Hlasy mrtvých (2023)

Baghead je přesně ten typ hororu, který stojí na jednom silném nápadu – a pak s ním nakládá tak opatrně, až ho téměř udusí. Čarodějnice zavřená ve sklepě, schopná na krátkou dobu ztělesnit mrtvé, podmíněná sadou jasných pravidel, je koncept, který by v rukou odvážnějšího autora mohl být buď brutálně děsivý, nebo mrazivě melancholický. Tady se z něj ale stává spíš korektní, technicky obstojný mainstream, který se bojí jít skutečně na dřeň.
 
Film začíná slibně. Atmosféra je ponurá, prostředí starého domu a průmyslových prostor funguje, mytologie „pytlové“ bytosti má potenciál a chvíli to dokonce připomíná moderní horory typu Talk to Me. Jenže ve chvíli, kdy je tajemství příliš brzo odhaleno, napětí se vytrácí. Děsivost je pryč, lekačky nefungují bez obligátního „baf“ zvuku a režie působí sterilně, až televizně. Pravidla jsou sice vyslovená, ale jejich porušování je natolik předvídatelné, že divák ví dlouho dopředu, kam se film nutně musí dostat.
 
Herecky je snímek spíš nevýrazný. Ústřední postava Iris je napsaná tak ploše, že se s ní těžko soucítí – její motivace kolísají mezi chamtivostí a hloupostí, aniž by film nabídl hlubší psychologii. Vedlejší role probliknou a zmizí, aniž by zanechaly stopu. CGI efekty jsou místy až bolestně laciné a podkopávají snahu o seriózní hororovou atmosféru; místo kreativní maskérské práce dostáváme digitální rezignaci.
 
Paradoxně nejlépe funguje závěr. Ten je konečně nekompromisní, bez happyendu, a alespoň zpětně potvrzuje, že film neměl ambici být pohádkou. Jenže dobrý konec sám o sobě nestačí na to, aby zachránil 90 minut, které se z velké části vlečou a opakují stále stejný motiv bez dalšího rozvíjení.
 
Výsledkem je horor, který neurazí, ale ani nenadchne. Jako krátkometrážní film by Baghead mohl fungovat výborně. Jako celovečerák je to promarněná příležitost – solidní nápad pohřbený v rutinní režii, slabých postavách a strachu riskovat. Pokud hledáte nenáročný, koukatelný horor s temným koncem, poslouží. Pokud čekáte skutečně silný, pamětihodný zážitek, pytel na hlavě vám zůstane prázdný.

Začátek fajn, zajímavá zápletka. Pak teda hroznej sešup. Skoro hodinu jsem radši hrál hru na mobilu, než koukal. Ale moc mile mě překvapil konec. Obsazení fajn, čekal jsem horší. Kámoška mi přišla zbytečná nebo její dějová linka mohla bejt propracovanější. Ale jinak herci mi sem sedli tak akorát. Co mi vyloženě vadilo, byly ty počítačový efekty. Moc ošmelený. Stará dobrá ruční práce je lepší. Nuže. Není to zas tak nudnej horor, jak by se mohlo zdát, díky první a závěrečné fázi musím jít trochu výš . A má relativně slušnej ansábl kolem.  Za mě 60 procent. Ač nerad, musím dát ty 4 hvězdy. Vnitřní tabulky mluví jasně.

Mám v pivnici niekoľko storočnú pliagu, ale dobre vynáša ( a vynášala ), tak prečo znehodnocovať podnikateľský potenciál. Výborná výprava, kamerová štylizácia a námet je pomerne dobre vystavaný, s nejako málo originálnymi motívmi, ale to všetko sa nejak v šejkri zaseklo. Hlavne hororoví fandovia budú zívať, pretože strašidelnosti a ľakačiek je tu pomerne málo. Pomohlo by vyšperkovať scenár a pridať pár minút ako výpomoc niektorým scénam.

Kdo mne zná, ví že hororům moc neholduji. Přijdou mi srandovní. Těch u kterých jsem se opravdu bál, nebo alespoň lekl bych se dalo lehce dopočítat na prstech každé mé ruky. Tady mne zaujal námět a tak jsem to risknul. A nepřišlo mi to až tak blbé, jak by se ze zdejšího hodnocení mohlo zdát. Samozřejmě je tam spousta nedomyšleností, které si mohl tvůrčí tým odpustit. Takovou hlavní je klasická hororová nemoc, kdy ač je hrdina či v tomto případě hrdinka v domě s elektrikou, když dojde na bubáka tak neudělá to, co by udělal každý a nerozsvítí všude vše co má žárovku. Ne, hrdina si vezme svící, kterou mu něco samozřejmě sfoukne, nebo jako zde hrdinka mobil a zapne si na něm diodu pro svícení aby s tímto naprosto nedostatečným osvětlením prohledávala starý temný rozlehlý dům. Také jsem moc nepochytil jak se zájemce o setkání s dotyčnou řekněme dámou ve sklepě dostal do baráku, když hrdinka večer všechny dveře zamkla. To jsou ale jak já říkám klasické dětské nemoci, protože v rozsvíceném obýváku byste se nebáli kouknut ani pod starou skříň. Zbytek filmu mne docela zaujal a bylo to zase trochu ěnco jiného než ty vyvražďovačky studentů na chatách v lesích, či v opuštěných domech po někom kam se někdo nastěhoval netuše, že tam bydlí bubák. Potěšil i konec, takže dávám 3000 Éček a starý nožík za možnost pokecat si dvě minuty s dědečkem. * * *

Na jednu stranu to přesně naplňuje představu mainstreamového hororu (téměř nulová atmosféra, neschopnost vyděsit, extrémně nudná audiovizuální stránka, hloupé postavy), na druhou to přichází se zajímavým lorem (i když podaným ve dvou exposition dumpech) a až překvapivě povedeným závěrem. Naštěstí to sdílí jen pramálo s tragickým McGuireovým projektemNoční koupánía i když se to jako horor nedá ocenit, užil jsem si to víc než bych čekal.