Henry a June (1990)

Veľmi dobrý film plný vášne a erotiky ponúkajúci životopisnú fresku vzťahov parížskej bohémy. Produkcia je výborná, takže atmosféra telesnosti a vášne ukazuje pazúriky na každom rohu. Je až neuveriteľné koľko prvotriednych hercov sa podujalo účinkovať v tomto extravagantnom snímku. Od Richarda E. Granta, Kevina Spaceyho až po Umu Thurman a Mariu de Medeiros, ktorá vPulp fictionstvárnila rovnako krehkú Fabienne. Tu sa však v úlohe Anais stelesňuje trocha vášnivejšiu dračicu oddávajúcu sa telesným potešeniam.

Isty Klod Sabrol uz natocil film na tuto temu - len momentalne neviem jaxa ten film volal. Kazdopadne neuznavam kratke vysteky LiVenturu typu " Vášeň a erotika byly jejich součástí a díky nim se poznali a tvořili." - to je na komentar proste malo. Ani neviem kolko to stalo, je to uz postarsi film z 90. rokov - film chce silou mocou byt o henrym Millerovi ale je tematicky o Anais. prilis dlhe je to, fuckt sa za tie dve hodiny stane malo, ti dvaja navyse - Fred Ward a Richard E. Grant - su nepresvedcivi, neveril som im herecke vykony. Uma to potom uz jaxi sama neutiahla : 20 %

Noo... hudba, kostýmy, celková atmosféra let třicátých - dobré, ale někde v průběhu filmu to neustálé soft-retro-porno začalo nudit, celé to bylo takové zmatené, pořádně jsem nevěděl, kdo s kým má správně souložit, děj taky mizerný...Nějak to nezachránila ani krása obou hereček ( Uma Thurman, Maria de Medeiros) ani jejich velmi solidní výkon. Zkrátka jsem ty víc jak dvě hodiny spíš protrpěl.

Dabovaná verze z TV: ...jakože melancholie vášně, nepřesvědčivě balancující mezi erotickým melodramatem a avantgardní nostalgií. Chvílemi (zejména snové vize a Anais versus June) obrazově pohlcující, chvílemi (topornost Granta v jinak docela zajímavé roli a téměř amatérská tupost Warda v příšerné pseudopleši) kýčovitě blekotající. Jakoby se Rose s Philipem nemohli pořád dohodnout...

Viděno na ČT2 v příšerném českém dabingu. Henry a June je film, který je v evokování dobové či erotické atmosféry pozoruhodně neživotný - v tomto ohledu je srovnatelný třeba s podobně poznamenaným snímkemDěvčátko, který se také marně pokoušel o cosi jako nostalgický filmový návrat do starých zlatých časů 1. pol. 20. stol. (viděno z dnešního mainstreamového pohledu, který si celou éru avantgardy s oblibou idealizuje). S tím, že první jmenovaný je více než devótní filmovou poctou Henrymu Millerovi a Anaïs Nin, kde June Miller hraje zcela nepokrytě pouze druhé housle. Moje hlavní výtky bych však směřoval především k neúměrně dlouhé stopáži (více než dvě hodiny je na film, kde se toho stane povážlivě málo, přece jen příliš) a k hereckému obsazení hlavních mužských rolí - je-li Richard E. Grant ve své roli Huga nemožně toporný až neohrabaný, pak Fred Ward je ve své titulní roli Henryho Millera přímo děsivě nepřesvědčivý a sklouzávající kamsi na dno ochotnického tápání a výrazové nejistoty - a ještě k tomu byl zcela hrůzně nadabován... to je prostě celé špatně. Naopak ženské obsazení hlavních rolí je pro mě hlavním důvodem, proč jsem si nakonec z tohoto - ne zrovna dvakrát povedeného - snímku odnesl relativně příjemný divácký zážitek. Postava June je v podání Umy Thurman smyslnou, éterickou a šarmantní femme fatale, a Maria de Medeiros je v roli Anaïs odzbrojujícím způsobem sladká, zasněná a žádostivá (při každém záběru na její oči jsem lapal po dechu). Jsou to tyhle dvě holky, kvůli nimž pro mě osobně mělo cenu tento film vidět, jinak - vztato kolem a kolem - nestojí tenhle biják za nic. Objektivně tři hvězdy, subjektivně o jednu víc.