Ghost Train (2024)

Tak jestli je tohle pokračováníThe Grotesque Mansion, tak je to zklamání. Korejci děsit umí, ale tohle se nepovedlo. Již první povídka dost zklamala, paní co se snaží si rozmlátit hlavu o okno v metru, možná leckoho vyděsí, ale když se objeví krev až po pěti minutách a je to opakováno stále dokola, nikoho to nejspíš nevyděsí. Další povídky už sem snesla spíš ze zvědavosti ale v nudě.

Ghost Train je přesně ten typ hororu, který ti vleze pod kůži pomalu, tiše… a pak tě bez varování shodí z nástupiště rovnou do temnoty. Film pracuje s jednoduchou premisou – noční vlak projíždějící zapomenutou krajinou, skupina cestujících, kteří si myslí, že jedou domů – ale z téhle zdánlivé obyčejnosti vytváří něco hluboce zneklidňujícího a existenciálního.
Atmosféra je naprosto dusivá. Každé vrznutí kolejí, každé zablikání světla v kupé působí jako předzvěst něčeho nevyhnutelného. Kamera si dává načas, neuhýbá pohledem a nechává diváka sedět v tichu, které je hlasitější než jakýkoli scream-jump. Tenhle film nesází na laciné lekačky – sází na pocit. A ten pocit je chladný, prázdný a osamělý.
Co z Ghost Train dělá výjimečný horor, je jeho tematická hloubka. Není to jen příběh o strašidelném vlaku. Je to příběh o vině, o útěku před minulostí, o lidech, kteří si myslí, že jedou dál, ale ve skutečnosti se točí v kruhu. Každá postava si nese vlastní stín – a vlak jako by byl metaforou nevyřešených traumat, která tě doženou, ať vystoupíš kdekoliv.
Vizuálně je film nádherný. Studené odstíny, mlhou zahalené koleje, prázdné nádraží někde mezi světy – všechno působí skoro snově, ale zároveň brutálně reálně. Hudba je minimalistická, téměř neznatelná, a právě proto tak účinná. Když se konečně něco stane, nemáš pocit, že tě film manipuluje. Máš pocit, že jsi to měl čekat.
Finále je mrazivé, ale ne prvoplánově šokující. Spíš tě zasáhne jako tiché poznání – že některé vlaky nemají konečnou stanici, jen další temný tunel.

Velice slabá antologie. Pár příběhů je zajímavých, zbytek už moc ne. A spojující prvek... No... řeknu to takto, Hammer House antologie jsou oproti tomuto Shakespeare.

To hodnocení snad nemůže myslet nikdo vážně, podprůměrný horor, který nemá žádnou atmosféru, prostě nic. Ale pár tupců se asi líbí vražedné plechovky, které člověka připraví o končetiny. Ty herecké výkony také nestály za nic.

Zklamání a to dost velké. Asi už jsem otupěl, ale mě to vůbec neděsilo. Příběhy jsou divné a spíš mě nudily. Atmosféra žádná… Rád se u duchařin bojím, ale tady nebylo nic … Korejci to umí daleko lépe, ikdyž poslední dobou se jim moc nedaří…