Griff the Invisible (2010)

Je tu někdo pro každého? Vážně musíme všichni hrát, dle stejných pravidel? Být "normálními" lidmi? Film tyto otázky předkládá, ale je to až moc divné. Hlavní hrdina by vážně potřeboval odbornou pomoc. A navíc jak Griff tak Melody hrajou sympatičtí, hezcí herci, kterým nezačlenění do reálného světa prostě nevěřím. (Griff vypadá jak bratr Ryana Reynoldse). Takže bych film shrnul jako hezkou myšlenku, ale podivně zpracovanou.

Přestože mi Australané svými projevy sebestředné namyšlenosti lezou často na nervy ještě více než Amíci, jejich filmy a seriály mě často baví. Griff byl ovšem zvláštní. Film i postava. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem dokázal s přehledem rozlišovat mezi představami a realitou, takže v tomto směru tvůrci jednoznačně zabodovali. Když si mě někdo takhle povodí, ochotně uznám, že odvedl slušnou práci. Snímek měl ode všeho trochu. Byl trochu komedií, trochu dramatem, měl i trochu z romantiky, ale nic z toho výrazněji nepřevládlo, což bylo zřejmě důvodem pro to, že jsem nenavýšil hodnocení o další hvězdičku. Myslím si totiž, že se ze zvoleného tématu dalo vytěžit mnohem víc; takhle jsem měl pocit, že se tvůrci zasekli někde v půli cesty. Tato záležitost byla stejně zvláštní jako dvojice hlavních hrdinů a na výsledek jsem se podíval ze dvou úhlů pohledu. Na jednu stranu mi bylo ukázáno, jak to vypadá, když se člověk, který žije mimo realitu, dočká skutečného pochopení, ale na druhou stranu dává snímek odpověď na otázku, proč není vhodné, aby se dali dohromady lidé, kteří měli například problémy s jakoukoli závislostí. Závěrem si nedokážu odpustit poznámku o Maeve Dermody. Dříve bych napsal, že je to krásná, sexy žena, ale to už se dnes nesmí, takže to nenapíšu. / Poučení: Pokud zkoušíš procházet zdí, nedělej to s rozběhem.

Pozoruhodná psychologická komédia s nádychom romantiky. Pozitívne ma to prekvapilo, ale zároveň šokovalo surrealistickou absurdnosťou. Videl som to už dvakrát a určite si to ešte pozriem. Film kolíše na takých dvoch vlnách, kde človek bojuje so samotou a neprijatím v spoločnosti rôznymi spôsobmi. Bujným fantazírovaním o svojej osobnosti, ktoré ho však môže priniesť až na pokraj šialenstva. Je to zároveň také melodramatické až tragikomické. Veľmi veľa rôznorodosti sa mieša v tomto filme, je to skôr taká hra o vnútorných pocitoch, ktoré z toho zažívate, dokonale sledujete ako to na Vás pôsobí, necháte sa unášať na vlnách podivna.

Kdo z nás si někdy nepředstavoval, že je někým jiným? Nejspíš každý! A Griff, protože je outsider všech outsiderů, si ze svého snového světa vytvořil druhou realitu. Spíš než film o samozvaných, lehce či více labilních, strážcích, je Griff o klukovi, který se nedokáže srovnat se svojí rolí ve společnosti, ale zároveň si v ní neumí najít plnohodnotné místo. To se mu daří až ve chvíli, kdy se setká s Melody, která intenzivně pracuje na procházení zdí. Veliká škoda, že film je tak nevyvážený. Dramatické i lehce akční či humorné polohy se tu střídají s hluchými místy, které se táhnou k uzoufání dlouho. Nejspíš bych hodnotil i hůř, ale ten závěr byl prostě hezkej. 50%

Člověk je nejméně sám sebou tehdy, když musí mluvit sám za sebe.............Příběh začíná citátem Oskara Wildea - Dejte mu masku a řekne vám všechno. A tak přichází Griffin, jste v bezpečí. Přes den kancelářský posera v noci ochránce práva a bojovník proti zločinu. Pak je tu ještě jedna velmi zajímavá postava. Má jméno Melody a má jednu moc dobrou teorii. Teorii o atomech vzduchu a jejich chování při průchodu zdi. Teoreticky by to šlo. Situace okolo 46 minuty je mrazivá - posuďte sami. Griff a Melody jsou zvláštní jedinci a sledovat tento jejich příběh je velice poučné. CITÁT - Jsme jiní...... Od příchodu Melody na scénu totiž dostane děj tu správnou příchuť. Pro koho jsou to bludy a pro koho je to realita? Griff a Melody jsou skuteční. Tleskám jim a čumim na jejich příběh z otevřenou pusou. Moc povedené. Příběhem nás doprovází příjemné hudba společenství KIDS AT RISK. Film je věnován Marku Priestleymu, australskému herci, který v srpnu 2008 spáchal sebevraždu.