Polda z Marsu (2008)

Filmári dvoch štátov, USA a Talianska, mávajú nutkavú túžbu ukázať úspešným filmovým tvorcom z Európy, že ich remaky budú lepšie ako originál. Smutný fakt je, že ostáva pri túžbe, aspoň ja si momentálne nespomínam na americké remake prekonávajúce originál (no, snáď prerábka francúzskych Pravdivých lží nanovo s Arnoldom by sa dala uznať, ale tá skôr ťažila z nepomerne vyspelejšej filmovej techniky), o absurdnom pretáčaní Talianmi nehovoriac, ale tam je zase pravdou, že nechcená absurdita a smiešnosť ich výtvorov originály hravo prekonáva . Remake Života na Marse je príkladom takého zbytočného pretočenia anglického originálu. Amíci majú dojem, že by divák napríklad z Iowy, či Vermontu asi nepochopil čo to tam smiešni cudzinci vo filmoch riešia, tak zopakujú presne to isté so svojimi hviezdami a vec je vyriešená. Je pravda, že francúzske, či britské diela svojim humorom, inteligenciou či atmosférou výrazne prevyšujú americké kópie, ale to by asi americkí protestanti nepochopili. Skrátka, pozrite si radšej LoM z 2006, urobíte lepšie. Ani ten Keitel mi nesadol, na Glenistera nemá. Novovytvorené diely mi už náladu nedokázali zlepšiť.

Dost dlouho jsem váhal mezi dvěma a třemi hvězdičkami, protože on ten remake není zas až tak špatný pokud se divák oprostí od toho, že to prostě nijak zvlášť nectí původní seriál. Zatímco originál byl i navzdory častému nadhledu poměrně sprostý, syrový a místy až depresivní, US remake je daleko generičtější komediální feel-good kriminálka podle roky neměnné americké šablony. S tím bych se asi po pár dílech srovnal, kdyby se tvůrci nesnažili tolik kopírovat scénáře původních epizod, s čímž se pojí úplně stejná chyba, kterou obě verze mají - nezáživné case-of-the-week zápletky, u kterých vzhledem k okolnostem hlavního hrdiny navíc převládá pocit, že nemají příliš velkou váhu. A u remaku je to o to víc umocněno tím, jak strašně cool a nad věcí se seriál minimálně ve své první polovině snaží být. I sebevážnější zápletka (např. smrt dítěte) je tak často degradována neustálým a někdy až nemístným zlehčováním situace. V tomhle ohledu mi umírněnější britský originál sedl o dost více. V druhé polovině série se začne scénář US verze od originálu odklánět a tehdy mě to konečně docela chytlo. Hlavní postavy, ač naprosto odlišné od svých britských protějšků (nejvíce to odnesl Gene Hunt), mají mezi sebou slušnou chemii - zejména Annie a Sam. A hlavně nabere na intenzitě ústřední zápletka. Až do poslední chvíle divák netuší jestli a jak moc se tvůrci ve finále odchýlí. Z rozuzlení jsem ovšem dost rozpačitý, ačkoli k americkému vyznění, odlehčené atmosféře a, co si budem, i nápadné scenáristické debilizaci vlastně docela i sedí. Jenže střídmější a syrovější originál, ač není za každých okolností vždy vyloženě zábavnější, je prostě chytřejší, napříč epizodami nenápadně provázanější a ve spojení s navazujícím Ashes to Ashes ve finále emocionálně daleko silnější a vypointovanější.

Skvělej seriál stojící na Jasonu O´Marovi, jedna z mála malosérií která nepotřebovala pokračování aby nebyla zapomenuta alespoň pro mne. Pravda je že zakončení vzhledem k tomu jak tvůrci napínali nebyl zrovna šokující ale mě dobrý zážitek z celé série nezkazil, kosmonaute. Skvělá muzika a look sedmdesátek bravo.

Tak se mi zdá, že kdo viděl jako první anglickou verzi, upřednostňuje anglickou. Kdo viděl americkou jako první, tak americkou. Americké verzi, ve vašich očích, sráží body také fakt, že je to remake. Já zatím anglickou neviděl, začal jsem tou americkou. Já mám vždy u amerických verzí pocit větší filmovosti, rozmáchlosti, emocí a také prostředí mě více baví, jelikož Amerika holt vypadá jinak, než Evropa. Možná ta anglická verze je opravdu dějově lepší, ale ta malost, uprděnost, levnost, co z evropských filmů vyzařuje, mě prostě nesedí a nejsem chopen ji překonat. Když si vedle sebe položím fotky z obou LIFE ON MARS seriálů, atmosféra sedmdesátek jednoznačně teče z americké verze, anglická vypadá papundeklově. A to jsou jen fotky. Ale šanci mu určitě dám. Co se jinak týče této americké verze, líbí se mi maximálně, i když to není kdovíjaký scénáristický klenot. V čem je unikátní je právě atmosféra 70. let v USA, včetně lokací, aut, oblečení, hudby (Starsky a Hutch je ale lepší;). New York byl v 70. letech mnohem drsnější, než celá Anglie. Proto tam také drsní policajti bezvadně seknou a kontrast tehdy a dnes funguje lépe. Jinak, možná jen obrazu nemuseli dávat až takový barevný nádech, raději bych viděl vše přirozeně barevné (tak jako na zdejších fotkách ze seriálu), než tónované, ale chápu umělecké ambice mít dobový look. Zajímavé je, že verze vysílaná na Prima Cool má tento dobový look až přepálený, rozlité přepálené barvy. Ale to nějak domrvili na Primě, protože anglicky mluvený originál vypadá obrazově lépe. A Harvey Keitel snad nestárne, exceluje! Ááále co, dám plný počet - oblíbil jsem si tu partičku natolik, že i když jsem ten seriál již dokoukal, strašně moc mi budou chybět. Druhá sezóna by se vymyslet dala, stačilo by prohlásit posledních pár vesmírných minut první sezóny za sen, a jelo by se dál. Kéž by! PS: Tak, čerstvě jsem viděl anglickou verzi - první díl - tragédie! To absolutně nejde srovnat! Anglická verze vypadá, jako by ji točila děcka vhs kamerou, a ten amatérismus! Prostředí minulosti se skoro neliší od budoucnosti! Odporní nevýrazní herci, móda, auta, zvuk okolí žádný, zatímco v americkém originálu úžasné ruchy. Ani dějově nic extra. Proboha ta anglická verze vypadá jako demo oproti vypilované americké! Ani výběr soundtracku nemá na amíky. Na to se fakt nedá dívat, v porovnání s US. Je mi líto.

Naprosto zbytečná a ubohá předelávka vynikajícího britského seriálu, která doplácí na to, že je zkrátka druhá, horší a tudíž naprosto postradatelná. Harvey Keitel je vynikající herec a rozhodně důstojná verze Philipa Glenistera, ale přiznejme si, proč se dívat na verzi, když si můžete pustit pravýho Hunta. Verze Johna Simma je panák bez charizmatu a ten zbytek snad ani nemá cenu komentovat. Vydržel jsem jen několik dílů a tudíž se možná chovám předpojatě, ale má nenávist k tomuto "remaku" se dá zdůvodnit několika hodinami utrpení a totálního zmaru, takže jsem ztratil chuť být objektivní, což je při sledování podobných plagiátů pochopitelné.