Eileen (2023)

Civilní, přímo hmatatelné okouzlení mladé zakřiknuté, sexuálně frustrované dívky (vynikající Thomasin McKenzie) svou emancipovanou progresivní kolegyní (sebevědomá Anne Hathaway) užuž směřovalo k buď dobově osvobozující, anebo tragické lesbické romanci, aby zčistajasna zatočilo do psycho(pato)logicky thrillerových vod a vyznělo kapku do ztracena. I když, ono tím vlastně potvrdilo ty nehezké věci, co jsme o Eileen tušili tak nějak od začátku.

Uťápnuté děvče, které nemá příliš velké ambice pohnout se z místa a které tak nějak zkejslo coby holka na všechno v detenčním centru pro problematickou mládež. Bydlí v dusivé neúplné rodině s jízlivým otcem, bývalým mužem zákona, kterého ovšem aktuálně zajímá jen to, kde nechal nedopitou láhev. Uzavřenou ústřední hrdinku z rutinních dní vytrhne až příchod nové progresivní vězeňské psycholožky s tváří blonďaté Anne Hathaway, která má svérázné vystupování a před opačným pohlavím (i když se píše polovina 60. let) se rozhodně nerozklepe. Vypadá a chová se spíš jako okouzlující filmová hvězda než psycholožka. Eileen je postupně fascinovaná vším, co záhadná cizinka Rebecca udělá, a pod jejím intenzivním pohledem omdlívá. A je zřejmé, že chce, aby její vztah s Rebeccou byl víc než jen přátelstvím, ale cítí ona totéž? Celé je to zoufale pomalé a rozhodně to nesedne každému. K napínavějším momentům nedojde, k zajímavým už vůbec ne, i když pozor, celoživotně neviditelná (a zřejmě zneužívaná) Eileen přeci jenom nemusí být nejspolehlivější vypravěčkou… Thomasin McKenzie fajn, nicméně klíčovým aspektem je výkon magnetické a morálně nejisté Anne Hathaway v další malé produkci (rok 2026 by snad pro ni měl představovat jakýsi návrat na „výsluní“ ve smyslu respektu a pozornosti), která s chutí hltá své repliky a lpí na neokázalých a zneklidňujících detailech (pohledu, pauze v řeči, změně tónu). Filmu jako takovému ale zkrátka něco chybělo.

Eileen pôsobí, že nám ponúka vyše hodinovú expozíciu, kým ponúkne skutočnú zápletku. Vzhľadom na to, že je to ale príbeh mladej ženy, tak už príchod novej kolegyne pre ňu predstavuje veľkú udalosť a začiatok jej vnútornej premeny. Oná thrillerová linka tú premenu len urýchli. Ide tak o mierne experimentálny prístup a s noirovou atmosférou a snovými pasážami (kedy máme možnosť vidieť, čo si Eileen predstavuje). Nakoniec však predsa len filmu vo výsledku niečo málo chýba na vyššie hodnotenie.

Niekto sa zas naivne hrabe do tohto žánru prezentujúc si vlastný "rukopis", ale sa v ňom úplne klasicky stráca, akoby ani nemal potuchy vo co go. Podobne ako to môžeme vidieť u väčšiny týchto rádoby odvážnych tvorcov, ktorý len zoberú nejakú trochu kontroverznejšiu novelu (alebo čo) a myslia si, že už podstatou toho dokážu diváka ohromiť, resp. si získať na svoju stranu. Lenže to robia veľmi lacne a častokrát aj za cenu mrhania filmárskymi prostriedkami. Nechcem celkom vysloviť, že je Eileen zlým filmom, lebo pozerať sa ako-tak dá, no strašne sa tvári na niečo, čím by ani zďaleka nedokázal byť, aj keď by veľmi chcel. A očividne ani moc nechce, keďže vo výsledku stavia takmer výhradne na prvoplánových aspektoch diváckeho (ne)záujmu.

Eileen je šedá myš ktorá nijak nezaujme až pokym sa nestretne so psychologičkou Rebeccov ( Anne Hathaway ) ktorá je uplný opak a začne sa také menšie bizardné psycho drama....stopáž je podla mna dlhá a naozaj sa tam vyše hodiny neudeje skoro nič aj ked každá svoja postava ponuka vnutorný pohlad ktorý nás núti film sledovat...celkom pekne sa nam vyklul koniec ktorý som popravde ani nečakal...film nenadchne ani neurazí