Dobrodružství Sherlocka Holmese a doktora Watsona: Pes baskervillský (1981)

Jedno z nejlépe hodnocených zpracování Psa Baskervillského, což má své opodstatnění zejména ve skutečnosti, že se film velice detailně drží obsahu knihy, však na to má také nejdelší stopáž. Jde patrně v tomto směru o textově nejpřesnější verzi, ovšem kámen úrazu spočívá v nevhodném výběru některých herců včetně samotného Holmese, takže nakonec tento snímek za snímkem z roku 1988 s Jeremy Brettem pokulhává. Livanov se zkrátka na roli Holmese nehodí, byť v rámci svých možností podává uvěřitelný výkon. Jeho Holmes je však příliš uvážlivý, unavený, chybí mu energie, je zkrátka tak klidný, až je nudný. Opět postrádám Holmesovu energii a její střídání. Naproti tomu Watson byl typově trefou do černého, dokonce bych řekla, že jde po Burkovi s Hardwickem možná o třetího nejlepšího Watsona. Místy navíc podává docela slušný výkon, stejně jako Stapleton, který byl rovněž dobře zvolen. Z výběru ostatních herců lze ještě ocenit představitele doktora Mortimera, který je konečně v souladu s knihou mladý (ostatně stejně jako ve verzi z roku 1988), jakkoli jeho vysmátý vstup, který je v první chvíli osvěžující, později při střídání s prázdně zasmušilými okamžiky způsobuje, že doktor působí trochu slaboduše. Naštěstí to neplatí pro celý film. Laura Lyonsová není špatná. Sice se tváří ve svém budoáru s asijským vybavení zkraje až příliš jízlivě a ironicky, nicméně dovede posléze změnit výraz, jen možná méně než představitelka ve verzi z roku 1988, která mi nakonec sedí více, ač typově neodpovídá. Beryl Stapletonová je sice pěkná, ale opět modrooká a světlovlasá, a podle mého mínění ve srovnání s předlohou málo vyděšená. Barrymore ujde. Zbytek je vcelku tragédie: Pan Frankland je postava prazvláštní a podle mého názoru typově neodpovídá, vypadá jako bezdomovec a podobně vyhlíží i jeho domek, který měl být větším domem s věží, a ne chajdou na kraji lesa. Stařec je sice zapšklý dostatečně, ale divákovi je zatežko věřit, že by měl při své zchátralosti vůbec energii na všechny ty malicherné soudní procesy. V tomto směru je představitel ve verzi z roku 1988 jednoznačně lepší. Paní Barrymorová je úplně divná a poněkud afektovaná. A sir Henry je postava zcela mimo-nesoustředěný a nižším intelektem oplývající alkoholik s chováním neukázněného děcka, který očividně leze Holmesovi na nervy. (Vzhledově odpovídal knižní předloze asi nejvíce ve filmu s Ianem Richarsonem z roku 1983, ale výkonem mi osobně více seděla rozpačitá verze Henryho z roku 1988 s Jeremy Brettem, byť oba představitelé jsou stejně dobří.) Co se exteriérů týká, jsou pochopitelně ruské, což lze tvůrcům asi stěží vyčítat. Scény ve městě tak působí málo anglicky, podobně jako v našem Dobrodružství kriminalistiky. Baskerville Hall je pak zvenku málo zajímavé anglické sídlo. Pokud jde o přírodní scenérie, je tu dostatečně mlhavě a sychravo a bažiny se tu též najdou, byť celek vypadá spíše jako ruská tajga. Ovšem zbytek blat či kopců v nich je tvořen prapodivnými haldami suti. Možná, že kdyby byl film černobílý, částečně by se tento nedostatek ztratil. Interiéry sídla Baskervillů jsou prosté, ale vzhledem k tomu, že tu měla být nejstarší, možná ještě středověká část domu, mi absence novogotického vybavení nikterak nepřekážela. Některé záběry interiérů i exteriérů přitom měly potenciál alespoň částečně anglicky působit, takže podle mého názoru to pouze chtělo schopného střihače a kameramana s větším citem. Ostatně právě střih a podle mého názoru i režie jsou největším problémem snímku a projevují se absolutně fádním a nudným, místy až rozpačitým pojetím, a to i co do hereckých výkonů. Vše je vyprávěno jako pohádka, chybí jakékoli napětí, většina postav (s výjimkou výše zmíněných střelených výkonů) jako by text pouze odříkávala (viděno v ruském originále), a to i v dramatických místech, např. i ve chvíli, kdy dr. Watson a sir Henry slyší v noci na blatech psa. Watson se sice tváří trochu vyděšeně, ale ve výsledku si o tom oba povídají ve stylu ,, Dnes jsem měl k obědu kuře s rýží.“ K tomu pár prázdných scén, kdy to herecky skřípe (např. dlouhé mlčení s pohledem do stolu), a které působí, jako kdyby herci najednou zapomněli text. Téměř to vypadá, jako by mdlost projevu byla cílená, aby vyjádřila režisérovu mylnou představu o britské rezervovanosti. Snímek možná postrádá i šikovného dramaturga, protože zatímco ve verzi z roku 1988 byl děj vhodně zkrácen pomocí Watsonových dopisů, jak je tomu v knize, a některé návštěvy redukovány na jednu, zde si divák vše několikrát poctivě odšlape spolu s Watsonem. Výsledkem všeho zmíněného je nuda, kdy má člověk chuť film neustále posouvat kupředu. Nakonec bych tedy byla raději, kdyby onou luxusně dlouhou stopáží disponovala verze s Brettem, která mi vždy rychle uteče, a na jehož Holmese bych se 2,5 hodiny dokázala klidně v kuse dívat. Celek pak doráží totálně nevhodná hudba (použitá často i v místech, kde by být neměla, nebo měla být jiná), střídající táhlou melancholickou až pohádkovou melodii s flétnou připomínající peruánské motivy s rytmickou hudbou ve stylu amerického country a melodií triumfální hodící se spíše k slavnostnímu vstupu na banket u královny Viktorie než k úvodu v Holmesově bytě. Pozitivem snímku je tentokrát pes natřený fosforem stejně jako v britské verzi z roku 1988, kterýžto prvek nepochopitelně chyběl ve verzi s Cushingem. Osobně bych tedy vyměnila střihače, režiséra, tři čtyři herce včetně představitele hlavního hrdiny, najala pořádného dramaturga, a mohl to být výborný film. Za daných okolností však i nadále zůstává nejlepší a knize nejvěrnější adaptací verze s Jeremy Brettem, protože nesedí jen po stránce dějové, ale překonává tento film i v ostatních podstatných bodech.

