Edith Piaf (2007)

Vynikajúca životopisná dráma zhrńujúca celý životný príbeh svetoznámej speváčky šansónov do mozaiky udalostí, stojaca okrem pohnutého života hlavnej hrdinky v prvom rade na skvelom hereckom výkone Marion Cotillard, dokonale stvárňujúcej Edith v každej životnej situácii, ktorá sa však opriera o perfektnú produkciu a výbornú prácu všetkých ostatných hercov.

Edith – dieťa ulice a nikdy ním neprestala byť. Dieťa, po narodení musí dostať lásku a pocit bezpečia, inak nikdy nespozná, aké je to byť milovaný. Edith sa za týmto pocitom ženie. Žobroní o lásku, odkopáva ju, hľadá na nesprávnych miestach. Vrabček z týchto bojov vychádza ešte viac otrhaný, pierka postupne opadávajú. Vďaka búrlivému životu a artritíde už v štyridsiatke vyzerá zdevastovane. Kto by nepoznal jej najznámejšie piesne? Aj predtým som z nich cítila bolesť, takú, čo prúdi zvnútra a kričí, vrieska. Popri filme som si priebežne musela študovať Edithin životopis, inak by som sa strácala v menách, miestach, hoteloch, tmavých uličkách, špinavých putikách i veľkých pódiách. Filmu som zmenila hodnotenie, lebo na druhý deň ráno som bola stále hlboko zasiahnutá. Nechceli by ste žiť jeden jediný deň v koži Edith Piaf.

Uff, občas si vyberu chválený film, který mi vůbec nesedne. Já s ním potom hodně zápasím, snažím se na něm najít to dobré a sleduji jej často několik večerů, než ho udolám. :-) Kde začít? Tak především mě nebere francouzský chanson a Edith Piaf jsem nikdy neposlouchal. To by ale při dobrém filmu problém nebyl. Druhá věc je už závažnější. Samotná Edit Piaf mně byla velmi nesympatická. Jasně, měla těžké dětství a život se s ní nepáral. Ale ona sama nebyla žádný zázrak (až na ten hlas). Krásy moc nepobrala, zato chlastu, drog a všeho možného si dopřávala hojně. Byla velmi upřímná až protivná, ovšem jen vůči ostatním. Chyběla mi větší pokora a ohled na okolí, to by ovšem pak nebyla ona. Nicméně sledovat ji celý film bylo utrpením. Celý film působí hodně neutěšeně a dobrý pocit ze sledování rozhodně mít nebudete. Navíc to bylo režisérsky nezvládnuté. To přeskakování v ději sem a tam je možná zajímavé oživení... když se to umí. Režisér Olivier Dahan to bohužel nezvládl. Ne nadarmo nejsou ani jeho další film vysoce hodnocené a Edith Piaf to má jen za silnou osobnost samotné Edith. To neustále skákání v čase mě rušilo v ději a pak štvalo. Od stáří do dětství, pak zase na stáří, do středních let, zpátky do dětství a pořád dokola… Vznikla z toho pořádná motanice a sám jsem nepochopil, proč těch skoků bylo tolik. Nakonec nechávám dvě hvězdy. Především za mimořádný výkon Marion Cotillard, která ji ztvárnila bravurně a Oscar je zasloužený. Pak taky za slušnou výpravu a drobnou českou stopu.

Marion Cotillard je vynikajúca herečka a dokáže zahrať skutočne čokoľvek. Francúzi si svoj národný poklad uctili nádherným životopisom. Klobúk dole a Oscar rozhodne zaslúžený... "Americans want beauties, not me. I'm not the Parisian bombshell they expected. Can you see me as a chorus girl? Where's my feather up the ass? They think I'm sad, they're dumb. I don't connect to them."

Tak jsem zase smáznul jeden z mých letitých diváckých restů. Skvělá výprava, české lokace potěšily (dneska jsme byli v Žatci, kde se částečně natáčelo, takže proto na ten film přišla konečně řada), ovšem většina děje a dialogů pro mě byla většinu času utrpením. Myslím, že v přítomnosti oné vulgární a nevypočitatelné ženštiny bych už po pár minutách dostával osypky. Ale samozřejmě mi jí bylo i líto, neměla jednoduchý život, hlavně dětství, což člověka poznamená. Její šansony si čas od času rád poslechnu, ale popravdě dám většinou přednost jejich coververzím v modernějším aranžmá od kultivované Mireille Mathieu.