Horečka džungle (1991)

Ježkovy voči, tohle má ještě i dneska 70% plus?? Bych si myslel, že tuhle otázku snad už i Amíci mají vyřešenou. Je to dost uječený, snad jediná postava tam není normální, pořád se řeší, kdo je černej, kdo je bílej, jestli je nebo není moc málo nebo moc ... moc černej nebo moc málo nebo moc ... moc bílej, jestli budou píchat černý s bílýma, bílý s černýma a ... a pořád.

Naštěstí jsem měl dobrý odhad - pořád je to film Spika Leeho z doby, kdy neviděl rasismus úplně ve všem, takže o pojednává komplexně a (hlavně) nečernobíle nejen o rasismu, ale i o problémech a životě afroameričanů a dokonce i bělochů. Rád bych tomu dal vyšší hodnocení, jelikož přesně takhle událostmi strukturovaný si správný film o rasismu představuji, ale na to tu má Lee až moc přehnaně dlouze ukecaných pasáží o ničem, které mi dojmy srážely a místy i nudily. Jo, a ještě mě zarazilo, kolik postav je tu vyloženě rasistických. Nakonec mi to nevadilo, jelikož výrazný rasismus zde plyne z obou stran (a přitom mezi chováním bělochů i černochů se zde dalo najít dost podobností...), ale stejně mi to přišlo krapet přehnané. Tohle by odpovídalo spíš 50. a 60. letům, ale tohle se odehrává na začátku devadesátek, kdy už společnost přece jenom byla o kus dál. I přes tyhle mínusy to stále vnímám jako povedený film, který rozhodně má co říct, umí to předat a přijde s nejednou silnou scénou (třeba s tou v Taj Mahalu, která filmu dodala další vrstvu). Kameru to má trošku strohou, ale Lee přesně ví, co a jak chce zabírat (geniální je ten záběr, kdy se s celku jde do detailu a postupně z obrazu mizí momentálně nepotřebné postavy), takže i tu bych rád pochválil a o civilních hereckých výkonech se ani nemá smysl rozplývat. A hlavně jsem rád za tu nečernobílost, protože záporná postava tu byla jen jedna, ale ostatní nejsou automaticky kladné, nýbrž silně neutrální, kteří během všech událostí okolo lásky Flippera a Angie, míšeného páru, udělají spoustu složitých a někdy i špatných rozhodnutí. Až mě překvapilo, jakým způsobem to skončilo, ale nechci spoilerovat (i když to tu někteří udělali rovnou a ani to nenapsali jako spoiler). A je tu i dost podobností s Jednej správně, akorát tam mi atmosféra horkého letního dne, během kterého se vše zvrtne, sedla víc, než tahle romantická, která byla zbytečně prodlužována o prázdné řeči. Velice silné 3*

Takové nedomrlé, jako by se Spike nedokázal rozhodnout, co chce řešit. Vztahy v italské rodině? V černošské rodině? Vztah mezi mini? Drogy? Hnusný New York? Nedocenění černochů v práci? Moc velké ego? Podřízenost žen? …. dál by se dalo ještě chvíli pokračovat. Všechno tam je, ale zároveň nic není dotaženo do detailu, k významnosti, k nastaven zrcadla. Všechno jen klouže po povrchu.

Na výsledku bylo znát, že film režíroval černošský režisér. Těžko ale říct, jestli takový důraz na fyzickou stránku vztahů nebyl jen důsledek toho, že to režíroval chlap. Možná si režisér taky sám podkopal nohy tím, že jeho černý hrdina převzal (nebo to tak cítil) postoj okolí, že v případě jeho náklonnosti k bílé ženě se jednalo jen o zvědavost. Takhle mi spíš připadalo, že téma rasismu je lépe vyjádřeno v odmítnutí bílých společníků udělat partnera z černocha, jakkoli byl pro firmu přínosem. Nebo fakt, že společensky výše postavená rodina (aspoň muž byl architekt) bydlela na horší adrese (Harlem) než bílá dělnická rodina. Podle mě nebylo ani vysvětlením, že černoch pocházel z rodiny, kterou soustavně ničila... ehm... černá ovce, drogově závislý bratr bez práce (výborný Jackson, kterému - mimochodem - už tehdy zdatně sekundovala Berryová v roli jeho drogové souputnice). Ale přes výše řečené o spíš mělkých milostných vztazích považuju rozchodovou scénu ze strany bílé ženy za jednu z nejsmutnějších a zároveň nejdůstojnějších, jaké jsem kdy viděl.//75%

Je mi jasné, že v USA bol rasizmus bežný a na vzťah bielej ženy a afroameričana sa často hľadelo s veľkou nevôľou, no tu sú komplet všetky postavy s výnimkou Snipesa, Annabelly a Johna Turturra takí zabednení nenávistní rasisti, že mi to pripadá ako niekde v Mississippi v 60tych rokoch, nie v NY o 30 rokov neskôr. Samozrejme na oboch stranách, ale proste som to tým postavám nežral. Tak ako som to nežral Wesleymu a Annabelle a ich vzťahu, necítil som tam žiadnu chémiu ani vášeň, nič. Silnejší mi tu prišiel skôr ten vedľajší motív, týkajúci sa drogovej závislosti, Samuel a Halle boli jediné dve postavy zahrané realisticky a vzbudzujúce nejaké emócie. Spikeove filmy mám rád a na tento som sa obzvlášť tešil, no asi ma bavil z tých čo som videl, najmenej. Už tu tú rasovú nenávisť hnal do extrémov, aj keď ma ešte od neho čakajú filmy, v ktorých asi tlačil na pílu ešte viac...