Georges Méliès, filmový čaroděj (2020)

Faktograficky nesporne prínosné, no zamerané do značnej miery na rekonštrukciu dochovaných kópií a originálov filmových kotúčov jednej z najinšpiratívnejších osobností filmu. Divák sa má možnosť dozvedieť mnoho faktov z Meliésovho života. Či už mladosti, zrelého veku, kedy si postavil unikátny ateliér, zrežíroval vyše 500 filmov, ktoré položili základ filmovej fantázii a vedeckej fantastike, alebo staroby, ktorú dožil v starobinci, chudobný ani kostolná myš. Možno by som dal aj vyššie hodnotenie, no dve základné veci ma od toho odrádzajú. 1. Filmová spoločnosť Lobster, produkujúca dokument, ústami komentátora v ňom ďakuje za príkladnú starostlivosť o dochované filmy, hádajte komu? No predsa spoločnosti Lobster.  To mi prišlo ako dosť od veci, ale čo už. 2. Hlavnou výhradou je tá, že samotný Georges Meliés v desiatkach svojich filmov používal tému transmutácie tela a oddeľovania jeho častí, najmä hláv, ktoré si po odfaklení či odtrhnutí od tela žijú vlastným životom, čarodejníctva a okultizmu, záhrobných pekelných síl: čertov a satanášov, ktorí robili na Zemi prapodivné kúsky. O dôvodoch a zaujatí režiséra touto tematikou v dokumente nepadlo ani slovo, ak teda nerátam zmienky, že pri výrobe filmov vychádzal najmä z čarodejno-kúzelno-magických divadelných šou, ktoré predtým režíroval a hrával. Nuž a keďže som sa tešil najmä na bližšie podrobnosti o tomto, sklamanie z očakávania, vyjadreného i v názve dokumentu, sa prejavilo v hodnotení.

V titulcích filmu uvedeno: režie Serge Bromberg, Eric Lange.

Debutant v prchavých magiích, cestovatel v galaktických alejích. "Komoří" snů. Kočí, principál fantazijních principů. Solitér, romantik třpytek iluzí.

Georges Méliès, filmový čaroděj

Nehodnotím Mélièse, ten je za pět hvězd, ale dokument o něm je standard za tři. První polovina se věnuje jeho životu a druhá objevování a restaurování jeho filmů, protože jako správný umělec v záchvatu zoufalství všechny originální negativy svých filmů v roce 1923 spálil. Naštěstí se asi osmdesát jeho filmů našlo v padesátých letech v Knihovně Kongresu v USA. Točil totiž na kamery se dvěma objektivy, takže měli dva originály. Jeden zůstal ve Francii a druhý putoval do Ameriky, kde z nich měl bratr Gaston Méliès dělat kopie pro americký trh. To ale kvůli patentovým válkám nevyšlo a filmy se zatoulaly. O tom pojednává druhá půlka filmu. Dokument je tak více o technických věcech a o umělecké stránce jeho filmů, nebo vůbec o jeho filmech se toho moc nedozvíme. Z asi pětiset filmů se do dnešních dnů podařilo objevit a zrestaurovat kolem dvou stovek z nich. Bohudíky za ty nadšence, kteří podstupovali hledání a titěrnou práci s poničenými celuloidy.(08.05.2024)