Dokonalý pacient (2019)

Kombinácia Škandinávie a znepokojivého true crime prípadu je presne ten film, pri ktorom mi v hlave začnú pípať kontrolky s nápisom „must see“. Nie je to tak omračujúco atmosférické ako The Girl with the Dragon Tattoo, skôr je to natočené chladne, takmer dokumentárnym štýlom. Hlavná postava pomalým tempom postupne rozpletá zlyhanie celého systému. Keby sa tento film dostal do rúk talentovanejšieho režiséra, verím, že mohol byť oveľa výživnejší. Mikael Håfström akoby zabudol na gradovanie napätia a výraznejší záverečný efekt. Príbeh s políciou, médiami, psychiatrami a vlastne so všetkými, ktorí kolektívne ututlali pravdu, si pýtal silnejšie vyvrcholenie.

Námět, který se naprosto dokonale hodí do Skandinávie. Ponuré, náročné, o sériovém vrahovi. Co víc divák, který má přesně toto na skandinávské kinematografii rád, může chtít víc? Snad jen jistotu poutavého děje a správně zvoleného průběhu, který nebude nudit a naopak se budete bavit jak atmosférou, tak severským prostředím. To všechno v tomto filmu je. To dobré, i to špatné. Bohužel. Námět je opravdu něco, co musíte vidět, když ke Skandinávii tíhnete. Jenže ono se ve filmu ty dvě hodiny fakticky vlastně nic neděje.

Mohlo by sa zdať, že Švédi po úspechu seriálu Most prídu s astmosfericky niečím podobným, ale nakoniec sa z toho stala len ťažkopádna justičná dráma. Ten námet je vskutku zaujímavý a jedinečný a nepochybne veľkou obžalobou švédskeho justičného systému, avšak zrežírované to mohlo byť podstatne pútavejšie, nakoľko tu na mňa prešlo ozaj minimum emócií. Je to trochu škoda, lebo vzhľadom na námet to mohol byť škandinávsky film roka. 60 %

Quick je dokonalou ukázkou skutečné události, která proběhla ve Švédsku začátkem 90tých let. Ukázkou toho, jak se dá krásně s lidmi manipulovat a ovládat je, když jim nabídnete něco, po čem touží. Oběma novinářům patří obrovský respekt a čest jeho památce. Samo o sobě to nebylo nějak extra akční, více méně se jen povídalo a povídalo, ale někdy i upovídaný film může mít patřičné kvality. 55%

Dokonalý pacient, Quick nemá v cs zrovna tajemný název. Příběh sepsaný Erlendem Loe vypráví o novinářském vyšetřování uź dávno odsouzených vražd. Je o práci. Dobré je, že investigativní duo ji odvede profesionálně a úspěšně, scénáristův úkol splní. Hloupé je, že takhle pozitivně konec vyprávění sugeruje divákovi nedlouho po začátku. Až je to divné a nepravděpodobné, divák se ošívá a čeká, že přijde promyšlený, hlavní postavou desítku let chystaný trik, kterému naletí nejdřív policie, doktoři a soudy, a vposledku novináři. Ale ne, to jen pacienta doktoři navyknou na povzbudivé prášky tak dokonale, že se pro jejich získání klidně přizná k vraždám. Co na tom, že nedokonale. Na konci nejsme na konci. Zavraždění jsou mrtví, vrah není vrah, pachatel neznámý. Takže tak.https://www.macguffin.cz/