, co se box, ani o sport nezajímají. Skvěle zachycená atmosféra doby v USA. Když čtu zdejší komenty, tak mě hodně překvapilo, kolik lidí nevědělo, jaká byl Ali osobnost. Byl to arogantní, velkohubej provokatér, ale taky hodně z jeho chování před zápasy byla taktika a marketing, jak přilákat pozornost fanoušků a médií a rozhodit soupeře. Trashtalking je součástí všech bojových sportů, i když mě se to nezamlouvá, tak lidi prostě přitahuje fakt, že se dva boxeři nenávidí a jdou si do ringu vyřídit účty. V 90% případů je to jenom show, ale v případě Aliho a Fraziera to bylo skutečný. Pro Aliho to byla do určitý míry jenom hra, zatímco Frazier si to bral hodně osobně. Ty Aliho útoky byly dost přes čáru, v dnešní době už by to v USA absolutně neprošlo. Pro mě je nejsilnější moment jejich rivality kromě samotnýho zápasu v Manille fakt, že se Ali chtěl s Frazierem mnohokrát spojit a omluvit se mu, ale Frazier to vždycky odmítl, nikdy mu neodpustil a dokonce mu přál, že má Alzheimera...

Jsem velkým fanouškem Muhammada Aliho a pochopitelně mám rád i Smokin´ Joea, ale nemyslím si, že by se Ali choval tak hrozně, jak ho tady většina z vás častuje. Byl to prostě z jeho strany marketingový tah a promyšlená taktika vedoucí k vítězství, protože věděl, že proti takovému ranaři, jakým Joe Frazier byl, bude zápas velice težký. Poté, co se mu podobná promyšlená taktika (před i v průběhu zápasu) vyplatila v předchozím zápase s Georgem Foremanem, tak to zkusil i tady a vyšlo mu to. Prostě Joea před zápasem nahlodával vtípky o gorile a podobně a v zápase pak ukázal, že je skutečným mistrem. Joe Frazier však ukázal, že má veliké bojovné srdce a dynamit v rukou a byl mu rovnoceným soupeřem. Tento dokument se mi velice líbil, ale měl jsem obavy, protože po přečtení zdejších komentářů, jsem čekal, že Ali zde bude ukázán jako nějaká zrůda, ale naštěstí se to vůbec nepotvrdilo. Naopak, zase u mne o něco stoupl. Záběry na jeho tvář po zápase totiž ukazují, jaká je jeho "pravá" tvář (každý ať si to přebere sám) a ne ta, když někomu říká Strýčku Tome.