Tak myslím, že tohoto sobaka lepší nepotkat. Další z mnoha variací na pro mě nejznámější dobrodružství slavného detektiva z Baker Street tentokráte v ruském kabátu a za sebe mohu směle říci, že to vůbec nebylo špatné. Sice to na někoho bude asi moc dlouhé, ale já se bavil a i atmosféru tento snímek má a to více než slušnou. Četl jsem knihu a viděl několik pesanů, co děsí Baskervilli (rozumějte více zpracování filmu a ne, že by po Baskervillech šla třeba i vražedná čivava nebo tak) , a tento snímek se mi líbil dost. Pokud máte rádi velká psí plemena a po nocích couráte po blatech, tak je to film pro Vás a pokud ne...tak se i tak podívejte a třeba si díky nadšení příště místo pudla koupíte vlkodava.

Toto pojetí je tak zdlouhavé, že se z něj vypařilo veškeré napětí. Ústřední dvojice - Sherlock a Watson - sice byla podle mého gusta, ovšem ostatní představitelé rolí už ne. Pokusy o komičnost postav bych brala, kdyby nevyzněly tak rusky. Stará Anglie se vytratila definitivně s příchodem Sira Henryho. Obsazení Nikity Michalkova nevidím jako dobrý tah a pojetí i ztvárnění této postavy se sem vůbec nehodilo. Také jsem byla zklamaná z exteriérů, snad jen ta ruská zima se povedla...

Do jaké míry je schopný konkurovat ostatním stejnojmenným filmům nevím, protože jsem dosud kromě filmu z roku 1959 neměl tu čest. Přestože je mám ve své sbírce, tak na ně dosud nebyl jaksi čas. I tak se zde však nebudu zbytečně rozepisovat o příběhu, jenž stejně snad všichni znáte. I tato ruská verze se snaží víceméně držet kostry příběhu a občas je dokonce označována za vůbec nejlepší. Kromě samotných distributorů si to však myslí jen málo lidí a já s nimi naprosto souhlasím, protože jsem zrovna dvakrát spokojený nebyl. Na rozdíl od již zmíněného filmu z roku 1959 se zde totiž děj zas až tak moc netočí okolo samotného psa z blat. Pořád se o něm sice mluví, ale diváci ho mají šanci vidět až těsně před koncem filmu a to ještě jen na několik vteřin. Bylo žalostně málo na téměř dvouapůlhodinovou stopáž. Tím pádem samozřejmě utrpěla nejvíc samotná atmosféra, která nám mnoho hororových (dech beroucích) chvil nenabídla. Tvůrci to totiž pojali v dosti humorném duchu, který ne všechny okouzlí. Vasili Livanov byl však svého času velice oblíbeným hercem a společně se svým kolegou Solominem předváděli v celé sérii Sherlocka Holmese docela zdařilé výkony. Vtipný detektiv byl rovněž i pro mne hlavním tahounem celého filmu, přestože zde dostal méně prostoru než jeho kolega. Ten si však nevedl o nic hůře a divákům ukázal, že i v chlastání dokáže držet krok s dobou. Sověti v té době zřejmě neměli moc nakoukaných anglických filmů, protože i ztvárnění legendárních blat za moc nestálo. Tatam byla ona děsivá příroda, která nejednomu divákovi zvedla chloupky na rukou. Přišlo mi to, jako by se film natáčel kousek za naším barákem v lesíku. Ani snášející se mlha ke konci filmu nevypadala zrovna přesvědčivě a i díky tomu se atmosféra nedostala do takových otáček, jaké jsem očekával

Další díl tentokrát na který sem se připravoval nejvíce. Pes Baskervilský byl nespočetkrát zfilmován, a zatím mě ani jeden film nezklamal, tady je to poprvé co jsem lehké zklamání dostal, šíleně mě v druhé části nebavily ty konverzačky. Nicméně Blaty byly pěkné, herci tentokrát perfektní. A já si to celkem dost užil.