Slingshot (2024)

Solaris bez Solarisu, respektíve bez vplyvu Titánu, ale zase s ešte väčšou dávkou paranoje a predovšetkým liekov. S tými treba vo vesmíre, alebo v akomkoľvek uzavretom priestore, či vlastne vôbec, dávať poriadny pozor. Kvalitná konverzačka, kde sa zvraty ale začínajú vrstviť až v záverečnej štvrťhodinke a tá stopáž je zbytočne prestrelená. Klasických deväťdesiat minút by bolo pre takúto komornú jednohubku ideálnych a neváhal by som ani s vyšším hodnotením. Je skutočne otázne, či nemal film skončiť pár desiatok sekúnd predtým než skončil, ale osobne mi v tomto prípade dopovedanosť situácie vyhovuje. 70%

Popravdě jsem celou dobu myslel, že koukám na další sci-fi od nějakého noname režiséra, který nic výraznějšího než tohle nebude za sebou mít, ale teď koukám, že Håfström je docela jméno, že s ním mám tři zkušenosti z minula a všechny pozitivní... Dokonce i slavní herci zde účinkují a to většinu času. Ale nedá se nic dělat, výsledek je těžký průměr z kategorie psychologických sci-fi o úmorných cestách vesmírem, které se dějí buď jednomu kosmonautovi nebo malé posádce a vlastně nejde o nic jiného než přežít sám se sebou nebo mezi ostatními. Což je taky sci-fi žánr, který mi přijde zajímavý a má co nabídnout... resp. měl tak deset let nazpátek. Začalo to někde uMoona ještě přesněji uLove, kdy začala dlouhá éra space oper na stejné téma, často nezávislých snah o 2001 s nízkým rozpočtem, což ne vždy vyšlo. Vlastně většinou ne. Jindy to dospělo k poznání smyslu života, jindy zase k odhalení smyslu vesmírných cest, údělu lidstva, ale bylo zde i opačné spektrum, negativní, do kterého Slingshot spadá taky. Nejhorší na tom je, že je i v rámci svého žánru příliš obyčejný. S jakž takž funkční atmosférou, ale mdlým příběhem, který aby nepůsobil tak obyčejně, přijde v závěru s dvěma možnými zvraty, které jsou jednak jasné už od začátku a jejich snaha je odhalit jako šokující je spíš k smíchu a hlavně stejně vše stojí na tom, jak se to s jeho misí skutečně má. To jsou jen dvě možnosti, ale celý film to neutáhne, když je to málo mystifikační, málo schizofrenní, málo mindfuckové. Kdyby otázky z posledních 20 minut přišly dříve a pak se aktivně pracovalo na jejich potvrzování či vyvracení, pak by to bylo mnohem zajímavější a nepůsobilo by to tak tuctově. Ale tohle je, no... strašně zapomenutelné. A to tak, že i pro třetí hvězdu jsem nakonec nenašel důvod. Oč tu jde a co to chce říct je sice jasné, ale z této kategorie jsou i lepší filmy - třeba zde dost nízko hodnocený a mnohem levnějšíAstronaut: Poslední pouť, který je sice v něčem dost hloupý, ale psychologickou stránku má propracovanou lépe a hmatatelněji. Lepší 2*

„Čoudí se jim z velína, kouří se jim z hlavy. Proč je v lodi prasklina a kdo jim mozky spraví?“ Gratulace výběrové komisi NASA a jejímu švédskému předsedovi Håfströmovi ke stanovení jasných kritérií pro výběr posádky lodi Odyssea. Ideální kandidát má:Odhodlání a očekávání- chodí imrvére shrbený, jako by čekal pohlavek.Vizi a přání- mouchy, snězte si mě.Ego a sebedůvěru- při mluvení chvílemi huhlá, chvílemi kuňká a když chce prosadit svůj názor tak vrčí a kňučí jako spráskaný pes. Držíme komisi palce při výběru ideální paranoidní posádky. Mužů pevných charakterů s jasným cílem - při prvním zarachtání ve ventilaci začít fňukat: „Otočme to domů!“ V závěru pak spící diváky i hibernující posádku ve složení Boleslav Fňukna, Jouda Schizofrenik  a Atilla Hrobař, probudí varovná siréna a hloubavá(!) otázka. Co bude za dveřmi? Jasný Saturn, černý Morpheus, ten diktátorský emzák, nebo tam zajiskří diamantový vrták? Psychicky labilním kosmonautům dvakrát zdar.

Velmi slusna psychosonda do mysle ludi v pravdepodobnom scenari pri hladani obyvatelneho miesta pre ludi na jednom z prvych dolezitych prieskumnych letoch. Niet pochyb o tom, ze na tuto misiu bude treba mimoraidne odolnych a vyrovnanych jedincov. Hra sa to s divakom a predostiera vsetky mozne scenare, ktore vam len mozu napadnut. Z uvodu som to moc nebral, posledna tretina mi vsak sadla. Vyborny soundtrack.

Ja som si myslel, že tenKejsy Afľekbol celý čas v stave hibernácie a ono nie, prekvapko, to bol zase len jeho osvedčenýherecký štýl príliš ospalej kobry. A to i kávu tu vypil na tej palube či čo to bolo za sajrajt. Každopádne poučenie pre neho, že si nemá dávať uhorský plnofúz, lebo vyzerá v ňom horšie ako pornohreci zo sedemdesiatok. Jeho postava je tu odsúdená na to, aby hrala zmätenosť a dezorientáciu. A presne toto sa pri tomto filme stane divákovi.