Fenomén Gott (2009)

Dokonalý dokument mapující celý život Karla Gotta, a to od samého počátku, kdy si jej všimli Suchý se Šlitrem. Poté, jak to měli zpěváci lehčí v uvolněných 60. letech v době hippies, dokud nepřijely tanky. Jak najednou jej nikde nechtěli hrát, a tak začal koncertovat v Německu. Jak museli zpěváci podepsat antichartu atd. To vše s archivními záběry na onu dobu, a také jeho výstupy. Včetně toho záběry na koncerty v USA, Japonsku, Izraeli a samozřejmě v Německu a ČSSR/ČR. Hodně záběrů je i z domácího prostředí, především když Ivana Gottová byla podruhé těhotná. A že jí to jako těhuli slušelo. :-) [673. hodnocení, 75. komentář, 51%]

Národní umělec Karel Gott, držitel Medaile za zásluhy a Řádu Jurije Gagarina, ikona pevně svírající prapor opravdové kultury v Kotlince, Sovětském svazu a Říši, se dočkal vlastního celovečerního dokumentu. Nejsem jeho skalním obdivovatelem a rozhodně odmítám názor své velmi staré babičky, že je hrozně krásnej chlap, hlavně když se zpotí. Musím ale tvrdit, že si minimálně za své pěvecké výrony zasloužil něco zajímavějšího a pikantnějšího, než je tahle blábolivá nepocta. Čekal bych, že Mistr zavzpomíná na svou exhibicionistickou pošetilost a vysvětlí, jestli si roku 1962 v tramvaji č. 3 ve stanici Plec-Tyrolka k údivu ostatních spolucestujících zuřivě třel pohlavní úd, protože z okna uviděl Kubišovou, Chladila nebo Karla Vlacha. Místo toho jsem byl svědkem, jak nepřetržitě zpívá i ve svém 42+1 na Bertramce, kouká na vodopády a senilní fanynky ho chtějí líbat, sotva dosedne na ranvej.

Nejsem žádný zaujatec ani fanatik. Karel Gott i ve svém pokročilém věku je obyčejný kluk s Plzně, který chce uspět. Je z něho cítit upřímná touha se blýsknout a zažít potlesk na výsluní. Není žádným disidentem ani dekadentním umělcem buřičem, ovšem není ani nepřítelem těchto hodnot, jen jdou takřka bez dotyku kolem něho. První může být vždy jen jeden a o to Karel Gott usiluje prostřednictvým svého řemesla celý život. Toto má zkrátka v krvi a je to jeho přirozeností, součástí, niko-li naučenou pozou. Co se týče samotné hudby, tak má Gott ve své kariéře skutečně několik etap. Hudebně a pěvecky na vrcholu byl nepochybně zejména v polovině šedesátých a začátku sedmdesátých. Ač si to mnoho rokenrolistů, bigbeaťáků nepřiznává, tak Gott je pěvecky dokladatelnou součástí českého rokenrolu. Tedy určitě né svým životním postojem, tam se Gott vždy hlídal. Ovšem v šedesátkách na podiu ten rokenrol dokázal pěvecky vypálit takovým způsobem, že by i Elvis zrudl závistí.Toto mu prostě nikdo neodepře. Nemůžeme mu upřít, že po celou svou kariéru spolupracoval s nejlepšími muzikanty, orchestry, kteří a které se u nás kdy objevili. Na jeho počátcích můžeme zaregistrovat jazzové a swingové období, které ho v jeho tvorbě velmi pozitivně ovlivnilo. Americkou gramofonovou společností Columbia byl označován za evropského Sinatru, tenkrát byl neuvěřitelně všestranný. Naopak v sedmdesátkách se z něho stal spíše romantický belcanto zpěvák, ovšem opět s velkým Z. Nakoukl i velmi citlivě do folkloru. V osmdesátých letech zaplul celkem šikovně do vod středního proudu již zformované kolovrátkovité Pop Music. Avšak i zde má své světlé chvíle. Od poloviny osmdesátek je to hudebně dodnes již pořád ten stejný Karel Gott. Stal se z něho jaký- si trubadůr romantiky a krásy obecně. Rokenroly v jeho dnešním provedení od něho působí málo živelně a dosti dřevně. Proto se dnes již možná na jeho velké kvality zapomíná. Celkově se Gott stal univerzálním zpěvákem, který dokáže nadprůměrně zazpívat coko-li a přitom neztratit svůj pěvecký výraz. Toto potvrdí každý kritik, který tomuto rozumí a déle se tím zabývá. Jako osobnost je Karel Gott již ze své podstaty charakteru profesionál za hrob, který chce za každou cenu uspět.Tomu přispůsobil a podřídil takřka vše ve svém životě. Jisté části populace právě toto vadí. Mne osobně vadí velmi povrchní posuzování Gotta dnešní doby, právě touto částí populace. Pro ně je to normalizační zpěvák z dnešního bulvárního tisku. Jiří Černý, hudební kritik řekl a odpověděl na otázku: " Co se vám vybaví při vyslovení jména Karel Gott? Jedna z nejsložitěších hudebních osobností vůbec ". Myslím, že má pravdu v tom, že Gott by se měl hodnotit zejména hudebně, protože pro něho je hudba alfou i omegou, je to jeho řemeslo, vše ostatní jde kolem něho. Ono je však snazší zavrhnout ho celkově jako člověka a la normalizační božský Kája, než aby se každý hodnotící zábýval podrobně jeho tvorbou a uměním v rámci nějakých 50 let. To dá dosti zabrat. Dokument je dělaný pro fanoušky Karla Gotta nic víc. Dokumentu, který by měl shrnout výše zmíněné etapy Gottova hudebního vývoje, jsme se nedočkali a nevěřím, že se kdy dočkáme. Jakákoli odbornost zde nebyla ani v náznaku. Dříve existovali alespoň odborné hudební časopisy př: Melodie. Ale to už je jedno. Mám dojem, že Gott je většinou populace i svých fanoušků vnímán povrchně, toť vše.

Náhodou jsem zhlédnul tento dokument o jednom přeceněném stárnoucím zpěvákovi, který využívá své z neznámého důvodu neutuchající popularity z minulého režimu. Nudný, dlouhý a nic neříkající dokment... Nemůžu si pomoci, ale stále mi chování Gotta před kamerami (kdekoliv) připadá jako obrovská póza. A na tu se opravdu nemusím dívat 85 minut.

C´est la vie!!! Někdo se stane truhářem, někdo lékařem, někdo ekonomem, ale Kája Gott se stal legendou. A že je největší zpěvák v ČR o tom není pochyb. Osobně si ho strašně vážím, mám rád jeho písničky a tento dokument, ačkoli mám k němu různé výhrady, jsem si taky užil. Hlavní jsou písničky, ty jsou nesmrtelné. 70%