Dům smrti (1971)

Antologický film, který obsahuje čtyři hororové příběhy, všechny propojené hlavním příběhem: příběhem nájemníků žijících v domě a jejich zážitky během jeho pobytu. Najdete zde spíše slabé příběhy, kombinované s dobrými příběhy s příjemným zvratem, což je obecně charakteristickým znakem tohoto typu antologie. Zahrnuje legendy herectví a žánru. V tomto typu filmů je typické, že příběhy postupně nabývají na intenzitě. Na můj vkus je však nejslabší ten poslední. Líbí se mi humor a nemám rád pocit, když horor končí s pocitem, že si dělá legraci ze všeho, co jste dosud viděli.

Horor je to spíš pro začátečníky, tzn. děti kolem dvanácti let, které začíná přitahovat temnota. Bloch nám představuje detektiva, který hledá pohřešovaného herce. Postupně jsou mu odvyprávěny čtyři příběhy týkající se domu, kde byl spatřen naposledy. Příběhy jsou to jeho optikou pofidérní, detektiv je skeptik. Ale i on se stane součástí příběhu, který těm čtyřem tvoří rámec. Poslepované je to vcelku dobře, potíž je v tom, že první vyprávění o spisovateli bylo hodně slabé i na tehdejší ne tak otrlou dobu. Předvidatelné, nudné. Druhé povídání není o mnoho lepší, ale je tam aspoň nějaký prvek neznáma. Až poslední dva příběhy mají slušnou úroveň s tím, že ten třetí má parametry čistého hororu a umím si představit, že by se dal rozvést do slušného filmu. Kvarteto uzavírá poněkud rozjívený, resp. dost odlehčený upírský příběh, který jakoby vypadl zPříběhů ze záhrobí. Kdo ho zná, ten ví jak moc kolísavá byla kvalita jednotlivých epizod. Suma sumárum...máme tady dva herce, kteří si kdysi střihli Drákulu a dalších pár dalších zajímavých tváří. Také vcelku slušného režiséra ale scénář, jehož tři pětiny stojí za starou belu. Dnes je Dům smrti spíš pro fajnšmekry, nebo jak jsem psal v úvodu...pro hororové panice a panenky. Polovycucané 3*.

Příjemnej a zábavnej povídkovej horůrek složený z pěti příběhů, z nichž jeden vyprávěním provází. Hlavní osu tvoří strašidelný dům, který je obestřen řadou podivných úmrtí. Žádnou originalitu nehledejte, hlavní slovo zde má atmosféra a ta je vyloženě creepy jak má být. Tajemný zabiják, voskové muzeum, čarodějnictví spojené s woodoo, upíři. Totální žánrovka. Herecké obsazení bezvadné a k hororovým filmům patřící - Peter Cushing, Christopher Lee nebo božská kráska Ingrid Pitt. Kvalita po všech stránkách.

Remeselne je The House that Dripped Blood síce zručne nakrútený, ale zároveň je dobrým príkladom toho, prečo nemám rád poviedkové filmy. Na rozdiel od celovečerných filmov sú až obsesívne zaťažené na záverečnú pointu, ideálne vtesnanú do posledného záberu, po ktorom nasleduje strih a unudené rozprávanie rozprávača. Nehovoriac o nevyrovnanosti príbehov - ten prvý je televíznou rutinou, druhý operuje skvelými farbami a Cushingom, ale pointa je generická, tretí je nalepší, lebo viac pracuje s atmosférou ako sa spolieha na záverečný zvrat a posledný je fajn obhliadkou za gotickými horormi.

Samotný nádherný dům je například co se kamery týče velmi dobře využit. Za to povídkové dění, které se v něm odehrává, už kvalitou občas trochu kolísá. Překvapivě jde právě o povídky, které se v něm odehrávají pouze částečně, takže že by opravdu až taková síla? Ale vážně, druhá a čtvrtá zaujmou méně, druhá je (bude to znít v rámci žánru divně, ale opravdu) oproti ostatním příliš zvláštní a čtvrtá vlastně stejně tak, ale ta je na tom díky své vtipné stránce přeci jen lépe. Za to první a třetí jsou výborné, obě zaujmou jak hereckým obsazením, tak silnou pointou. V první šílící spisovatel a jeho přízrak, třetí nejsilnější, má klasicky fantastického Christophera Lee a překvapivě i jeho filmovou "milou" dcerku, v jejíž roli je Chloe Franks opravdu výborná. Nevyrovnaná kvalita povídek i proto zamrzí, přesto patří Dům smrti k těm lepším hororům, co se povídkových týče, možná i nejlepším. 65%