Hlasy v hlavě (2000)

Daniela Craiga som si v tejto úlohe vôbec nevedela predstaviť. Ale zahral to výborne. Človek by mu aj uveril, že je fakt chorý. Nič tu nebolo prestrelené. Všetky Rayove eskapády mali svoje miesto v scenári právom a Daniel sa ich výborné zhostil. Páčil sa mi aj jeho brat, ktorý chápal jeho chorobu a hoci mu Ray občas liezol na nervy, mal ho rád a snažil sa mu pomáhať. No a koniec filmu? Simon Cellan Jones veľmi dobre vedel čo robí. A komédia to veru nebola ani omylom.

Už dlouho říkám, že není ve filmech nic krásnějšího než zvonivý hlas Kelly Macdonald okořeněný navíc tím svérazným skotským akcentem. To někdy vlastně pro celý film i stačí. Jinak je velmi zajímavé sledovat, jak dokázal byl Craig vágus před tím, než se stal tím slavným elegánem. Hraje to dobře. Jen prostě ten film není jinak moc zajímavý. Pro mě ale poučný, že i když mám poslední měsíce bordel v hlavně, může být daleko hůře. Jenže pravda je, že u mě to není jen o hlavě, ale i o dalších orgánech, kterými myslíte, nebo lépe prožíváte život a emoce, které k němu patří. I ten se může poradit, zlomit a nedokáže vás jen tak pustit dál. Dostat z něj ji.(anonymní ČSFD sebeterapie volume 21)

Nemám moc rád Daniela Craiga, ale tady mi v roli ošuntělýho schizofrenika, kterýho právě pustili z blázince, přišel opravdu dobrej. Jinak film na mě dělal taky takovej schizofrenní dojem. Jak kdyby se tvůrci nedokázali rozhodnout, jestli budou točit drama, nebo komedii, tak natočili většinu jako komedii a na to trochu násilně naroubovali dramatickej (ne)konec. Spíš mě film celkově zaujal tou atmosférou šedivý Anglie se spoustou cigaretovýho kouře, plechovkovýho piva a skotskýho přízvuku. Stačilo vidět jednou.60%

Daniel Craigv celkom netradičnej roli obyčajného chlapa. Žiadny oblek, len schizofrénia. Film je dobrou sondou do duše takto chorého človeka a možno aj dokazuje, že schizák patrí do ústavu a ak má byť na slobode, tak len pod prísnym dohľadom konzumácie predpísaných liekov. Žiaľ u nás takúto liečbu zanedbávajú a dovolia, aby sa podobní ľudia stali dokonca premiérmi alebo rozhodovali o celej štátnej kase. Sympatickú rolu si tu struhlaKelly Macdonald, ktorá sa presadila v Trainspottingu. Toto dievča je výnimočným príkladom toho, že aj v Škótsku, krajine lochnesských príšer a ešte škaredších žien, sa dá nájsť materiál, s ktorým sa dá pracovať.

Taky obycajny, dnes sa tomu nadava indie film o jednom schizofrenikovi, ktoreho po case pustia z ustavu a sledujeme ako sa vracia do normalneho zivota. Zakratko nato sa zamiluje a väcsinu casu si uziva. Lenze prestane brat lieky a nebezpecne priznaky nedaju na seba dlho cakat. Ale ani v poslednej tretine sa z toho nestane ziadna depka a zaver vyznieva povzbudivo rovnako ako cely film. Mna prave ta pohodovost filmu s takou tematikou nenadchla. Chybalo mi väcsie napätie z nadchadzajucich udalosti kvôli tej pohodovosti sa ma nedotklo ani tych par vyhrotenych scen. Daniel Craig zahral toho schizofrenika kvalitne, ale aj tak by som to nenazval strhujucim koncertom, kvôli ktoremu by som to mal chut vidiet znova. Ale jeho fanynky by film rozhodne nemali vynechat, kedze si ho tu uziju v plnej nahote aj s jeho malym kamaratom. 6/10.