Dobytí pólu (1912)

Meliésov veľkofilm zo samého sklonku jeho éry ho ukazuje stále vo forme, ale súčasne je aj jasným dôkazom toho, že sa za tých 10 rokov nikam neposunul. CESTA NA MESIAC, presne o toľko staršia, je výrazne lepším filmom - a prekvapivo dynamickejším. Na to, že DOBYTIE PÓLU trvá polhodinu, sa tam toho zas tak mnoho nestane ani neukáže.. akoby sa všetky sily šetrili na záverečnú scénu s obrom - ktorá musela byť vtedy ohromujúca, avšak neoslní. Čakal som omnoho viac.

Souhlasím, že tady se již Méliès dost opakuje jak v struktuře příběhu, tak některými nápady a ač se je vDobytí pólurozhodně stále na co dívat a upoutají jak hrané, tak animované a trikové prvky, dvojnásobná stopáž v podobě celé půlhodiny z toho pro mě dělá o třídu slabší film oprotiCestě na MěsícaCestě do nemožna. Taky oproti zmíněnýmverneovkámtu chybí ty fascinující přidané barvy, které se tentokrát objevují jen v animované sekvenci letu. Ta je hezky udělaná, ale místy jsem měl pocit, že by lépe fungovala, kdyby byla o něco kratší. Celá závěrečná sekvence s ozrutným ledovým monstrem je však úžasná.

Jako, je to fajn a ačkoli se Meliés v mnoha nápadech opakuje, pořád to dokáže podat tak, že to působí stále jinak, "originálně" a místy i vtipně. V tomhle se mi ten film moc líbí. Blbý ale je to, že je to úplně zbytečně dlouhé a kdyby to mělo poloviční stopáž, bylo by to hnedka lepší, protože některé scény jsou prostě nudné a až nekonečné, nemůžu si pomoct. Chápu, že ve své době to asi muselo být úžasné, ale tady mi těch 30 minut přišlo hrozně moc. Z toho důvodu nemůžu dát vyšší hodnocení, zvlášť když vím, že Méliès má dost lepších filmů. 3*

Dobytí pólu je posledním důkladným soustředěním tvůrčích schopností činorodého kouzelníka ve službách filmu. Georges Méliès inovoval své Cesty na Měsíc a do nemožna, nechal je projít evolučním vývojem a s nadšením opět dirigoval soubor osobitě výtvarně stylizovaných obrazů technické poetiky, vesmírných představ a lítého karikaturního střetnutí. Kouzelník tu elegantně zapojuje do dění svou dobu vášní, řevnivosti i proměn společnosti a civilizační technologie. Soupeření v mužské ješitnosti, emancipační tendence, sarkasmus, poezie, vaudeville, zlehčující rytmus. Georges Méliès tahá ze svého cylindru jedno kouzlo za druhým, směle přeskakuje přes ostře nabroušené okraje hvězd, směje se a srdce plesá. Dobytí pólu jsou rozkošně stylizované filmové hrátky a posledním velkolepým výkřikem prvního filmového kouzelníka.

Přiznám se, že jako většinu němých filmů, je lepší tento snímek sledovat zrychleně, jinak je pro současného diváka šíleně pomalý. Nicméně líbí se mi, že tehdejší tvůrci se toho nebáli a rovnou točili o letech na Měsíc, na severní pól atd. Zkrátka stejně jako když malé děti začínají tvořit, nemají překážek a sní ve velkém.