Expres (2008)

Jojo, těžké časy rasismu v 50. a 60. letech v Americe, které omezovaly spoustu talentovaných černochů v tom, aby se někam dostali.DĚJ: Ernie Davisje talentovaný mladý Afroameričan z chudé rodiny, který se díky fotbalu dostane na univerzitu Syracuse. Tam pod vedením trenéraBena Schwartzwalderabojuje nejen proti soupeřům, ale především proti rasismu, který ho pronásleduje na každém kroku. Přesto se stane hvězdou, vyhraje Heisman Trophy a podepíše smlouvu s Cleveland Browns. Jeho cesta je plná překážek, diskriminace a boje o uznání v době, kdy černochům nebylo dovoleno ani sedět v restauraci s bílými.ZHODNOCENÍ:Já díky tomuto filmu trochu lépe pochopil pravidla tohoto brutálního a kontaktního sportu se spoustou čar a podivným míčem.
Pěkný, motivující a dost syrový sportovní příběh o talentu, který musel bojovat nejen na hřišti, ale hlavně mimo něj. Rasismus je tu ukázán bez příkras a Ernieho osud je dost hořký. Pro fanoušky amerického fotbalu a filmů o překonávání překážek solidní záležitost.

[2,5*]"Justgoestoshow,CoachlikeswinningmorethanhedislikesNegroes."Športová dráma, ktorej najväčšími devízami sú skutočné historické pozadie spolu s nástojčivým protirasistickým posolstvom. Na druhej strane ale film v mojich očiach zráža značná klišéovitosť, hlavne v stvárnení vzťahov a v audio-vizuálnej zložke. Čo sa tých vzťahov týka, v rodinných záležitostiach je mohutná dávka patetizmu (kristepane, to čítanie z "Dobrej Knihy"!), romanca je taká nemastná-neslaná a vývoj postavy trénera z rasistu na "dobrého človeka" je strašidelným stereotypom. Obrazová stránka je zase charakteristická zbesilým striedaním filtrov (sépiový, čiernobiely a ďalšie), neurotickým strihom (hlavne pri zápasoch), celkovo ten prefarbičkovaný obraz pôsobí akosi umelohmotne. Avšak už len samotný fakt, že sa jedná o film z prostredia amerického futbalu, je u mňa (ako milovníka normálneho futbalu) veľkým hendikepom daného filmu. Takých filmov je totiž na mraky, jeden ako druhý, takže tá téma začíná byť poriadne tuctová. Na filme môžem pochváliť len pár vecí, ako sú výborný herecký výkon Dennisa Quaida a samozrejme to spomínané posolstvo. V tom smere je film naozaj silný, zobrazenie tých "ľudských hoväd", hlavne na americkom Juhu (Texas vládne!), je desivo pôsobivé. Vysoké hodnotenie na ČSFD si celkom nedokážem vysvetliť, veď je to taká výsostne americká záležitosť a pritom hodnotenie na IMDb je výrazne nižšie.     "You defending this nigger? How you gonna call yourself a white Christian?" "I'm Jewish."

Filmy o americkém fotbalu mne baví z důvodu, že vypráví opravdu zajímavé příběhy. Většina takových je právě o hráčích, kteří to neměli vůbec jednoduchý a o to víc je to hnalo dopředu. Ano, je tady klasické téma rasistického podtextu a takových věcí, takže pokud to někoho nebaví, bude se muset poohlídnout jinde. Ale v tý době dokázat něco takového, to chce klobouk dolů. Mne příběh dostal a htlal jsem ho jak malinu. Velice zajímavý snímek.

Sportovní filmy mám rád a tento se řadí k těm podařeným. Ať už díky příběhu rychlého chlapce, který sice září jako naděje amerického fotbalu, ale potýká se s rasismem ve své době, nebo díky solidnímu výkonu Dennise Quaida v roli trenéra. Je vidět, že sportovní příběhy založené na skutečné události mají něco do sebe a obvykle nezklamou.

Výborné sportovní drama podle skutečného příběhu jednoho z nejlepších hráčů historie amerického fotbalu Ernieho Davise. Ale není to zdaleka jen sportovní drama, ale současně i drama rasové. Mám rád filmy podle skutečných událostí, sportovní obzvláště a i když americký fotbal není zrovna mým šálkem čaje, tenhle snímek mne plně zaujal od začátku až do konce. Příběh byl strhující, sportovní scény více než realistické, výkony hlavních hereckých představitelů nezapomenutelné, akorát z toho tehdejšího rasismu bylo člověku poněkud šoufl. Přiznám se, že jsem neznal tehdejší nepsané pravidlo, že černoch s míčem za zadní (skórující) lajnu v některých oblastech absolutně nepatří.