Dolly (2025)

Klasický exploatační horor pro otrlé diváky, který sází hlavně na naturalistickou brutalitu, nepříjemnou atmosféru a i řádně úchylný podtón. Nejlépe zde funguje právě atmosféra, která dokáže být místy znepokojivá. Na druhou stranu film nijak výrazně nevybočuje – ani originalitou, ani intenzitou násilí či gore efektů. Podobných žánrovek už vznikla celá řada. Co ale určitě zaujme, je samotná hororová figura vraždící bytosti s maskou porcelánové panenky. Právě tenhle vizuální motiv působí docela originálně a dokáže filmu dodat alespoň trochu vlastní identity. Bohužel to sráží několik zásadních problémů. Postavy se často chovají nelogicky, některé situace působí dost nereálně a scénář celkově pokulhává. Kvůli tomu film nikdy nedokáže naplno využít svůj potenciál. A je to škoda, protože z toho mohlo být něco výraznějšího a zapamatovatelnějšího. Takhle jde jen o rutinní hororovou jednohubku na jedno zhlédnutí, která sice občas funguje, ale velmi rychle vyšumí z hlavy.50%

Dolly vyniká jako vzácný a disciplinovaný přírůstek do moderního hororu. Zatímco mnoho současných filmů se spoléhá na známé tropy a předvídatelné šokující taktiky, tento film demonstruje zdrženlivost a záměr. Napětí buduje spíše atmosférou, tempem a psychologickým neklidem než nadužívanými skoky a strašením. Film je úspěšný, protože chápe, že strach často pramení z toho, co zůstává neviditelné nebo nevyřešené. Jeho použití ticha a kontrolovaných odhalení vytváří trvalý pocit hrůzy. Centrální přítomnost panenky se vyhýbá klišé tím, že funguje méně jako trik a spíše jako symbolická kotva pro hlubší témata kontroly, izolace a psychologické fragmentace. Na rozdíl od mnoha nedávných hororových filmů, které se silně opírají o vzorec, Dolly ukazuje, že efektivní horor stále závisí na řemeslném zpracování. Nesnaží se diváka ohromit. Místo toho znepokojuje konzistencí a kontrolou.

No... těžko se mi hádá, jestli byla Dolly myšlena vážně nebo jen jako recese a parodie? Těžko říct, každopádně nejvíc všemu uškodil lacinej šmak a denní světlo. Potom naháněčky postrádají jakékoliv napětí. Navíc musím říct, že Macy byla ta nejpitomější hororová nána. Největší strach jsem měla jen z toho, co zase provede, a jak se sama chytí do pasti. 1* dávám za hezký efekty ulomených hlav, čelistí a noh.

Vibe študentského filmu z filmovej akadémie. Nie na zahodenie, ale slasher akoYou're Next, to nie je ani zďaleka. Dolly je zakomplexovaná postava, ktorá je obsessed s bábikami. Hlavná ženská postava, nič moc herecky,Seann Scotttam mal rozsekané ústa, a nechápal som, ako vôbec vedel "povedať" nejaké slovo. Gore tiež stojí za zmienku, nuž mne to celé prišlo ako komédia, aj keď to asi komédiou byť nemalo. Na jednohubku to ujde, ale znova si to pozriem tak o 10 rokov. 55%

To, že se postavy v hororech chovají jako pacienti z lobotomického oddělení, na to už si divák tak nějak zvykl. V rámci slasher subžánru je to koneckonců skoro nepsané pravidlo. Tady je to ale dotažené do tak absurdních extrémů, až se z toho stává vyloženě nesledovatelná, takřka až sebeparodická záležitost.
Stejně jako spousta dalších jsem se nechal nalákat účastí „Stiflera“, což zpětně působí spíš jako marketingová past než reálný důvod ke sledování. Většina děje se navíc odehrává za denního světla, takže jakákoli hororová atmosféra zde prakticky neexistuje.
Nepomáhá tomu ani podivná stylizace – film se tváří, jako by se odehrával někde v sedmdesátkách, jenže do toho bez ostychu hází moderní prvky typu mobilů a videohovorů, což působí jako pěst na oko. Celkově je z toho strašně cítit tvůrčí nezkušenost.
Výsledkem je nesourodý, rozpadlý a místy až bolestně debilní film, u kterého jsem v závěru spíš bojoval s únavou než s napětím. Tohle se zkrátka těžce nepovedlo. [10 %]