Django (2024)

Filmařsky to bůhvíjak výjimečné není, v podstatě jde o takové standardní dokumentární UHO, ale Janda je sympaťák, život měl - sorry, má - zajímavý (včetně spousty událostí, které člověk zažít nechce) a na české hudební scéně je to bezesporu legenda. Takže těch 110 minut zvládne bez problémů vyplnit. A když se nebudete příliš pitvat v tom, že ani OMŠ se v některých věcech moc pitvat nechce (například téma Festivalu politické písně je zlehčováno do té míry, že to skoro vypadá, jako by ho Olympic svojí opakovanou účastí trolil), tak si to úplně v klidu užijete.

Osobne mám celkom rád pesničky od Olympicu, ale len niektoré a určite nie som skalným fanúšikom. Tento dokument ale vcelku komplexne rozpitváva umeleckú kariéru Petra Jandu vkusne doplnenú o jeho osobné traumy a víťazstvá v živote. Celkom dojemným spôsobom a pomerne intímnym spôsobom Janda rozpráva najmä o svojich súkromných bolestiach a obnažuje sa pred celým národom. Je to určite inšpiratívny príbeh, ale zároveň plný bolestí, ale aj radostí, ktoré mu život priniesol. Celkovo teda dobrý dokument, ktorý pohladí dušu. 75 %

Informace jsou velmi ředěné a přesně upravené patrně přímo panem Jandou. O Olympiku se nedozvíme skoro nic a spolupráce s minulým režimem je zmíněna doslova dvěma slovy. Výtvor Jandy a Janečka: Ochranný Svaz Autorský, který okrádá podnikatele na poplatcích (a dal vzniknout podobným zrůdnostem jako svaz interpretů nebo dokonce zvukařů), nezmíněn vůbec. Tohle prostě není seriózní dokument. A objektivní už vůbec ne. Je mi líto.

Pár věcí mi chybělo, ale tak bohatý život nejde nacpat do dvouhodinového dokumentu. Jandovo působení v hudební branži lze při troše snahy ale dohledat. Více jsem ocenil pohled do jeho soukromí a především komentování vlastními slovy. A tak musím pochválit autorku za velmi kvalitní zpracování, které se v oblasti hudby na našem českém dvorečku jen tak nevidí. Velmi se vydařil i mix radosti a smutku, občas jsem nevěděl, z jakých důvodů se mi derou do očí slzy, tak to bylo místy silné. Ať si někdo říká opak, tak na naši malou hudební scénu měl Petr Janda nesmazatelný vliv a spousta písniček Olympiku se stala nesmrtelnou klasikou. A za to si ho vážím.

Pro mě hodně dobře udělaná práce. Olympic šli vždycky tak nějak kolem mě, vyhnout se jim, samozřejmě, nedalo, takže nějaké povědomí a zaryté refrény jsou, ale nikdy jsem je záměrně neposlouchal. Jandu jsem ale vždycky ctil jako srdcem zaníceného rockera. Škoda, že dokument nezachycuje tu práci, co udělal pro ostatní rockové a metalové kapely, jeho studio a např. sérii Rockmapa. Ale chápu, že dokument není nafukovací. Když už nic, dokument mi ukázal, že Olympic fakt dělali skvělou hudbu a jejich osmdesátkové až heavymetalové období mělo neskutečné kule. Já jsem nadmíru spokojen a za nějaký čas do toho půjdu znovu.