Godžira VS Mekagodžira (1993)

Zatiaľ najslabší prírastok do 90tkovej Heisei série. A nejde vôbec o ´´kaiju´´ sekvencie, tie sú samozrejme excelentné. Chyba je v obraze. Ale nie vašom ( našom ), ale v tvorivom. Babydzillasaurus je tu naprosto zbytočný, Rodan je akési nedôstojné cameo a Mechagodzilla je raz hore, raz dole - myslené statusom záporáka a klaďasa. Podobne je to aj u samotnej Gojiri. Opäť pripomínam, trikové akčné sekvencie sú blaho, ale vata okolo je veľké fiasko.

Ťažký prípad - nesympatický hlavný hrdina (takému priblblému ohreblovy sa veľmi nedá fandiť) a smiešne nekvalitný dej - návrat Rodana je spojený s perfektne ukážkovou scénou ako sa to nemá robiť - už keď to vyzerá byť pre vedcov na ostrove najhoršie, z ničoho nič (doslova) sa objaví Godzilla a pekne bezdôvodne si to rozdá s Rodanom na 5 minút, tak aby mohli vedci odletieť. A toto Japonci nemali dopustiť, nechali si ničiť Suzuku! (sad face). Aby sa prúser zavŕšil, potom sa narodilo Baby, začali sa riešiť rodinné väzby medzi monštrami, rozbehlo sa telepatické dorozumievanie a film išiel definitívne do sr... Naviac sa mi zdá, že efekty sú o kvalitatívnu úroveň o niečo nižšie ako zvyčajný štandard posledných filmov. Asi ma to nekonečné recyklovanie duelantských (a viacnásobných) súbojov už prestalo baviť a zlízol si to tento film. Ale tie červené svetielkujúce oči, na tie sa dalo pozerať.

Mohutný súboj Godzilly s Mechagodzillou s príspevkom Rodana vyvolal jednu z najdesivejších bitiek tejto série. Vcelku zaujímavé spracovanie. Čo sa mi ale na tejto sérii páči najviac, je to, že Godzilla je zobrazená temno tak ako je v podstate jej myšlienka kreovaná už od začiatku, takže menej infantilnosti a viac temnosti dáva tejto série zvláštny punc. Ľahko nadpriemerný snímok. 65 %

6+/10 Dosť dobré. Prekvapivo mi Minilla nevadila, zďaleka nebola taká infantilná a stupídna ako v starej sérii. Čo oceňujem, je dobré načasovanie súbojov. Už po desiatich minútach máme skvelú bitku Radon vs. Godzilla. Na druhej strane záverečný súboj je dosť ubíjajúci. Ja proste ľudí a špeciálne armádu v godzillej ságe nemám rád. Určite nadpriemerná Godzilla, ktorá ale dopláca na prepálenú minutáž, nerozhodnosť o postoji ku Godzille (je to zloduch alebo hrdina?) a prílišný dôraz na úlohu ľudí v príbehu.

Ishiro Honda byl prý původně osloven, aby se ujal režie dvacátého dílu, jenže k tomu nakonec nedošlo kvůli jeho úmrtí. I proto se toho nakonec ujal opět Okawara a ani tentokrát se mu bohužel nepodařilo získat si diváky na svou stranu. Často je mu vytýkána jeho neschopnost zaujmout diváka pořádnou bitvou, protože chaotická práce kameramana nedopřeje moc kvalitní podívanou. To samé se dá říci i o samotném scénáři, na jehož úkor se tvůrci spíše soustředili na speciální efekty, které jsou sice na první pohled docela pěkné, jenomže v tom zbytečném zmatku ztrácí na efektivitě. Navíc ani zde se zcela nepodařilo zbavit jisté překombinovanosti, která již začínala mnohým lézt pěkně na nervy. Rodanův návrat na scénu jsem ovšem kvitoval s povděkem, jenže i u něj dostaly jeho charakterové vlastnosti (které mne v minulosti uchvátily) vzhledem k pokroku na frak. Místo pěkných větrných smrští jsem se musel dívat na jeho „laserovou show“, kterou občas obohatilo jen několik klovanců. Z kdysi hrdého pána oblohy se stal místy jakýsi splašený vrabčák, který navíc na konci ukázal i „dobré srdce“. Právě onen závěr měl zřejmě za úkol zavzpomínat na staré dobré časy, kdy Rodan a Gojira ochraňovali svět jako parťáci bok po boku. Když k tomu připočítám i zrod Baby Gojiry, začal jsem mít vážné obavy, že se to celé změní zase ve frašku určenou hlavně pro malé děti. Naštěstí k tomu nedošlo, ale i tak si mohli více pohrát se vzhledem mláděte. I proto jsem začal vkládat největší naděje do boje mezi Gojirou a dvojicí oplechovaných protivníků. Destruktivní fighty na sebe naštěstí nenechali dlouho čekat a já si začal film konečně užívat. Především i díky výzbroji Mekagojiry a Garudy. Ti se konečně ukázali jako rovnocenní soupeři pro Gojiru a pořádně jí proklepali kožich.